10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou
Jan Rendl
Téměř třicetiletý prodavač a příležitostný cestovatel se rozhodne pěšky přejít Jižní Ameriku. Jak to může dopadnout? Vzdoruje jazykové bariéře, drogám v kolumbijských ulicích a všudypřítomné chudobě. Vydává se do nitra kontinentu, aby poznal nový svět i sám sebe. V Kolumbii se setkává s neuvěřitelně srdečnými lidmi a naprostým minimem překupníků. Dostává se do Ekvádoru, který mu pokládá do cesty všechny překážky ze svého arzenálu. Dokáže se popasovat s nelidským vedrem v horách či lijáky uprostřed deštných pralesů? Opravdu se zatoulá do jediné české hospody na kontinentu a okoření si putování pekelnou kocovinou? Proč se v Peru málem ožení a následně sám vyběhne menší šestitisícovku? Zkrátka nemá na cestách ani chvíli klid. A to ještě netuší, co ho čeká na hranici s Bolívií…... celý text
Přidat komentář
Od přečtení všech knih Ládíka Zibury mi podobný cestopis hodně chyběl. A hle, díra na trhu se zaplnila, a já s chutí přečetla Honzovo putování. Sama jsem šla pouť Camino de Santiago, proto knihy tohoto druhu s láskou vyhledávám. Ze začátku mi lehce vadily vulgarismy, ale poté jsem si zvykla a naopak ocenila autorovu autentičnost. Neodpustím si ocitovat krátký úryvek z knihy, který mě naprosto dojal.
"V tu chvíli mi dojde, že jsem se vlastně nikdy žádného člověka, který mě pozval k sobě domů či mi dal najíst, nezeptal na to, proč mi vlastně pomáhá. Tentokrát jsem to asi chtěl vědět víc než jindy. A tak jsem zavolal na odcházejícího Juana a zeptal se jednoduše: "Proč mi vlastně pomáháš?" "Přece proto, že jsi člověk," odpověděl s klidným úsměvem na tváři a zanechal mě i s mými myšlenkami stát v chodbě u pokoje. Tak takhle to je. Být člověkem tady ještě něco znamená, zní mi samovolně v hlavě a chce se mi brečet štěstím, že tohle je na světě pořád ještě možné."
Za mě 5* :-) Těším se na pokračování.
Za mě super inspirativní kniha . Byla jsem i na přednášce z této Honzovi cesty a knížka to pěkně doplnila . Psáno čtivě a s humorem .
Kniha je velmi ctiva a zabavna. Nejsou tam zbytecne zdlouhave pasaze. Obsahuje spustu krasnych fotek.
Jelikož Honzu sleduji na fb a ig a znám jak vypráví, tak jsem se moc těšila na ucelené vyprávění, které mne nezklamalo. Libí se mi jak se s ničím nepáře, mluví jak mu "zobák narostl" a téměř ničeho (hadů snad) se nebojí :-)
Mě jeho hovorová čeština byla velmi příjemná a už jsem zvědavá na pokračování. Jinak osobně žasnu, jak kluk který se potloukal na ulici, sebral kuráž, pár peněz a vyrazil do neznáma, takovou odvahu bych chtěla mít také.
Ať už jste zarytými cestovateli, ať už prstem po mapě či přímo ve 3D, nebo jen rádi okusíte knihu z jiného, než vašeho žánru, musím vás upozornit, že tohle se vám bude s nejvyšší pravděpodobností, jak se říká, hraničící s jistotou, líbit. Nekecám. A proč jsem si tím tak jist? No, to je jednoduché. Nejedná se o obyčejný cestopis, ale o něco víc. Přesah do ostatních žánrů je až neskutečný. Dovolte mi to trošku osvětlit:
Horor: „Ruku jsem měl připravenou na rukojeti nože a v rukách mi tuhla krev.“
Thriller: „Cítil jsem se, jako by mě někdo přetáhl kyjem po hlavě.“
Detektivka: „A stejně jako kdysi jsem po probuzení začal lovit v paměti, jak jsem se tu vlastně ocitl.“
Drama: „Ale velmi brzy jsem měl pochopit, že bez španělštiny je tu člověk ztracený.“
Špionážní: „Pravda, připomínám více uprchlíka, než turistu.“
Erotická tragédie: „Už jen dotek vody na malíčku zmenšil strachem mé přirození na polovinu.“
Mysteriózní kuchařka: „Sýr, který měl být v nálevu, v něm nebyl. Naopak, nálev byl všude tam, kde být neměl.“
Přírodopisný: „Ale gringo, tohle jsou přece alpaky, a ne lamy.“
Náboženský: „No co, jedno pivo si s nimi vypít můžu, to není žádný hřích.“
A takto bych mohl pokračovat téměř do nekonečna. Kniha je opravdu zábavná, úsměvná, napínavá, ale také je v ní mnoho zajímavých myšlenek. A to jak na straně Honzy, tak lidí, se kterými se potkává. Není to klasické „šel jsem tudy a viděl toto“, ale vyvážený mix popisu jednotlivých navštívených míst, hromady zážitků a výzev, všedních i nevšedních setkání a hlavně peckovního humoru, který mi je velice blízký. Při čtení máte skutečně pocit, že jdete vedle Honzy a zažíváte veškeré příhody s ním. Naštěstí, z tepla domova.
Kniha má spoustu nádherných fotografií, putování je popisováno plynule a díky mapě na deskách víte, kde se nacházíte. To je pro mě, jakožto zeměpisného blba, naprosto úžasné.
Nutno však podotknout, že ačkoliv obálka hlásí 10 000km, my ujdeme jen něco přes pět tisíc. Zrada? Kdepak, jen neutuchající touha po dalším díle, protože zakončení v Bolívii, zrovna v době kdy zemi čerstvě zužují občanské nepokoje, je dosti, dosti vypjatý.
Celkové hodnocení? 10 listů koky z deseti. A dvoje náhradní fusky jako přídavek!
Štítky knihy
drogy cestopisné příběhy cestopisy Jižní Amerika Peru domorodci české cestopisy Kolumbie Bolívie
Autorovy další knížky
2021 | 10 000 kilometrů pěšky Jižní Amerikou |
2021 | 10 000 kilometrů pěšky Latinskou Amerikou |
2022 | Pěšky Kolumbií pod rouškou covidu |
Pokud máte rádi cestopisy Ladislava Zibury, tak tento také nesmíte minout!
Při čtení budete mít pocit, jako když sedíte s autorem někde na kávě a on vám svá dobrodružství vypráví.
Nechybí ani skvělá grafická úprava a fotografie, které knize dodávají ještě větší míru autentičnosti.