Zážitky z dětství
reader.007: Tak to mi naopak nevadí všechny ty Esmeraldy a další podobně zaměřené, nekonečné seriály, ani Harlekýny v literatuře a spousta podobně dokola opakujících se podivností. Jsou lidé co to vyhledávají, relaxují u toho, proč ne..
Když jsem jmenoval třeba toho Herkulese nebo Xenu, myslel jsem spíše určitý pozvolný růst násilí, který se začal objevovat nejen v seriálech, ale i v pohádkách pro děti někdy v půli devadesátých let. Občas se podívám jen tak ze zvědavosti na nějakou novější animovanou, americkou pohádku pro děti, třeba ty co se dávají někdy z rána v televizi. Jednoznačné šílenství, které nemá hranic. Zběsilý děj, co by měl problém pochytit i dospělý člověk. Hlavně střílení, akce, ničení, silnější vyhrává. Jakmile se o tom člověk začne bavit ve společnosti, všichni souhlasně přikyvují. Když ale nastíní, že podobná díla měly z obrazovek zmizet dokud byl čas, je okamžitě nazýván cenzorem, komunistou atd...
Ale teď už je pozdě, teď už budem jenom splácet dluhy, které jsme svou lehkomyslností zavinili.
Text příspěvku byl upraven 08.06.15 v 12:37
Mě si vybrala na líbání holčina ze sousedství ještě před povinnou školní docházkou. Líbali jsme se veřejně, rodiče i kamarádi z toho byli u vytržení, bylo to roztomilé, čisté a vtipné. Románek ale rychle skončil, protože jsem po své snoubence chtěl, abysme se šli líbat někam za barák, a pořádně si to vychutnali, nerušeni okolím. Ona si to ale bez obecenstva vychutnat nedokázala, tak si našla někoho víc mediálního x)
Vinnetou byl fajn, a později i míšenka Apanáčik, po které jsem se po shlédnutí na táboře v DDR tajně zamiloval, přeneseně pro mě asi representovala krásné východoněmecké pionýrky.
Rovnost a bratrství bylo jednu dobu určitě nosnou vlnou klukovských her, vzpomínám si, jak jsme indiánským během letěli vysokou trávou, a křičeli "za mnou". Přičemž za mnou běžel kamarád ne-bledé pleti, a ještě za ním bílá tvář, které jsem musel vysvětlovat, že nemá cenu křičet "za mnou", když za ním nikdo neběží.
Plastové pistolky hovořily často, nicméně nejdůrazněji promluvily, když jsem kamaráda naštval, a ten mi jí naprosto proti předpisům a bez filmového "pim" metnul do obličeje. Tyhle situace se řešily buď klukovskými soudy, které byly někdy trefné, někdy docela drsné, nebo s odvoláním na vyšší instance, pokud to pro jednu stran přesáhlo únosné meze...
Vinettoua ale za pár let vytlačil Tygr z Montpračemu s Perlou z Laguanu. To byla taky zajímavá kapitolka x).
Ikkju, pobavil jsi mne svými zážitky ("za mnou" :-))
Vzpomněl jsi Sandokana - na tu dobu si velmi dobře vzpomínám. Bylo to poprvé, co jsem si uvědomil, jakou (celonárodní) mánii může vyvolat oblíbený hrdina. Já jsem sérii o Sandokanovi viděl v předstihu na německých programech (bydlel jsem tenkrát v Plzni). Pak to začali dávat i v naší televizi a vypuklo šílenství - v každém rádiu se hrály melodie z filmů, Sandokan byl v reklamách, jeho fotky byly na všem, ve škole se kluci nebavili o ničem jiném, než jak pokračuje Sandokanův boj o svobodu a o Marianu.
Trvalo to asi rok nebo dva a pak to celkem rychle odeznělo. Dnešní generace už o Sandokanovi pravděpodobně vůbec nic neví, jen pamětníci vzpomínají. :-)
Binysku, a kdo podle Vás alespoň trošku trošičku splňuje požadavky opačného pohlaví? Já se tedy pořád ještě cítím jako chlap, takže Sandokana nemůžu z této stránky odborně posoudit-ale co by už měl víc dělat-vždyť byl silný, odvážný, nebyl to žádný ku......, k jídlu a pití se řádně měl-a dokonce(jestli se dobře pamatuji) i na tygra šel pouze kudlou.
Udělat kamennou sekerku byla trochu věda, ideální bylo rozříznout větev podél, chytit to pod tím provázkem, a kámen vkládat do zářezu. Ale nevlezl se tam moc tlustý, ideální průměr měla břidlicová deska, ta se ale při použití štípala.
Nicméně o pár měsíců/let později jsme přesedlali z kamenných sekyr rovnou k laserovým pistolím (větev, izolačka, uřízlé víčko od fixky se zaměřovacím křížem), což nebylo nic proti ničemu, protože Kruanův kmen uměl používat nástroje obou historických epoch!
Sandokan-to bylo něco!Vzpomenu si na něj vždy o Vánocích,když dělám Sandokanovy oči:-)
Je zvláštní jak některé filmové/televizní legendy byly nepostradatelnou součástí mé dětské duše a přitom teď už si z nich pamatuji pramálo: Ivanhoe (seriál, ne film), Dva roky prázdnin (seriál), Jack Holborn, Robin Hood (ten s Michaelem Praedem pochopitelně), již zde zmíněný Sandokan a jiné...
Ikkju: toho Kruana si budu muset oživit, jak já trpěla když ti mutanti (nebo co to bylo) toho čtyřrukýho obrali o spodní pár rukou a šoupli do skleněné kukaně :-))
Pavlinda: a to pečeš nebo maluješ někoho na karneval? :-))
No, mě Sandokan oslovil až po tom "pravém" období, neb jsem o něco mladší než většina jeho příznivců. Byl to čtyřdílný film Sandokanův návrat, který vysílali na nově a čtvrtý díl pro malou sledovanou stáhli a nahradili ho filmem Kudrnatá holka. To se dobře pamatuju, neb jsem na ten poslední díl čekala 14 dní a pak ho odvysílali někdy dopoledne.Mou náhlou vášeň odnesly všechny školní atlasy, protože jsem v každém z nich vyhledala Indonésii, zakroužkovala jeden ostrov a dala k němu velkou vlajku s tygrem a název Mompracem. Nikdy na mě nepřišli - byla jsem premiantka třídy, že jo :)
Velmi rychle jsem se dostala ke kodovce se Sandokanem a ostatní filmy i knížky sháněla postupně. Jeden slovenský mi přišel domů teprve předevčírem. Filmy si občas s chutí pustím i dnes a znělku ze Sandokana mám jako vyzvánění na manžela. On je taky takovej fousatej... ale do další polemiky se radši pouštět nebudu ;)
Rychlé Šípy jsem taky okusila, ale jen sešitové komiksy. Do knih nějak nebyla chuť se pouštět, ale třeba to ještě napravím. Další moje vášeň byla jednu dobu Pokémoni, ale to už jsme zase jinde, i když díky nim jsem objevila později jiná kvalitnější anime...
Sandokana jsem měl na tričku :) V zapomnění by neměl upadnout ani tento seriál: https://www.youtube.com/watch?v=o4evhYFZKag
A tenhle taky ne: https://www.youtube.com/watch?v=X3tGlSnWm58
Text příspěvku byl upraven 08.06.15 v 19:47
Binysek, ja som tiež v mayovkách nenašla vhodnú ženskú rolu, tak som si ju proste vytvorila a hotovo. Ešte som na prériu pridala Butcha Cassidyho a Sundanca Kida a vznikol mix, ktorý nemal hlavu ani pätu, ale čo na tom? Hlavne že bola sranda. Ešte si pamätám, ako som celú večnosť listovala v anglickom slovníku od Osičku, lebo som hľadala pre svoju novovymyslenú postavu nejakú extra zaujímavú prériovú prezývku. So zbraňami to bolo trochu horšie, mala som len kolt vyrezaný z dreva. Ale to mi nijak nebránilo stať sa ostrostrelcom!
moserova a reader.007-zítra napíšu recept jak je dělám do zprávy-aby se z toho tady nedělala kuchařka:-)
Můj tatínek zbožňoval mayovky a verneovky a taky Rychlé šípy. Je to možná divné, ale bylo to tak. Takže mne úplně pobláznil. Vadilo mi, že jsem holka, ale s tím se nedalo nic moc dělat, ale aspoň jsem si vyškemrala zabijácký nůž Bowie, což byla malá, fialová a zavírací rybička. Tatínek podlehl, ale asi mu bylo jasné, že tím pravděpodobně nedokážu zabít ani sebe, ani nikoho jiného. Mám tmavé oči a černé vlasy, čili jsem měla copy, čelenku a byla jsem Nšo-Či. Ribannu jsem ráda neměla a Bílá holubice ve filmu pobíhala nahatá, což jsem jako dítě odsuzovala. Bylo mi jasné, že jako sestru si mne Vinnetou nikdy nevezme, ale byla jsem skromná a smířila se i s tím.
I Sandokan se mi líbil, ale dost mne naštval, že si vybral blondýnu, to mne ranilo a moje city ochladly.
Pak jsem uviděla Komando a byla jsem ztracená! Dávali ho před pár dny a já jsem pořád ještě cítila to chvění, když se Arnold vydal na svou cestu pomsty.
Co se týká dětského pohledu na svět, tak si vzpomínám, jak jsme se před pár lety s kámoškou dívaly právě na Komando na videu a její malý syn, když vybuchovaly první domy, řekl za našimi zády, "A takové to byly hezké domečky..."
Když Sandokan běžel poprvé, měla moje kolegyně malou dcerku, která Sandokana milovala. Ale její favoritkou byla Prdla Labuánová - a tím pádem pochopitelně i naší.
A ještě jeden zážitek - nikoliv z dětství, ale stáří, a dokonce dnešní. Koukám na některé televizní soutěže a dneska jsem koukala na ČT1 na Míň je víc. Jedna z otázek zněla: Jedna ze dvou nejjasnějších hvězd v Orionu. Byl to Rigel a Betelgeuze. Moderátor přečetl odpověď a k mému naprostému nadšení zněla: Rigel a Bítldžus!!!!
Raksa.A, když ono to tak podobně zní, že? Sice jsem se nedívala zrovna na tento pořad, ale děsí mne mluva moderátorů, politiků i herců. A tady nadšení opravdu necítím. Ale to tady nepatří, tak mne omluvte, že jsem se nechala unést.
Alix, ono to fakt moc podobně nezní, ale jak vidím, tebe minul Beetlejuice. To byl film s takovým příšerkou, který strašil v domě a který se tak jmenoval!
Pamatuji si, jaké vášnivé diskuze ve škole vyvolávala ona vrcholná scéna Sandokana, když ve skoku rozpáře tygra a ten dopadne na zem mrtvý. Obdivovatelé ten výkon obhajovali, odpůrci zatracovali a obě strany snášeli desítky argumentů, zda to je možné nebo není. :-)
A z doby Vinnetoua mám zážitek jako předškoláček, když mi maminka ušila podobný oblek s třásněmi, na hlavu mi dala paruku s dlouhými vlasy, pomalovala mi obličej do ruda a s tímto vystrojením a dřevěnou puškou v ruce jsem vyhrál městskou maškarní soutěž na ledě - malý pětiletý Vinnetou :-)
Text příspěvku byl upraven 09.06.15 v 00:33
Raksa.A, neminul, hlavní roli hrála krásná Geena Davis a Alec Baldwin. Příšerku Michael Keaton. Jen jsem chtěla upřesnit, jak se jmenuje hvězda Orionu, nic víc.
Můj nejzajímavější zážitek s Vinnetouem se datuje do dávných dob, kdy jsem navštívil jedno hlavní město socialistického bloku, byla to "stolíca Maskva".V jednom biografu běžel Vinnetou a tak jsme nemohli odolat.Zážitek to byl nezapomenutelný.Film překládal človíček s mikrofonem a to živě.Jeho překlad zvolání hlavního hrdiny:"kamarádi na koně!!" zněl v sovětském překladu :"tavarišči na lóšadi!!".
Mňa Traja mušketieri oslovili, najprv kniha, d'Artagnan bol moja prvá literárna láska, a potom film s Gérardom Barrayom. Ten spĺňal moju predstavu dokonale. S Michaelom Yorkom som už také šťastie nemala a tie ostatné filmy ani nespomínam.
Text příspěvku byl upraven 09.06.15 v 14:28
binysek: já myslím že to přetavování knih ve film je případ od případu. Existuje hromada podařených amerických adaptací, ovšem je pravda že braku (napadá mě třeba Muž se železnou maskou) je v tom množství mnohem víc.
Nicméně s tou Angelikou je to otázka, knihy mají hromadu příznivců, dokonce jsem jednou narazila na specializované fanouškovské stránky, ale mne osobně motivace přešla, když jsem v podstatě hned na začátku narazila na líčení, jak idylickým krajem Angeličina dětství táhli žoldnéři kteří znásilnili všechno co se před nimi opravdu dobře neukrylo včetně malé kamarádky hlavní hrdinky a koho neznásilnili, toho zamordovali, kraj vyrabovali a šli dál. Na další čtení mne přešla chuť...
Hm, takový meloun by bodnul.
Pro nás byly vedra čas třešní, koupání a ledové dřeně. Třešně na začátku prázdnin byly nej pochoutka, třešňová alej ale byla daleko za vesnicí, a tak jsme se vraceli žízniví, a pití ledové vody bylo přísně zakázáno! Smělo se pít jen po douškách, před polknutím pořádně ohřát v puse. Ten druhý důvod byl, že nějaký náš předek umřel na nemoc, kterou chytil při/po nestřídmém pití chladné vody při senoseči.
Ten první důvod byl daleko prozaičtější, a já ho na vlastní kůži naštěstí nezažil. Zažil ho ale bratránek, který zákaz považoval za nesmyslý. Jeho utrpení bylo veliké, ze staré kadibudky se ozývaly výstřely jako při manévrech, a nářek jako při ostrém útoku x).
Ledová dřeň byla největší pochoutka, směli jsme si jí udělat vyjímečně, bylo to pracné, výsledek asi nevýrazný, ale tenkrát jsme z toho byli paf: postup spočíval v tom, že se silná šťáva (taková ta bachratá skleněná lahev s jahůdkou) nechala zamrazit v mrazáku, a výsledek byly rozpadávající se sladké ledové kostky (moc to nedrželo pohromadě, asi vlivem cukru).
Text příspěvku byl upraven 07.07.15 v 13:03
O tom výběrů melounů z dětství mi zůstala v hlavě pouze epizoda z Jen počkej zajíci! a zajíc, mačkajíc mezi nimi i vlkovu hlavu. Teď si nejsem jistý, ale možná také duněla.
Spíš než na dřeň, si vzpomínám na zmrzlinu. Stávala 1,40 kčs. Dnes už na ní nemám takovou chuť. Ale asi chutná pořád stejně, jen ta desetinná čárka v ceně se posunula o jedno místo vpravo.
Text příspěvku byl upraven 08.07.15 v 11:11
Vložit příspěvek