Pohádky z Vysočiny hodnocení

Pohádky budou mít děti rády vždycky. A když v nich navíc poznají známá místa, ani si nevšimnou, že dostávají nějaké to životní poučení. Přesně takové pohádky začala poměrně nedávno psát i Marie Špačková z Třebíče. „Začalo to v Albeři na chalupě, v Jižních Čechách,“ vzpomíná Marie Špačková. Byla tehdy krátce v důchodu, a při posezení ve vesnické restauraci jí začaly naskakovat vzpomínky na dětství. „Jak jsme byly se sestrou na chalupě. Tak vznikly pohádky z Albeře,“ říká s tím, že o krásné České Kanadě napsala dvě pohádkové knížky. Další už směrovala do Třebíče a okolí. „Tady jsem odmalička, i když jsem se tady nenarodila,“ vysvětluje. Marie Špačková dnes bydlí v areálu bývalé obuvnické firmy BOPO v třebíčské Borovině v domě, který byl dříve tovární budovou. „Nikdy by mě nenapadlo, že já tady budu na stará kolena bydlet. Dělala jsem tady vedle na pletacích strojích,“ ukazuje směrem k vedlejší budově. Říká, že je v tom místě šťastná. I přilehlé Libušino údolí se stalo dějištěm jejích pohádkových příběhů. Pohádky Marie Špačkové jsou ze života. Někdy je prvním impulsem povídání lidí, jindy třeba zpráva v televizi. Tak mimochodem vznikla i její pohádka o útěku bizonů od landštejnského hradu. „Pohádky si vymýšlím. Někdo něco řekne, přijdu domů, a musím si to napsat,“ popisuje. Je zajímavé, že zatím každá její knížka má jiného ilustrátora. A většinou jsou to jména dosud neznámá. Autorka totiž dává příležitost začátečníkům. „To malovala kamarádka, která dělá čtyřicet let v keramice,“ ukazuje na Pohádky z Třebíče. Největší odměnou autora pohádek je, když děti její knížky čtou. Marii Špačkové se to splnilo. Děti její texty poznávají, a hlásí se k ní i rodiče, kteří potomkům pohádky předčítají. „Že si půjčili Pohádky z Třebíče, a že tam četli o tom strašidýlku z třebíčského Podkláštěří,“ vzpomíná autorka na zážitek z pískoviště.... celý text