Rytíři Bušidó hodnocení

Stručné dějiny japonských válečných zločinů Jak uvádí ve své knize o japonských válečných zločinech "Rytíři bušidó" lord Russell ,zvěrstva japonských vojáků v čínském Nankingu poděsily dokonce i nacisty, kteří v příštích šesti letech o sobě měli prokázat, že jsou v hromadném vyhlazování lidí stejně obeznalí. Ve zprávě německého velvyslance v Číně ministerstvu zahraničí v Berlíně o ukrutnostech v Nankingu byla japonská armáda dokonce charakterizovaná jako "bestiální mašinérie". Podle výroku Tokijského tribunálu nemůže být vraždění v Nankingu omlouváno jako jednání soldatesky, která se vymkla z ruky, když konečně dobyla jedno urputně hájené postavení, neboť znásilňování, pálení a vraždění pokračovalo ve stejném měřítku nejméně šest týdnů po dobytí města. Také počet obětí, přes 200 tisíc, už nebyl nikdy překonán. Na chování japonských vojáku měl významný vliv kodex "Bušidó", podle kterého se vzdát v boji považovalo za zneuctění rodinného jména a jediným dostatečně čestným jednáním byla smrt. Japonci, kteří si nevážili ani vlastních životů, nelidsky zacházeli nejen se zajatci, jimiž pohrdali, ale i s obyvateli obsazených území. Běžně mrzačili těla mrtvých i živých a kanibalismus se v japonské armádě vyskytoval v takovém rozsahu, že se stal předmětem armádních rozkazů. Požívání masa nepřátel se ovšem nepovažovalo za zločin a někdy se v důstojnických jídelnách stalo slavnostní příležitostí. Nejčastější formou obhajoby bylo to, že čin byl spáchaný na rozkaz nadřízeného a že přece jeden zákon nemůže vyžadovat potrestání osoby pro čin, který byla jiným zákonem donucena spáchat. Tedy ono klasické dilema vojáka: pro neuposlechnutí rozkazu bude za války zastřelen, pro uposlechnutí rozkazu bude po válce oběšen. Ale skutečnost, že se jak němečtí, tak i japonští vojáci během války vychloubali svými činy a posílali domů, nebo u sebe nosili fotografie, na kterých byly zvěčněny jejich zločiny, svědčí o opaku. To, že důstojníci dovolovali, aby se takové dopisy posílaly domů, ukazuje, že se takové praktiky nejen trpěly, ale i podporovaly. Krutost Japonců v zacházení se zajatci však nikdo nepřekonal. Nebylo neobvyklé vraždění zajatců, z nichž mnozí byli zmasakrováni hned po zajetí, další pod různými záminkami v zajateckých táborech. Když Japonci dobyli Singapur, vnikli jejich vojáci do Alexandřiny nemocnice a ubodali tam bodáky všechny, pacienty i zdravotnický personál. V operačním sále probodli pacienta i oba lékaře. Těmto jednotkám velel už zmíněný generál Jamašita, který navíc rozkázal svým vojákům soustředit a pobít všechny obyvatele čínského původu v Singapuru. Masakru, známému jako "vraždění Číňanů", padlo za oběť nejméně pět tisíc lidí. Pověstnými se staly dlouhé přesuny zajatců, známé pochody smrti, jako byl Bataanský pochod. Nelidské podmínky panovaly jak v zajateckých táborech, na "pekelných" lodích přepravujících zajaté vojáky, ale i při zacházení s civilním obyvatelstvem na obsazených územích.... celý text