Rýn se vlévá do Tibery hodnocení

Po II. vatikánském koncilu se odehrály v katolické Církvi ty nejradikálnější a nejpřevratnější změny za téměř celých 2000 let její existence. Dalo by se dokonce říci, že se Církev obrátila zcela novým a jiným směrem tak, že například eminentní katolický spisovatel a publicista Frank J. Sheed mohl napsat v následujících letech (1968) knihu s titulem: Je to tatáž Církev? Odkud se vzal tento „nový kurs“, tento odlišný přístup, tyto radikální a převratné změny? Historicky lze vysledovat jejich původ v II. vatikánském koncilu. (1962-1965). V Rýnu vlévajícím se do Tibery předkládá autor, historik, novinář a očitý svědek událostí P. Ralph M. Wiltgen SWD modernímu čtenáři dějiny onoho koncilu, které jsou věcné, hodnověrné, vstřícné, objektivní, nestranné, zevrubné a zároveň docela zajímavé. Jak udivující a někdy i neuvěřitelná jsou pro nás některá fakta, jež vynáší na povrch. Jeho největším přínosem pro nás dnes zůstává skutečnost, že se zaměřil na roli, kterou sehrála koalice liberálních biskupů ze zemí od břehů Rýna v tom, že převzala velení nad směrem, kterým se koncil ubíral, a tím – což bylo klíčové – nad směrováním komisí zřízených v návaznosti na koncil. Tyto komise „naplňovaly“ Vaticanum II a byly zodpovědné za interpretaci jeho doporučení v praktické a pastorální oblasti. Kniha Rýn se vlévá do Tibery z pera historika z povolání, jenž vydával tiskem v šesti jazycích denní zpravodajství z jednání koncilu (svou tiskovou službou Council News Service, která přicházela více než 3000 předplatitelům v 108 zemích) vystoupila postupně ze změti literatury o II. vatikánském koncilu jako jeho populární a hodnověrné dějiny. Autor, jak sám vysvětluje v předmluvě knihy, měl přístup k „veškeré oficiální korespondenci, dokumentům a pracovním podkladům, které přicházely koncilním otcům z koncilního sekretariátu“, jakož i k „veškeré korespondenci a dokumentaci zasílané rýnskou skupinou jejím členům i další dokumentaci od ostatních skupin“. P. Wiltgen vedl kromě toho jednotlivé interview se dvěma z koncilních otců během každého z 281 dní, v nichž koncil zasedal. Jeho intenzivní rozbor oficiálních jednání i zákulisních snah a manévrů ho předurčili k tomu, aby shromáždil fakta, která tak výstižně zaznamenal v mistrovském a poutavém líčení tohoto koncilu. Církev mu zůstane navždy vděčná za to, že tuto knihu napsal a kdokoli chce porozumět otázkám a silám, jež dosud formují dějiny a směr katolické Církve v naší době, si musí jednoduše přečíst - Rýn se vlévá do Tibery.... celý text