Slavík zpívá špatně hodnocení

Sbírka je napsána v duchu poetismu. Je pro ni příznačné zvážnění témat a námětů, kterými se autor zabývá ve srovnání s jeho díly předešlými. Základní motivy, které se v básních sbírky opakují, pocházejí z jeho cesty po SSSR (Moskva, Lenin, Kreml), motivy první světové války a jejích hrůz i další válečné hrůzy, které se mohou v budoucnu na lidi přivalit (například univerzální motiv smrti). V tomto směru se má jednat o jakési připomenutí hrůz minulosti a varování před něčím takovým v budoucnosti zároveň. V sice menší míře, ale přesto je možné ve sbírce najít i odeznívající motivy ze Seifertovi dřívější cesty po Francii. Z básní věnovaných SSSR je patrné vystřízlivění autorova nadšení z představ o této zemi ve srovnání se skutečností, kterou zaznamenal. Verše této sbírky jsou poetické, ale ne tak hravé a načechrané. Mají vážnější tón a menší bohatost asociací při procházení mezi jednotlivými obrazy. Autor ojediněle používá i cizích slov, aby dodal věrohodnosti svým obrazům. Sbírka je věnována malíři J. Šímovi, ale najdeme v ní i jednotlivé básně, které věnoval autor i dalším umělcům (Konstantinu Bieblovi). Doslov ke sbírce napsal Julius Fučík, komunistický novinář a spisovatel.... celý text