Bestseller v kameni 1 hodnocení

Přehlížená poselství a utajované skutečnosti Kde je původní zdroj mýtů a legend starověku? Co se nám snaží sdělit? Tato kniha nám přináší možnou odpovědĄ. Veškeré informace, které hledáme leží už po dlouhá staletí kolem nás. Ti, kdo před dávnými věky odešli, nedali do rukou lidem žádné informace, ale všechno, co je potřebné k jejich nalezení, zapsali do kamenné knihy kolem nás. Tajemství leží v anagrafech. Víte, co znamená slovo anagraf? Ať vám to autor raději vysvětlí sám (Jiří Mašek: Rozhovory s osudem): K anagrafům jsem se dostal tak, že jsem tento termín vymyslel. Jde o označení pro plastické útvary nebo grafiky skrývající jistou konkrétní, na pohled neviditelnou informaci... Je to mé vlastní dítě a těší mne že mnozí se tím už začali docela vážně zabývat." Anagraf může být kresba, rytina, skalní či jiný reliéf nebo dokonce půdorys stavebních celků, který byl záměrně upraven tak, aby bez znalosti správného klíče (kterým může být třeba osový posun některých částí obrazce) vypadal jako primitivní umělecké dílo či zobrazení nějakého náboženského rituálu. Při jeho znalosti a správném použití se však najednou začnou objevovat naprosto jiné věci, jakými jsou např. různé technické nákresy všelijakých strojů, přístrojů nebo pracovních postupů. Dvoudílná kniha Bestseller v kameni pojednává o anagrafech a u mnoha z nich dává i návod k jejich "luštění". V knize najdeme řadu fotografií a názorných ilustrací. Přiznám se, že otázka anagrafů ve mě vzbudila značné rozpaky... Jiří Wojnar : autor knih, zabývající se otázkami sahajícími do hluboké minulosti vzniku lidstva a pravěkých civilizací - otázkami dosud nevysvětlenými, nebo jejichž obecná "vědecká" vysvětlení jsou pro přemýšlivé lidi nevěrohodná. Jiří Wojnar se při prezentaci svých zkoumání a názorů opírá zejména o texty Bible. Žádná z Wojnarových knih není ale žádným kratochvilným čtením na dovolenou. Jde o náročnou četbu či spíše studium. K některým věcem je někdy zapotřebí se znovu vrátit a zajímavé je srovnávat uváděné citace s originálním textem Bible. Proto já osobně považuji při čtení Wojnarových knih za samozřejmost mít Bibli stále při ruce. Znalost Bible, kterou ostatně zahrnuji do základního vzdělání kulturního člověka, je zde opravdu žádoucí (stejně jako při čtení knih Zecharii Sitchina nebo Ericha von Dänikena). Chci však zdůraznit, že Bible zde nehraje roli náboženskou, ale vyloženě roli historického dokumentu a zdroje informací. V mnohém se tak Wojnar shoduje se Sitchinem, a to nejen ve výsledku svých závěrů, ale hlavně v metodě: věřit obsahu Bible a všech starých textů (včetně opomíjených pramenů čínských), že v nich popisované události se před tisíciletími opravdu reálně udály, jen z paměti lidstva postupně vymizely nebo ustoupily do oblasti bájí a mýtů. Znalost, studium a výklady textů Bible nejsou v žádném případě projevem náboženství a víry v boha. Naopak autor vždy dává najevo svůj záporný vztah ke křesťanským církvím (zejména k církvi katolické) a k tomu, co za celá téměř dvě tisíciletí napáchaly v rámci své zaslepené netolerance a neomylnosti ve jménu boha a Krista a kolik životů a krve nevinných lidí toto jejich počínání stálo - v rozporu s Kristovým učením. Křesťanské církve ze strachu o svoji politickou a ekonomickou moc stovky let utajují, pozměňují nebo přímo ničí staré písemnosti, které její inkvizitoři nalezli u "pohanských" národů (př. Španělé po "objevení" Ameriky). Kritický a netolerantní je Wojnar i ke zkostnatělé, neomylné, dogmatické oficiální vědě. Na různých příkladech ukazuje, jak věda často záměrně hlásá nepravdy či přímo lži, aby nemusela opustit a přepracovat zažité teorie, které se staly dogmaty a axiomy, i když jejich platnost byla zpochybněna. Politika a ekonomická či "vědecká" moc a prestiž to prostě nepřipouštějí. V tomto duchu jsou stále ve školách vychováváni další a další poslušní kývalové. Běda tomu, kdo by se odvážil přijít s novou myšlenkou, nehodící se a vybočující ze zabetonovaných schemat....... celý text