120 dnů Sodomy
Donatien Alphonse François de Sade
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432983/bmid_120-dnu-sodomy-EY9-432983.jpg
3
673
673
Popis knihy zde zatím bohužel není...
Literatura světová Romány Filozofie
Vydáno: 1992 , CestyOriginální název:
Les Cent Vingt Journées de Sodome, 1785
více info...
Přidat komentář
Věřím, že se najdou čtenáři, které 120 dnů Sodomy uchvátí. Já mezi ně rozhodně nepatřím. // Svět kolem je dost zvrácený, brutální a šílený, a já osobně nemám potřebu o takovýchto zvěrstvech ještě číst.
Na rovinu se přiznám - nedočetl jsem to celé; před půlkou jsem to zalomil... ze zvědavosti jsem nakoukl do závěru, z čehož se mi dělalo už poněkud nevolno.
Nebudu-li počítat onen nedokončený závěr, mé dojmy poměrně pregnantně shrnula čtenářka Jusa. Velmi špatně napsané, k unudění repetitivní a prvoúčelově nechutné. Je mi celkem jedno, jak byla kniha šokující ve své době a jestli to markýz psal jako formu autoterapie, jestli sepisoval seznam aberací nebo jak to vlastně myslel. Pro mě je to prostě škvár. I rámci daného žánru se dá napsat něco hodnotnějšího - třeba "Příběh O", viz http://www.databazeknih.cz/knihy/pribeh-navrat-do-roissy-45521
PS: Nejsem rozhodně prudérní a ani osobně nemám nic proti sadismu, který bych bych na rozdíl od koubina007 rozhodně nepovažoval za tak hroznou úchylku - samozřejmě mluvím pouze v rovině, kdy se praktikuje na základě konsensu, což se dnes BDSM komunitou bere jako naprosto samozřejmý standard. Ovšem uznávám, že v Sadeho fantaziích to tak nebylo.
Nuda, nuda, šeď, šeď. Naprosto vůbec nemám problém se sexualitou, dekadencí, naturalismem, perverzitou či násilím v literatuře, ale pokud se jedná o samoúčelnou záležitost, postrádající jakoukoli hlubší myšlenku a zejména uměleckou hodnotu, ztrácí pro mě kniha význam. Na téma zvrácené lidské morálky, sexuálních úchylek či překračování hranic bylo napsáno mnoho, neúměrně zdařilejších, zajímavějších a zábavnějších děl.
Upozornění od administrátorů: Komentář obsahuje spoilery!
K de Sadově 120 dnům Sodomy se dá přistupovat různě. Spis je to dnes již stovky let starý a tak možná již v dnešní době tolik nereflektuje současnou společenskou realitu a morálku (spousta věcí zmíněných v románu musely ve své době neuvěřitelně šokovat, dnes jsou takřka běžnou věcí, dostupnou několika kliknutími myši). Lehkomyslně a bez hlubšího zamyšlení je možné toto dílo považovat jen za čistě sadisticko-pornografický román. Dá se do něj zahloubat trochu více a objevit v něm sociologickou studii snažící se postihnout a charakterizovat co nejširší spektrum sexuálních úchylek, jichž je lidská bytost schopna. Lze v něm nalézt filosofický pohled na lidskou pokryteckou morálku hlásání vody pití vína, či znamenitou studii lidské povahy a citu hroutící, či lépe řečeno degenerující, pod přílivem neomezené moci ve smyslu tom, že člověk občas určité věci koná ne z nějakého neústupného vnitřního pnutí, ale z toho, že prostě má tu možnost, že to ze své pozice udělat může, prostě, že má tu moc to učinit. ""Mít" celkově vzato znamená moci uvažovat o těch, kdo nemají. V tomto formálním rozdělení se pochopitelně skrývá rozlišení na libertiny a jejich objekty. Víme, že právě to jsou dvě velké třídy tvořící sadovskou společnost. Tyto třídy jsou neměnné a nelze se přesouvat z jedné do druhé: žádný společenský vzestup neexistuje. A přesto se jedná v zásadě o společnost výchovnou či přesněji a jakousi společnost-školu (nebo dokonce o společnost-internát). Sadovská výchova však nehraje tutéž úlohu u obětí a jejich pánů. Oběti občas musejí absolvovat kursy libertinství, avšak jde, lze-li to tak říci, o kursy technické (masturbační lekce, konající se každé ráno v Sillingu), nikoli filosofické; škola uplatňuje na malé společenství obětí svůj systém trestů, ústrků a pokryteckých proslovů,"píše ve své práci Sade, Fourier, Loyola Roland Barthes. Nelzenezmínit i další stránku románu a tím je zřejmě záměrná neúcta, zesměšňování a vysmívání se křesťanství a jeho mnohdy falešné a pokrytecké morálce. Tím vším může de Sadův kontroverzní román být.
Na jeho stránkách naleznete opravdu skoro všechno - nezřízenou sexualitu, fetišismus, fekalismus, sadismus, perverznost, nechutnost, ponižování, zneužívání. Cokoliv vás v tomto směru napadne pravděpodobně na stránkách knihy i objevíte.
V záplavě moderních sexuálně-sadistických, násilně-brutálních a kanibalistických gore filmů (namátkou např. Last House on the Left (1972 nebo remake 2009), I Spit on Your Grave (1978), Cannibal Holocaust (1980), Cannibal Ferox (1981) či Chaos (2005) nebo samozřejmě i filmová adaptace této de Sadovy knihy Salò o le 120 giornate di Sodoma (1975) Piera Paola Pasoliniho), lze mimo tento román, ať to zcela jistě nebylo de Sadovým úmyslem, hlavně díky závěrečné kapitole, plné mučení, zabíjení a kanibalismu, považovat i za horror.
Samotný příběh je psán zvláštním způsobem. Nejobsáhlejší první díl (cca 300 stran) je pojat klasickou románovou formou, v několika kapitolách obsahující několik prvních dní na zámku Silling. Obsáhlejší formou objímá jak samotný život na Sillingu, tak hlavně vyprávění první z kurtizán o jejím životě prostitutky v bordelech. Klasická románová podoba se však v tomto případě nevyhne jisté stereotypnosti a následně i nudě. Ono již po několikáté číst o dalším zákazníkovi pojídajícím a mazlícím se s výkaly mladých slečen ze začátku sice šokuje, v závěru již nepřekvapí a dost nudí. Následující kapitoly jsou již jen jakýmsi stručným, minimalistickým bodovým záznamem dění na zámku a vyprávění dalších kurev. Formou sice strohé, obsahem však mnohem drsnější, údernější a zajímavější. Ona minimalistická forma vytváří mnohem tísnivější atmosféru, než rozsáhlé květnaté vyprávění první části.
120 dnů Sodomy rozhodně není klasickým románem a nedá se k němu jako k takovému přistupovat. Forma mnohdy nekoliduje z obsahem, co není třeba je zbytečně moc rozepisováno, co by sneslo trošku širší popis, je předloženo jen několika slovy.
Přesto jde o zajímavé dílo u nějž si přijdete na své, ať už k němu budete přistupovat z jakéhokoliv výše zmíněného pohledu. Rozhodně však moc neočekávejte nějaké sexuální vzrušení (pokud tedy enormně neujíždíte na pojídání hoven, prdění do úst či upalování mladých dívek).
Naprosto šílené počtení. Napsal někdo někdy zvrácenější knihu? Místy nechutné, ale kupodivu velmi čtivé.
Je otázka, jestli je dobře nebo špatně, že je dokončená pouze první kniha a zbylé tři jsou jen výčtem zvrhlostí.
Podobnou knihu jsem ještě nečetla, chvílemi mi bylo špatně, ale svou nechutností je přitažlivá a tím i výborná, bohužel mne mrzelo, že autor nerozpracoval všechny příběhy, protože pouhý výčet nechutností mě nedokázal vtáhnout do děje, proto jsem dala o hvězdu méně, je to neuvěřitelná kniha a to nejspíš pro dobu, kdy je psaná, některé knihy i z pozdějších let jsou považovány za pornografické a to jen kvůli jednomu odstavci. :)
Také bych chtěla doporučit film: Quills - Perem markýze de Sade
Poslední stránky jsou obtížně stravitelné, ale jinak docela zajímavé čtení. ehm:)
Myslim se, ze 120 dnu Sodomy opravdu stoji za precteni. Je to nechutne, zvracene, ale prave proto se to skvele cte. Trochu mi vadilo, ze se markyz casto opakoval a dilo zacalo byt chvilemi velice nudne... snad jen - Dikybohu ze to neni dokoncene... Jsem rada, ze jsem se k teto knize dostala.
Adaptace - Salo aneb 120 dnu Sodomy - katastrofa
Tato kniha je svědectvím lidského hnusu a zbabělosti.Pojednává o několika zhýralcích, jejichž největší zálibou bylo ukájet své vilné choutky těmi nejbrutálnějšími způsoby.Kniha je nejvýznamější sexuologické dílo 18. století, a zabývá se podrobně veškerými lidskémi sex. aberacemi, v poutavých příbězích.
Možná se někdo na základě tohoto komentáře bude rozhodovat zda knihu číst či nikoliv. Já doporučuji přečíst jen silnějším náturám.vJe to dost tvrdý, ale s odstupem času mi to připadá jako zajímavá zkušenost, že i takto zvrácení lidé jsou mezi námi.Původně jsem chtěl vložit i několik ukázek z knihy, ale pro jejich výstřednost jsem si to nakonec rozmyslel.
Na závěr je třeba dodat, že autor knihy propůjčil své jméno té nejbrutálnější a nejodpornější sex. úchylce jakým je SADISMUS.
I když to není příjemný čtení, tak mi ze 120 dnů Sodomy nijak extrémně špatně nebylo a navíc se vše začalo dost opakovat. Čekal jsem, že další tři měsíce budou drsnější, ale nerozpracovaný poznámky mě prakticky nedokázaly vtáhnout do děje a nedovolovaly mi nějak se vžít do postav, ať už jde o děti nebo naši svatou čtveřici. Představivost nepracovala tak jako u první kapitoly. Ale i přes zdánlivě dost negativní hodnocení jde o velmi zajímavou knihu, po jejímž přečtení se budu na svět a na lidi koukat trochu jinou optikou. Nejzajímavější bylo sledovat, jak na určitý věci reaguju v průběhu četby. To co se mi zdálo odporný a nechutný se časem stalo něčím, nad čím jsem se už ani nepozastavoval. Hranice toho co snesu se průběžně snižovala. Asi to bylo tak častým výskytem extrémností, který jsem se pomalu zvykal přijímat. Co se podobných věcí týká, tak já, jako lovec extrémních zážitků, který ve mě vyvolají silnou odezvu, jsem otrkanej spoustou brutálních, experimentálních nebo nechutných (ale třeba i korejských nebo japonských romantických) filmů.
Štítky knihy
sex sexuální úchylky sexuální násilí sadismus BDSM markýz de Sade masochismus sexuální deviace
Autorovy další knížky
| 2006 |  120 dnů Sodomy |
| 2002 |  Justina aneb Prokletí ctnosti |
| 2010 | Justina a Julietta |
| 1991 | Julietta čili Slasti neřesti |
| 2008 | Zoloe a její dvě pomocnice neboli Několik týdnů života tří hezkých žen |
Nedivím se lidem, co tuhle knihu odsuzují jako prachobyčejné porno, pro mě je však pravda někde ve 3/4 a to spíš ve prospěch de Sada. Přijde mi, že o čem tenhle zazobaný rebel psal bylo na svou dobu vizionářské, průkopnické, velkolepé (a ne ani až tak, ale zkrátka a dobře, bořilo to zdi, když jste z červené knihovny, kde si dávají sotva hubičky skočily rovnou do tvrdýho análu, kterej slouží jako rozjezd, aby se lidi hned nevyplašili... zároveň mě lidská sexualita, coby symbol nadvlády nad podvědomím fascinuje) a jde vůbec o první studii svého druhu, ač to jistě markýz dělal i pro své potěšení - tady je ta 1/4 toho porna. A mám dojem, že spousta lidí tohle odsuzuje skrz svůj vlastní slabý žaludek. Chce to rozhodně zkušenější čtenáře. Tomu rozporuplnému přijetí knihy se ovšem nelze v žádném případě divit - incest, anál (noblesněji sodomie), homosexualita, násilí, fekál, voyeurismus, úchylky a všechny možnosti sexuality jako takové - tak neomezené a tak rozmáchlé veškerých experimentů - to vše dnes ještě stále mnoho lidí odsuzuje a pohoršuje. Donatien-Alphonse-François, markýz de Sade se nebál uvolnit a dát průchod svým představám a chutím a uskutečnit je a sepsat je (a to v době, kdy se lidé zavírali do vězení nebo cvokáren za drobnější věci). Neocenit tohle, nebo alespoň symbol tohohle se rovná neocenit filozofii, neocenit člověka, neocenit literaturu jako takovou. Pokud jste spokojení se svými limonádami, prosím, neberu vám je. ____ A zvrhlá prasata jsme všichni, nechápu, proč si někdo v komentářích zase hraje na dámy a gentlemany (tihle lidé jsou buď nudně konzervativní a veskrze bez šťávy a nebo v sobě potlačují svoje fantazie, což se nakonec obrátí proti nim). Kdyby už nic, tak minimálně aristokratické pojetí některých výrazů a spojení vás musí pobavit.