Malá velká žena - Pocta Anně Kvapilové hodnocení

A little big woman - a tribute to Anna Kvapilová Vydáno k 20. výročí úmrtí Anny Kvapilové, dvojjazyčné vydání. Soubor dokumentů, fotografií, vzpomínek, úryvků z korespondence aj. je poctou Anně Kvapilové (1905-1992) jakož i obětavým Norům a Norkám, kteří byli v exilu oporou mnoha Čechoslovákům: některé zachránili před komunistickým kriminálem, jiným usnadnili obtížné začátky v nové vlasti a vrátili jim lidskou důstojnost. Anna Kvapilová (za svobodna Fejtová) se narodila 19. března 1905 ve Vísce u Sedlčan. Ve dvaceti letech se provdala za PhDr. Bohumila Kvapila, jenž však v roce 1940 zemřel. Před válkou pracovala v hudebním oddělení ústřední knihovny hl. m. Prahy. V letech 1939-1941 se zapojila do protinacistického odboje, byla zatčena a od října 1941 až do konce války vězněna v koncentračním táboře v Ravensbrucku, kam byly deportovány politické vězenkyně z Němci obsazených zemí. Navázala tady četná celoživotní přátelství, mj. s vězenkyněmi z Norska, od nichž se naučila i jejich jazyk. Po osvobození tábora ušla Anna Kvapilová 360 km pěšky až k čs. hranici, odkud je už autobusy dopravily do vlasti. V Praze se Anna Kvapilová stala spolupracovnicí Milady Horákové a jako ona pracovala ve Svazu národní revoluce. V únoru 1946 se zúčastnila v Paříži mezinárodního sjezdu protifašistických odbojářů, v srpnu 1947 se vydala do Norska poděkovat občanům Stavangeru za dárkové balíčky a další pomoc, kterou poskytli Češkám vracejícím se z koncentračního tábora. Do Norska se Anna Kvapilová brzy potom vrátila znovu a natrvalo, protože doma jí hrozilo zatčení tak jako mnohým z okruhu jejích známých. Okamžitě se zde zapojila do činnosti norské humanitární organizace zaměřené na materiální pomoc uprchlíkům a jejich dětem – pro ně organizovala několikaměsíční ozdravné pobyty. S novou vlnou českého exilu po srpnu 1968 si úplně neporozumněla, nově příchozí byli samostatnější a nebyli tolik závislí na pomoci humanitárních spolků. Na rozdíl od velkého množství svých přátel i spolupracovníků a navzdory přibývajícím zdravotním potížím se Anna Kvapilová dožila pádu komunistického režimu. Zemřela 27. července 1992 v Oslu. O rok dříve jí prezident Václav Havel udělil řád TGM za desítky let humanitární práce ve prospěch exulantů z Československa a organizování letních táborů pro jejich děti. A ještě předtím, v roce 1985, vyznamenal Annu Kvapilovou starosta Osla Albert Nordengen stříbrnou medailí krále Olava V. za celoživotní humanitární činnost a norsko-čs. vztahy. Knihu sestavila Kateřina Volková, vydala ji česky a anglicky knihovna Libri prohibiti v Praze... celý text