Cesty na Sibiř hodnocení

V první části vypráví autor o společenské atmosféře v Československu v osmdesátých letech, popisuje nadšení z listopadové revoluce a nových poměrů, které řadě mladých umožnily dříve nemyslitelná dobrodružství. Většina knihy pak líčí první cestu do Jakutska a pobyt ve vesnici pastevců sobů ve společnosti mladé, stejně nadšené české etnoložky, která ho provázela. Oficiálním důvodem jeho cesty je natočení dokumentu o životě a tradicích Evenků. Výprava je pro oba směsicí fascinujících zážitků a rozčarování z rozdílu mezi představami o životě přírodních lidí a realitou, poznamenanou zásahem civilizace a hlavně všudypřítomným alkoholismem. Ve druhém dílu se autor daleko více rozepisuje o osobních problémech, dojmech a pocitech, zpovídá se ze složitého milostného vztahu s nekonvenční ženou z Žigansku, města, které je jedním z posledních větších center jeho sibiřské cesty. Komplikovaný vztah provází hrdinu i v letech, která tráví v Praze nad výsledky své první cesty. Do tundry nyní odchází sám, plný pochybností o smyslu své práce a jen postupně překonává propastné kulturní bariéry a pomalu proniká do všedního života chovatelů sobů. Cizí prostředí a citová osamělost hrdinu nutí k úvahám o sobě samém, o smyslu života i své práce. (mlp.cz)... celý text