141 soudniček českých autorů

15.02.2021

Sto čtyřicet jedna literárních útvarů od dvaceti soudničkářů dal dohromady editor tohoto výběru dr. Miroslav Heřman, a nutno hned na úvod podotknout, že je to na „jedno čtení“ pořádná nálož. Od Nerudových „Porotních myšlenek a návrhů“, které jako vůbec první zakládají myšlenku fejetonů ze soudního prostředí, přes průkopníky Františka Šimečka, Jakuba Arbesa a Ignáta Hermanna, slavné etalonisty Rudolfa Těsnohlídka a Edvarda Valentu, kteří soudní referáty povýšily na slovesné umění, až ke kovaným profesionálům Karlu Poláčkovi a Janu Drdovi, nebo soudním povídkářům Ivanu Sukovi, Karlu Konrádovi či Josefu Trojanovi. Řeší se všechno možné: loupežné vraždy, majetkové podvody, krádeže, nevěry, ale nejčastěji ze všeho urážky na cti (možná proto, že toto téma nabízí nejvíce prostoru pro humorný přístup autorův). Košilaté historky bohužel nikdy nebyly můj šálek kávy, a hospodské prostonárodní povídačky s ozvami papučí, tepláků a pivního půllitru mě nedokáží očarovat, i kdyby byly národním literárním pokladem. Vlastně jediný, s kým jsem v tomto souboru dokázal držet krok, byl Josef Trojan. Ostatní autoři mě minuli velikým obloukem.