Kniha hodinek hodnocení

Trojvětá básnická symfonie Rilkova, nesoucí v českém přetlumočení název Kniha hodinek, patří nejen k jednomu z vrcholů výsostného tvůrčího úsilí svého původce, ale i k vrcholům moderní světové poesie vůbec. Rainer Maria Rilke, duch spřízněný s Otokarem Březinou, vydává touto poesií první důkaz své tvůrčí zralosti, jejímž pozdějším ovocem jsou ještě Sonety Orfeovi a Elegie z Duina. Duchovní klima, které vládne veršům Knihy hodinek, je charakterisováno hladem a vášnivou žízní Boha, mučivou touhou po vítězství ducha nad věcmi a světem, snahou uchopit a pochopit mocí absolutního básnického zpěvu onu podstatu božského bytí, k němuž cesta vede jen strmými soutěskami naprosté samoty, chudoby a smrti. Jsme tu překvapení především nevšedně osobitou a ojedinělou evokační methodou básnickou, která rozžhavuje obraznost gejsíry metafor, do nichž duje vášnivý nápor lásky k záhadné ústřední bytosti, vladatelce jsoucna, která v tisíci tvářích pluje mystickými vidinami proroků a básníků. Rilkova Kniha hodinek, doplněná v českém znění zasvěcenou a zasvěcující studií Jaroslava Janů, a zpívaná na rozlehlé škále, od lyricky žalmické až dithyrambickému hymnu, patří právem k vrcholům moderní poesie světové. Jejím souborným, myšlenkově i výrazově zasvěceným a výstižným přetlumočením do vyspělého básnického jazyka naší mateřštiny, splácíme poslední dluh, jímž jsme povinováni slavnému pražskému rodáku, který pojem samoty, putování a chudoby i smrti po prvé umocnil v básnický symbol a obraz, který co se obsahové plnosti a duchovní hloubky týče, nemá sobě rovna.... celý text