Rukopis zelenohorský hodnocení

Rukopis zelenohorský (zkratka RZ), původně zvaný Libušin soud (LS), je rukopis s literárním textem popisujícím soudní proces vedený kněžnou Libuší, který byl údajně objeven roku 1817 na zámku Zelená Hora. Obsahuje části dvou básní, jejichž děj se kladl do 8.–10. století. Vydával se tedy za středověkou literární památku a stal se spolu s Rukopisem královédvorským (RK) předmětem sporu o Rukopisy (RKZ). Od konce 19. století se považuje za falzum z doby údajného nálezu, ale zastánci rukopisů sdružení v České společnosti rukopisné důkazy padělání neuznávají. / Rukopis obsahuje části dvou básní, 9 závěrečných veršů Sněmů a 112 veršů Libušina soudu. Obě skladby jsou psány 10-slabičným veršem. Sněmy jsou jen krátký fragment a vztahují se ke společenskému uspořádání. Libušin soud líčí spor bratří Chrudoše a Šťáhlava o dědictví po jejich zemřelém otci Klenovici. Chrudoš si podle německého prvorozeneckého práva nárokuje celé dědictví. Spor rozhodne kněžna Libuše na zasedání zemského soudu na Vyšehradě: bratři se mají podle českého práva rozdělit na polovic. Nato se Chrudoš rozhněvá a kněžnu nařkne: „Běda ptákům, k nimž se zmije vplíží, běda mužům, kterým žena vládne!“[11] Poté se Libuše vzdává svých soudních pravomocí, a vyzývá sněm k volbě vladaře. Zde báseň končí, její závěr v rukopisu chybí. Motiv Libušina soudu, který muži nelibě nesou a požadují proto mužského vládce, kterým se stane Přemysl Oráč, je známý i z kronik Kosmovy, Dalimilovy a Hájkovy. Jeho podání v RZ se stalo např. podkladem libreta Smetanovy opery Libuše. / Obě skladby mají pocházet z přelomu 9. a 10. století; kdyby byly pravé, byly by tak nejstarší česky psanou památkou vůbec. Libušin soud byl podle této představy písní, která byla původně recitována a určena k poslechu a k zapamatování, nikoliv k četbě. V době národního obrození se RZ společně s Rukopisem královédvorským stal pro některé významnou vzpruhou, pro jiné nacionalistickým symbolem. Tento soud měl dokládat demokratický ráz slovanské společnosti v době před přijetím křesťanství. Tehdejší soudnictví mělo být na velmi vysoké úrovni a měl existovat psaný zákoník („desky pravdodatné“). Jednání probíhalo za účasti lechů, vladyků a kmetů. Ti po vynesení rozsudku odevzdávali své hlasy, které byly sčítány. O právních vztazích se také dozvídáme z písně Sněmy. V tomto krátkém textu, který je závěrem zpěvu, je vysvětleno právní uspořádání rodového majetku. (obecné informace, Wikipedie)... celý text