Bestseller v kameni 1 přehled
Jiří Wojnar
Přehlížená poselství a utajované skutečnosti série
< 3. díl >
Přehlížená poselství a utajované skutečnosti Kde je původní zdroj mýtů a legend starověku? Co se nám snaží sdělit? Tato kniha nám přináší možnou odpovědĄ. Veškeré informace, které hledáme leží už po dlouhá staletí kolem nás. Ti, kdo před dávnými věky odešli, nedali do rukou lidem žádné informace, ale všechno, co je potřebné k jejich nalezení, zapsali do kamenné knihy kolem nás. Tajemství leží v anagrafech. Víte, co znamená slovo anagraf? Ať vám to autor raději vysvětlí sám (Jiří Mašek: Rozhovory s osudem): K anagrafům jsem se dostal tak, že jsem tento termín vymyslel. Jde o označení pro plastické útvary nebo grafiky skrývající jistou konkrétní, na pohled neviditelnou informaci... Je to mé vlastní dítě a těší mne že mnozí se tím už začali docela vážně zabývat." Anagraf může být kresba, rytina, skalní či jiný reliéf nebo dokonce půdorys stavebních celků, který byl záměrně upraven tak, aby bez znalosti správného klíče (kterým může být třeba osový posun některých částí obrazce) vypadal jako primitivní umělecké dílo či zobrazení nějakého náboženského rituálu. Při jeho znalosti a správném použití se však najednou začnou objevovat naprosto jiné věci, jakými jsou např. různé technické nákresy všelijakých strojů, přístrojů nebo pracovních postupů. Dvoudílná kniha Bestseller v kameni pojednává o anagrafech a u mnoha z nich dává i návod k jejich "luštění". V knize najdeme řadu fotografií a názorných ilustrací. Přiznám se, že otázka anagrafů ve mě vzbudila značné rozpaky... Jiří Wojnar : autor knih, zabývající se otázkami sahajícími do hluboké minulosti vzniku lidstva a pravěkých civilizací - otázkami dosud nevysvětlenými, nebo jejichž obecná "vědecká" vysvětlení jsou pro přemýšlivé lidi nevěrohodná. Jiří Wojnar se při prezentaci svých zkoumání a názorů opírá zejména o texty Bible. Žádná z Wojnarových knih není ale žádným kratochvilným čtením na dovolenou. Jde o náročnou četbu či spíše studium. K některým věcem je někdy zapotřebí se znovu vrátit a zajímavé je srovnávat uváděné citace s originálním textem Bible. Proto já osobně považuji při čtení Wojnarových knih za samozřejmost mít Bibli stále při ruce. Znalost Bible, kterou ostatně zahrnuji do základního vzdělání kulturního člověka, je zde opravdu žádoucí (stejně jako při čtení knih Zecharii Sitchina nebo Ericha von Dänikena). Chci však zdůraznit, že Bible zde nehraje roli náboženskou, ale vyloženě roli historického dokumentu a zdroje informací. V mnohém se tak Wojnar shoduje se Sitchinem, a to nejen ve výsledku svých závěrů, ale hlavně v metodě: věřit obsahu Bible a všech starých textů (včetně opomíjených pramenů čínských), že v nich popisované události se před tisíciletími opravdu reálně udály, jen z paměti lidstva postupně vymizely nebo ustoupily do oblasti bájí a mýtů. Znalost, studium a výklady textů Bible nejsou v žádném případě projevem náboženství a víry v boha. Naopak autor vždy dává najevo svůj záporný vztah ke křesťanským církvím (zejména k církvi katolické) a k tomu, co za celá téměř dvě tisíciletí napáchaly v rámci své zaslepené netolerance a neomylnosti ve jménu boha a Krista a kolik životů a krve nevinných lidí toto jejich počínání stálo - v rozporu s Kristovým učením. Křesťanské církve ze strachu o svoji politickou a ekonomickou moc stovky let utajují, pozměňují nebo přímo ničí staré písemnosti, které její inkvizitoři nalezli u "pohanských" národů (př. Španělé po "objevení" Ameriky). Kritický a netolerantní je Wojnar i ke zkostnatělé, neomylné, dogmatické oficiální vědě. Na různých příkladech ukazuje, jak věda často záměrně hlásá nepravdy či přímo lži, aby nemusela opustit a přepracovat zažité teorie, které se staly dogmaty a axiomy, i když jejich platnost byla zpochybněna. Politika a ekonomická či "vědecká" moc a prestiž to prostě nepřipouštějí. V tomto duchu jsou stále ve školách vychováváni další a další poslušní kývalové. Běda tomu, kdo by se odvážil přijít s novou myšlenkou, nehodící se a vybočující ze zabetonovaných schemat....... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Bestseller v kameni 1. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Bestseller v kameni 1 v seznamech
v Přečtených | 17x |
v Doporučených | 1x |
v Knihotéce | 23x |
v Chystám se číst | 4x |
v Chci si koupit | 1x |
Autorovy další knížky
1997 | UFO, Bible a konec světa |
1998 | Tunel do kosmu |
2000 | Hlubina návratu |
1998 | Bestseller v kameni 1 |
1999 | Bestseller v kameni 2 |
Knihu jsem četl někdy v době, kdy jsem byl na SŠ. V té době se mi jeho první dvě knihy (UFO, Bible a konec světa a Tunel do kosmu) zdály docela zajímavé. Interpretacím historických záznamů v tomto směru, s odkazem na dílo Zecharii Sitchina, jsem byl nakloněn. Dodnes je řada věcí z těchto knih pro mne inspirujících, zvláště pokud se kriticky podíváme na dnešní paradigma ve výkladu prehistorie lidstva.
Oficiální výklady jsou totiž mnohdy v rozporu s nálezy, a to jen proto, že nálezy jsou chybně interpretovány. Pokud například jsou stavby v Egyptě a jinde na světě dokonalejší z doby, kdy předpokládáme primitivnější nástroje, pak něco zjevně nesedí. Christopher Dunn toto hezky dokazuje v knize Ztracené technologie stavitelů pyramid. Pohled technika zde jasně dokazuje, že je třeba jiného výkladu, narozdíl od archeologů a historiků, kteří v drtivé většině technické zvlášnosti interpretovat nedokáží. Kdybych za sebou neměl studium techniky, také bych ty souvislosti neviděl, jako jsem je neviděl v době, kdy jsem tyto knihy četl, protože jsem studoval s odstupem. A přitom se lze obejít bez mimozemšťanů a různých fantasmagorií. Prostě jen připustit, že toho hodně nevíme a že vývoj civilizace prostě nemusel mít lineárně vzestupnou trajektorii, jakou si představovali učenci v 19. století, přičemž toto paradigma jen těžko dnes opouštíme. Genetické analýzy ukázaly, že k ovlivňování, ne-li hybridizaci, mimozemšťany prostě nedocházelo, ani to není možné. Tato teorie je překonaná, ovšem přínos některých lepších autorů k tomu, že nabourali dosavadní výklad minulosti, nelze oddiskutovat.
Jiří Wojnar jako představitel teorie konfrontace lidstva s mimozemskou inteligencí ve své třetí knize (dvojdílné) však dospěl do stavu čisté fantasmagorie. Jeho výklad navazuje na Maurice Cotterella, který ve své knize Mayská proroctví (s Andrianem Gilbertem) předeslal teorii o zakódování prvků mayské mytologie do reliéfu desky z Palenque. Získání postav, obrazů se dociluje skládáním linií reliéfu přes sebe na základě klíčů, které mají představovat symboly na okraji desky. Teorie sporná, od začátku jsem se na ni díval skepticky. Možné to je, ale nevěřím tomu. Jestli to tak bylo, nelze prokázat, avšak ani vyvrátit. Jíří Wojnar se tohoto chytil, zpochybnil některé postupy Maurice Cotterella, ale v zásadě jeho princip použil na hledání obrazů raket, letadel, pilotů apod. A tento princip překrývání a skládání začal vidět všude v starověkých dílech.
Má to dvě "mouchy". Za prvé, ani jeden z nich nepoužil přesné výkresy, ale jen přibližné náčrty desek. Ostatně bez 3D skenování laserovou technologií toho ani nelze třeba u desky z Palenque vzhledem k umístění docílit (konvenční přesné zaměření a překreslení je možné, ale velmi pracné). Obrázků soch, převzatých rovněž z různých zdrojů v případě J. Wojnara ani nemluvě. Takže nevíme, do jaké míry je výsledek přesný, nebo zavádějící. Druhou mouchou je, že vezmeme-li jakoukoli detailnější plastiku, obraz, prostě cokoli v podobě perokresby, tak můžeme dojít k podobným závěrům. Prostě čím bujnější fantazie, tím lepší výsledky. Ostatně ani Wojnarovy výsledky nevypadají moc věrohodně.
A pak je tu další otázka. Proč by to někdo dělal tak složitě a čekal, že někdo v budoucnu si vyloží nějaké poselství, když víme, že většina památek bohužel lehla popelem nebo byla rozbita? Jaká je pravděpodobnost, že něco takového jednak přežije, jednak se dočká správné interpretace. A proč informaci zakódovat způsobem, který ani po dekódování nevyznívá přesvědčivě. Naopak, výsledek má být jednoznačený a přesvědčivý.
Takže, abych to shrnul. Kniha, hlavně její druhý díl, je prostě snůškou fantasmagorií. K tomu jsem dospěl i v době, kdy jsem byl otevřen i paleoastronautické teorii. Vlastně jsem byl vývojem autora velmi zklamán. Dnes už se na to, po dvaceti letech, dívám s ještě větším despektem, respektive je mi zcela jasné, že tady kritické myšlení autora hodně zaspalo. Kniha je příkladem toho, jak může někdo snadno propadnout bludu.