100 nábojů: Smůla

18.04.2019

Po téhle sérii se mi bude stýskat. Klobouk dolů před těmi, kdo to četli postupně, jak vycházeli jednotlivé díly. Jak se série blížila ke konci, tak jsem zrychloval čtení jednotlivých knih. Zpočátku jsem četl hodně pomalu, snažil se pochytit co nejvíce detailů, odkazů, skrytých narážek, ale ke konci už jsem nemohl vydržet, abych se nedozvěděl konec, který v počtu mrtvol nezklamal. Takže nevím, kolik mi toho uteklo nebo kolik toho nebylo vyřčeno, protože otázky bych měl, ale na druhou stranu, tady bych mohl parafrázovat slovy klasika "Radime, docela bych si to rád znovu přečetl, až bude klid. Vidíš, každej si to chce znovu přečíst.".

07.01.2019

Je to tu! Dočkali jsme se! GRAND FINALE jaxepatří! Parádní uzavření příběhu, který je střízlivým pohledem to úplně nejlepší z toho, co tu vyšlo a co jsem přečetl.

A hlavně že se vyjasnilo, o co šlo s tím obrazem!

29.11.2018

Furt jsem si říkal, že mi tam chybí rodina Rockefellerů, kteří přece jenom v té Americe mají cosi pod palcem a ejhle, nejmocnější spojkou se ukáže samotný Abe Rothstein :)

Přestal jsem si dělat zápisky někde u jedenáctého dílu, protože mě to tak strhlo, ženebylčaspyčo. A to byla trochu chyba, protože jsem musel opět dohledávat střípky informací, které jsou nenápadně rozesety po všech sto sešitech - především ty události, kdy Augustus s Javierem a Gravesem v podstatě Trust převzali po zabití svých rodičů někdy v šedesátkách - a nedohledal jsem všechno, protože to bych nad tím musel strávit ještě týden. Tyto kousíčky jsem si měl červeně zakroužkovat ve svých poznámečkách. Celá situace s upálením na molu, jež se táhla jako nit od probuzení Colea Burnse byla odstřelena jedním obrázkem, z kterého usuzuji, že to byl pan Dietrich, i když ho měl Graves před tím na mušce v autě po hlasování o rozpuštění minutemanů v Atlantic City.

Mám za to, že kdo zvládne tuto TOP sérii, tak se může považovat za dospělého komiksového čtenáře. Tato série vyžaduje plně soustředěné pomalé čtení a hodně uvažování a spojování si události do jednoho celku. Mě třeba sralo, když jsem nevěděl co se děje a co kdo proč mluví, proto jsem si to vypisoval a i tak jsem se musel hodně vracet, protože zjevně nedůležité může být o 80 sešitů zásadním. Vodítkem může být třeba stav nehtů Lona, tvar opasku (třeba zrovna v této bichli jsou scény, které na sebe na první pohled navazují, ale jsou úplně z jiných míst), či napůl vyslovená věta, kterou si musí čtenář později domyslet a zasadit do kontextu a to nemluvím o celých událostech, které se stanou mimo záběr.

K božské kresbě, její kompozici a geniálnímu coloringu netřeba nic dodávat, je to to nejlepší, co český čtenář může dostat.

Strávil jsem nad těmito sto sešity sedm týdnů, nepočítám-li těch jedenáct let před tím - nečetl jsem samozřejmě furt, protože doma večer už na čtení není síla, ani po tom, co ti dva malí neposedové jsou uloženi do postele - a musím říct, že to bylo krásných sedm týdnů, užil jsem si každou chvíli v tomto nelítostném světě krvavých jatek, zvrhlých bestií a nejvyšší politiky, skláním se před autory, děkuji BBArtu, že to nakonec dotáhl a .... prostě děkuji za tuto parádičku:)