Slavík zpívá špatně přehled

16.01.2025

Zatímco předchozí Seifertovy sbírky, jako Na vlnách TSF nebo Samá láska, byly charakteristické hravostí a optimismem, ve sbírce Slavík zpívá špatně došlo k zásadnímu posunu. Tady Seifert vsadil na vážnější témata, zejména na válečné hrůzy a reflexi poválečné situace, což zcela změnilo tón jeho tvorby. Přesto se tu najdou i rysy poetismu, jako je asociativní styl, fantazie a hra s obrazy, ale ty jsou nyní protkány hořkostí a melancholií.

„Kdo to pláče, čí je to pláč?
Z jader, která jsi mi dal,
můj pomoranč
vyrostl ale neuzrál.

Vždyť není u nás doma
ten vzácný květ,
vše je mu cizí u nás
jako led.

Slunce je chladné
země je jiná,
rosa padne
a přijde nevlastní zima
a cizí jaro.“

Ze všech tří částí – v první Seifert oslavuje moderní svět a techniku (ačkoliv je mezi řádky cítit určitá skepse a zklamání, jakoby svět už nebyl takový, jaký býval), ve druhé vzpomíná na 1. světovou válku, ve třetí reflektuje vznik Sovětského svazu – mě nejvíce zaujaly ty dvě poslední zmíněné, a to svou syrovostí, drsností reality a určitým druhem melancholie.

„Ve světové válce padlo 4.000
francouzských básníků.
„Temps“!

Na patře chutnáš víno
a víno chutná mi,
řekni mi Josefino,
jak se ti líbí v Champagni?

Tvůj otec byl vinař,
bylo to ve válce.
Už je to dávno, vzpomínáš,
jak chodil po vinici v slaměném klobouce.

Na stole stojí láhev
hrdla útlého,
když piji, musím myslit na krev,
na něco strašně smutného.“

25.08.2023

Tohle že je poetismus? Tvrdí kdo, kromě středoškolských učebnic literatury?

"Slavík zpívá špatně" proto, že nedokáže vyzpívat "bolest světa". Z dvaceti tří básní se alespoň polovina obrací buď k Říjnové revoluci, nebo k zádavám Velké války. Zorné pole v nich vyplňuje hlavně symbolisticky a baladicky pojednaná krajina (mně občas evokující barokní poesii po válce třicetileté), země "těhotná mrtvými", apokalyptická, přízračná, sirá. I "sladká" Francie mladých básníků je v této sbírce především hrobem, nebo také bojištěm ("drnčela okna katedrál, / vysoko hořel Verdun"). Což člověka nutí revidovat buď tvrzení, že Slavík je sbírka poetistická, nebo (lépe) definici poetismu jako snahy vyrovnat se s válečným traumatem radostí nad drobnými zázraky a krásami každodennosti.

"Král padá z trůnu a trůn se kácí,
falešní proroci zvedají hlas,
že v jícnech děl se uhnizďují ptáci
a ptáci odlétli.

Pod cimbuřím věže stín koně pádí
pro svého císaře, pro jeho stín.
Jsou mrtvi nepřátelé, jsou mrtvi kamarádi.
jsme mrtví všichni." /Staré bojiště/

Jiný okruh skladeb básník věnuje Sovětskému svazu. Jsou tu třebas imprese z bazaru, v němž se vyprodává inventář vyrabovaného paláce (?) včetně Dostojevského a Puškina. Seifert zdůrazňuje krvavost bolševismu (což se, pravda, nutně nerovná jeho kritice) a hřbitovní ovzduší porevoluční Moskvy ("... rozpadlé róby mrtvých careven ..."). Vedle toho však něžnými, podzimně melancholickými verši opřádá Leninovo stáří ("Otevřte okna. / Bolest oči zavírá / v pozadí rudých tkanin."). I v tomhle okruhu dominuje utrpení, pustota, nelad, obludnost... a mrtvá krajina, ať už jsou jí vymlácené paláce, nebo symbolický motiv Pompejí. (Ačkoli se vyskytují vedle rudých praporů, komínů továren a matek nesoucích chléb dětem. Závěry o Seifertových politických názorech bych si z téhle sbírky určitě odvozovat netroufla.)

Do třetice ve Slavíkovi konečně najdeme to, co si člověk představí pod pojmem poetismus - nebo obecně avantgarda - a co já osobně miluji. Veselou a volnou hru asociací - kalanburů ("z pramene dívčích vlasů napije se milenec"); surreálné prolínání různých exotických motivů (kterými se tady ježí dokonce i Krkonoše); ohlasy 20. let, technické modernity (elektrické lampy, citroën), futurismu; dojmy ze Seifertových zahraničních cest (vlastně nejen Seifertových, ke své radosti jsem tu narazila i na báseň věnovanou Konstantinu Bieblovi a jeho cestě na Jávu). Několik skladeb ve mně zanechalo hlubší dojem (zejména Jabloň se strunami pavučin a Lenin), což je čtenářsky velmi uspokojivý výsledek.

"Francouzská auta
projíždí mimo
Nikoho neupoutá
to krásné jméno

Citroën?
Hvězdy a ananasy
a sladké víno sem
Egypťanko, kde jsi?

Odjíždějící auta
nemohou dál než k moři
Na konci světa
shasíná bludička v keři." /Přesýpací hodiny/