Naučení korunnímu princi aneb čtyři rozpravy hodnocení

Nizámího záměrem v tomto díle bylo vytvořit cosi jako „obraz dokonalých a také nezbyných sultánových pomocníků“, ale tím jak autor tyto vzory dokládá kratšími či delšími příběhy, vytvořil pro nás obraz své doby a jejího života. Dokonalé a nezbytné pomocníky vladařovy ovšem vidí právě v těch vzdělancích, jejichž obory jsou mu nejbližší, neboť je sám praktikoval; ty v jeho době také byly na vrcholu laické specializace: čtyři rozpravy dokazují lesk a slávu medicíny, hvězdářství (či spíše hvězdopravectví), básnictví a moudrých panovníkových rádců, sektářů – perských „dabírů“. Vzdělanec u něho musí mít vtip, pohotovost, prozíravost, nepopíratelné mistrovství a posvěcení. Nizámí Arúzí, který se narodil koncem XI.stol. V Samarkandu, vypodobil živé panoráma života ve Střední Asii a Afghánistánu, dvou oblastech, které v jeho věku patřili kulturně i politicky k sobě a sdílely společný osud. Jako první se začaly vyprošťovat z bezprostředního dohledu baghdádského chálífátu (neboť tvořily území spíš okrajové) a na obě také nejtvrději dolehly mongolské vpády XIII. století.... celý text