1. antologie českého hororu
* antologie
Tenký svazek obsahuje jedenáct povídek českých autorů, kteří se v roce 2003 soustředili v časopise Král horror, zaměřeném na původní české horory. Vydavatelé časopisu Král horror si vytkli za cíl sesbírat původní hororové povídky českých autorů a najít "100 českých Kingů", jak vyhlašují s odkazem na současného amerického klasika žánru. V prvním svazku najdeme jedenáct povídek, které prošly prvním sítem tohoto hledání. Vedle autorů začínajících je tu obsažena například i povídka zkušeného Otomara Dvořáka. Povídky doplňují ilustrativní fotografie a stručné medailonky autorů.... celý text
Přidat komentář
Za mě skvěla povídková kniha umě vedla povídka asi Kamarád,smrt ve třech obrazech,to nejlepši kafe po ránu a voláni od jinud... ale i ostatní byly fajn
Češi horor napsat umí. Blbý je, že se mu nedává příležitost. Největším talentem v této knize je Vladimír Procházka a jeho povídka Kamarád, která se mi líbila nejvíc. Druhé místo by obsadil Zdeněk Hlaváček a jeho povídka To nejlepší kafe po ránu. A třetí by skončila povídka Čí jsou tady ty dary, kterou má na svědomí Michal Černý. Pak zde byli povídky, které naprosto zklamaly (Modré stromy, Kouzelná skříňka, Smrt ve třech obrazech). Nejhůř by skončil Luboš Štěrba a jeho povídka Kouzelná skříňka (Luboš Štěrba mi opět dokázal, že se nad průměr nedostane, leda tak pod průměr). Dvojce Boček-Zubík se pro mně tentokrát ocitla mezi těmi lepšími povídkami. Co by chtělo ještě zmínit? Smrt ve třech obrazech se mi ze začátku líbila, ale ke konci mě zklamala. Uvidíme, co přinesou pokračování, možná se ukážou ještě zajímavější autoři.
Jsem zastáncem toho, že i Češi (a Češky) [včetně občanlů a občanek Slovenska] horror umí, jak v literární tak i filmové podobě. Jen se jim musí dát prostor k tomu to ventilovat a pilovat. A to je právě to, co myslím, že českému horroru chybí. Není moc možností publikovat, není moc možností získávat odezvu a kritiku široké čtenáířské obce a podle toho upravovat a pilovat vlastní horrorovou tvorbu. Proto jsem rád za každou šanci, za každý ostrůvek, který se na poli českého horroru objeví. Nemá to nic společného s nějakým vlastenectvím, jen si prostě myslím, že dobrý horror může za určitých podmínek vzniknout kdekoliv, tedy i u nás. A samozřejmě jako sám píšící a tvořící autor vím, jak moc potěší a povzbudí možnost někde publikovat. V tomto ohledu jsem byl hodně rád, když jsem se o této sérii antologií českých horrorových povídek dozvěděl. A již samotný fakt její existence se sám o sobě, samozřejmě, prolíná do hodnocení, protože ta radost je veliká. S obsahem už to tak slavné není, i když musím přiznat, že jsem to čekal trochu horší. Ty povídky nejsou vyloženě špatné, některé jsou i docela dobré, jen se potýkají s klasickými "neduhy" jako neoriginalita (pocta E. A. Poeovi "Tvář za zdí" je až moc doslovná, místy až násilně) nebo slabá pointa (Nebojte se, nemůže nám to ublížit, Kouzelná skříňka). Najdou se však i potěšující kousky. Povídka Čí jsou tady ty dary je výborná v tom, že končí dobře a šťastně, byť z ní mrazí a je typicky horrorová. A takových povídek moc není. Ze všech však sálá snaha napsat dobrou, čitelnou a žánrovou povídku. A to se počítá. Těším se na další části antologie. V létě se má objevit již čtvrtá.
Část díla
Čí jsou tady ty dary?
Čí jsou tady ty dary?
2011
Damašenská ocel
2011
Damašenská ocel
Kamarád
Autorovy další knížky
2009 | Thriller |
2008 | Tichá hrůza |
2020 | Nejkrásnější dárek |
2016 | Lesní lišky a další znepokojivé příběhy |
2015 | Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení |
60%
Nejdřív jsem chtěla tuto povídkovou knížku ohodnotit dvěma hvězdičkami. Pak jsem si uvědomila, že nemůžu tyto povídky srovnávat s povídkami mých oblíbených hororových autorů. Jde o jiný level. Ale povídky se číst daly, některé jsou lepší, jiné horší. Mám ale výtku: Nebála jsem se!
Knížku doporučuji třeba do MHD, povídky jsou krátké a přečtou se rychle. A třeba budete mít na rozdíl ode mě husí kůži.