151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509095/151-pribehu-na-stezce-ceskemmBDCWu-B7E-.jpg
4
219
219
Lucie ve svých předešlých knihách popisovala krásy evropských stezek a náročnou Pacifickou hřebenovku. Tentokrát se však zaměřila na něco, co máme mnohem blíže. Na Stezku Českem. Pojďte si projít celou naši krásnou republiku a užít si přes 2000 km po českých kopcích a malebných vesničkách. Lucie je postrach ulice a na jejích cestách nikdy nechybí krizové situace, jež však většinou zvládne vyřešit s humorem, který jí není cizí. Uvidíte, kolik láskyplných lidí na cestě Lucie potká a s kým vším se seznámí. Na cestu s Lucií vyráží její největší parťák – sibiřský husky Marvel. Ale nebude jediný, kdo se k ní připojí. Nechá se zase ukecat brácha, který nesnáší šlapání do kopců? Přijedou kamarádky s dětmi? Připojí se 12letá holčička, která všem vytře zrak? Bude se partnerovi Lůcy stýskat více po Marvelovi, nebo po ní? Přijede i Marvelův tatínek? Kamarád, co miluje lezení a nesnáší chození? Kámoška s dalším huskym? Náhodní kolemjdoucí z přednášky? Guru lásky? Marvel: Je jedno, kam jdeme, hlavně že má matka kapsy plné kokin. Za to ji většinou nechám spát v mém stanu a na mé karimatce. V mém spacáku. A Honzovi se vždycky stýská více po mně.... celý text
Přidat komentář
Já nevím, proč si to dělám. Četla jsem předchozí Po evropských stezkách a skoro jsem to zahodila, takže nechápu, proč jsem si koupila další. Asi proto, že Lucku ráda sleduju na instagramu a tam to prostě umí. A tak tahle kniha byla jakýsi můj guilty pleasure. Takže.. na jednu stranu je to strašné čtení. Popisovat den po dni bylo velmi špatné rozhodnutí a navíc se ani nejedná o cestopis, jakož o průvodce večerkami, hospodami, restauracemi, který obsahuje detailní (každodenní!) popisy jídla, co dokázala zpucnout. Do toho neustálé stěžování na asfalt (tak nezlobte se na mě, ale já když někam jdu, tak si plánuju trasu tak, aby se mi líbila, a ne abych plnila nějaký přesně nastavený plán - což si uvědomila v závěru, kdy hodonínsko prakticky přeskočila) a komáry (mám s sebou předem vyzkoušené repelenty + vonné tyčinky); extrémní nadužívání zdrobnělin (já sice miluju zdrobněliny, ale abych je dávala do každé druhé věty?) a slova "zalžičkování, zapuclíkování" ve mně vyvolávala odpor. Lucku jsem obdivovala, že si jde sama tvrdě za svým snem, jenže jak zjistíme, "sama" téměř nikdy není. Což samozřejmě není nic proti ničemu (já se taky bojím trekovat sama, ale nemám tolik známých s volným časem, kteří by chodili se mnou), ale trochu mi to změnilo celkový pohled. Také bych změnila nicneříkající fotky (které jsou všechny jako přes kopírák), protože ani stopadesáté zírání na Lucčin a Marvisův obličej (i když jsou oba krásní) nám o dané lokalitě vůbec nic neřeklo. Jinak z marketingového hlediska je kniha výborný tah, jelikož spousta čtenářů se jistě těšila na "tu svou domáckou" část přechodu. I přes všechno mi tento díl přišel o dost lepší než předchozí, protože se Lucka dost zlepšila v cestovním popisu (nebo to bylo jen skrz to, že člověk to u nás zná a umí si to lépe představit?), a někde dokonce vyjmenovala specifickou flóru a faunu. A i přes všechny neduhy a mnohdy trapný humor.. je to takové lidské. A člověk někdy prostě potřebuje číst o tom, že i druhým se dějí nepříjemnosti, nebo že se cítí naprd, nebo že se jim zrovna nic nechce. Nebo naopak číst o tom, že existují lidé, kteří jsou nezištní, pomohou vám v jakékoliv situaci a rozzáří váš den. A o tom to je.
Přesně podle mého gusta,protože ráda chodím. Hlavně Svatojakubské cesty,které Stezku Českem často protínají. Úplně jsem sdílela některé pocity, ať už desky,hlad,diskomfort....
Mám ráda Lucku, její příběh, přednášky, její knížky a odvahu, jak se vydala na stezku. Ostatní knížky mě bavily o něco více, ale i takhle byla super. Sama jsem obešla severní část stezky, že se tam některé věci opakují, tak už to bohužel u dlouhých pochodů bývá. Zase na nebojí přiznat, kdy toho má plné zuby, co jí štve, atd. Klobouk dolů, že to ušla, a detailně a humorně to popsala :D
Na Lucku Kutrovou mě nalákala sama Lucka Kutrová :D Na loňském Světě knihy jsem totiž viděla rozhovor s autorkou, která mi byla velmi sympatická (a její pes Marvel v tom, přiznejme si, taky hrál roli), hlavně mi připadalo hrozně cool, že se Lucka sebere sama s pejskem a vyráží do světa. Krom velkých světových treků šla také Stezku Českem, což je trasa, po které už delší dobu toužím - slovo dalo slovo a já si ji koupila v knižním vydání. A bavila mě moc!!!
Lucčin humor je specifický, ale fakt mě baví, baví mě Marvelovy dovětky k jednotlivým příběhům a samozřejmě i fotky z celého putování. Pokud hledáte knížku, nad kterou nebudete muset sáhodlouze přemýšlet, hezky si u ní odpočinete, pobavíte se a pokocháte se hezkými fotkami, Lucčiny knihy jsou pro vás tím pravým ořechovým. Obzvlášť cením krátké kapitoly a papír, na kterém jsou knihy vytištěny - to je lahoda (knihomolka promluvila).
Sečteno podtrženo, 5/5 a rozhodně budu dokupovat i další knihy o Lucčiných putováních.
Z mého pohledu se jedná o výbornou knihu. Při jejím čtení jsem se skvěle bavil. Marvel je prostě úžasný.
Moje první knížka od Lucie a určitě ne poslední. Lucčin styl psaní se mi líbí, fotografie v knize taky. Super oddechové čtení.
Jinak vyprávěno, než jsem četla od jiných cestovatelů, ale moc pěkně napsáno 151 příběhů na stezce.
Lucko, Lucko, snad se někdy na horách potkáme :-)
Knihu vůbec nelze brát jako třeba literaturu Jana Hocka, je to spíš taková
kniha postřehů a osobních zážitků při putování s pejsem...
Já se chvilkama moc bavila, Lucie je neskutečně vtipná a umí to prodat.
Každý člověk je jiný, má svůj vlastní svět a vůbec nevidím důvod, proč
ostatní urážet a hodnotit!!!
P.S. Poslední věta je reakce na tři předchozí komentáře.HAF!!!
Svými komentáři nechci nikdy řešit, zda autor umí psát zajímavě, a zda kniha je pro většinové čtenáře. Každý čtenář má svůj vkus a svoji oblíbenou literaturu. Já si vždy píšu komentář za sebe, bez ohledu na hodnocení ostatních čtenářů. Dívám se ale na svá hodnocení knih jiných autorů ve stejném žánru nebo na jiné knihy stejného autora- rky.
Proto tedy jen 2 *.
Jedná se o cestopis? Podle mě ne. Určitě ne... Spíš je to tzv. One women show + jeden pes.
O místopisu jsem se nedozvěděl skoro nic. Ale o komárech, asfaltu, špíně, lásce k psovi, východech slunce a spoustě emocí, které řešila během cesty Lucy, o tom je popsána většina stránek.
Kniha není pro každého čtenáře a určitě ne pro mě. Každá kniha má svoji cílovou skupinu. Tady se já takto necítím a cílovou skupinou nejsem. Pubertu mám dávno za sebou, děti jsme s manželkou vychovali a nevěnovali jsme přehnanou péči psovi a nepovažovali jsme nikdy žádné zvíře za své dítě.
Tuto novou generaci nechápu a vím, že se jedná o už zcela jasný střet generací.
Po prvních 37 stranách bych dal 5*, posledním 16-ti stránkám taky. Ten popis Stezky Českem na zbytku stran ale nestojí za moc. Informace o stezce = skoro 0.
Srovnávám s knihami mnou přečtenými. Od Martina Úbla, kde se mi jeho postřehy líbily.
Od Jakuba Čecha, kde se mi kniha nelíbila a další číst nebudu.
Absolvoval jsem mnoho cestovatelských přednášek a vím, co se mi líbí a co ne. Takže mám oblíbené cestovatele a cestovatele, kteří si na to hrají.
Další knihu od Lucie Kutrové nemám potřebu číst. Snad kdyby měla dítě a s ním cestovala, třeba by pak měla jiné hodnoty. Zatím to není moje krevní skupina. Je mi líto......
Asi jsem četla stylově mnohem lepší cestopisy, ať už pěšky, autem, koněm, tuktukem, po Čechám, Evropě, světě. Ano, cestování není jen o pohodě a všechno není růžové, ale jsou autoři, kteří i negativa umí popsat, že se to dá číst. A to jak vesele nebo smutně, ale tohle je jen ufňukané a pořád a pořád dokola. Měla jsem docela problém to dočíst.
A také, že autorka na stará kolena ... to je mi proti srsti, nikdy jsem toto neříkala a ani teď neříkám.
Nechápu kdo z téhle ženské udělal takovou modlu. Plus mínus od půlky knížky o PCT mi byla nesympatická, ale zkusil jsem ještě Stezku Českem. Posun ještě o něco níž.
- O SČ se nedozvíte skoro nic. Jsou to "Příhody přiblblé pejskařky".
- Überpejskařky! Nesnáším, když se pejskař vžije do role rodiče a nazývá se "mámou". Pes na prvním místě! Z představy, že se mnou spí v posteli pes (a že mi pak třeba olízne ksicht) je mi zle... (...brrr).
- Ufňukaná, sebestředná, růžová fiflena, kterou každý miluje, zná jí z Instáče a udělá pro ní cokoliv... (...brrr).
- Bez Instagramu do přírody ani ranu! Jsem online? (...brrr).
- Honzu nechápu.
(PS...a navíc mi připomíná Jacka Nicholsona v Batmanovi)
Fajn počtení...
Ideální kniha na plánování dovolené zajímavých míst, objevování krásy u nás..
Na doporučení táty, který má přečtený všechny knihy od Lucky a hodila se mi kniha i do výzvy.
Oddechové čtení
Moje třetí a opět skvělá, čtivá, upřímná. Líbí se mi styl vyprávění, kniha je pro mě velkou inspirací.
Kniha je skvělým průvodcem pro ty, kteří chtějí objevovat krásy České republiky a poznat její bohatou historii. Určitě ji doporučuji všem, kteří mají rádi kombinaci příběhu a cestování.
Kniha byla vážně čtivá, sedla mi i do mého druhu humoru, takže jsem se celkem často u čtení smála. Jediné co mi vadilo bylo moc upřímné hodnocení míst, která se autorce nelíbila, dělalo to na mě dojem takový, že tam se radši podívat ani nechci.
*Na komáří stezce asfaltem kde bud prsi nebo je vedro!*
(Pro zajimavost na strance 338 je 7x toto slovo.)
Kniha opravdu není pro všechny, záměrně ji neshazuji jen subjektivně hodnotím, jako všechny ostatní.
Uf, tak to jsem necekal. Takový začátek..:/ trosku me to zklamalo. Je teda pravda, ze rodice popletli darek a místo prvni knihy mi pristala tahle. Lucka se hrozne moc snazi psat a ono ji to moc nejde:/. Ocenuji jeji lasku k horam, ktera je zjevna. Nediv se ze se te lidi ptaji na prednaskach jakto, ze muzes trajdat po horách nekdo v Aši musi slouzit nocni. Prvni stranky jsou takove holcici, prekousano a jedeme dal. Zacatek a vlastne i pokracovani je takove fnukaci az moc od 90 stranky zacnete nenavidet slovo asfalt. Pamatuju si na ucu ze zakladky: Kdyz pisete sloh, tak neopakujte slova a zde?
Mam rad cestovani, psomamostvi mi je uplne cizi - neustale olizovani koulicek v knizce mi prijde az nechutne…Kdyz se nad tim zamyslim, je to spis ,,co jsem jedla na stezce ceskem,,.Stranka 223 me na dlouho od knihy odtahla...Ja knihu dostal do rukou prevazne pro vypraveni o stezce - Lucka (typicka psi rodička se stravovaci poruchou - nejde o to kolik a jak ale co prevazne jí a pije :D (rozhodne bych Lůce chtel doporucit nabrat si glykemii O:). Ocenuji velmi ze nepije alkohol, to se moc nevidi! Nicmene ,,dala jsem si colu pak kofolu apod. To je asi vazne lepsi pit vodu a jednou za par dni si dat nekde pivo :D ..Velmi me ,,bavi,, popisovani toho jak mrzne Sibiřský husky ve stanu v noci pri 2O °C. Par pozitivních věci se najde treba ukazka ze stezka neni jen po horach a ze se nepotkavaji jen prijemni lide a prijemne restaurace. Nekdy kolem ceskeho lesa me knizka moc bavila, asi i proto koho sebou lucka mela, za tuto cast jsem moc rad je krasne čtivá! Pote prislo opet par stranek hruzy s asfaltem a psaním typu: Já tu musim bejt, nechci tu bejt. Dost jsem lucku obdivoval, ze to vyrazila sama ze se neboji atd. potom vlastne zjistim ze tam sama skoro neni - ono je to pro ni mozna lepsi. Jen jsem cekal opacny vyvoj. Postupem casu Vam pripada ze neni nejvetsi utrpeni jit do prace, nebo utikat pred hladovym medvedem - nejvetsi utrpeni je dle L.K jit stezku ceskem :D hlavne jizni vetev od sumavy podle meho uz to neni jen spatny den, nebo par dnu - prijde mi to jako uplne hejtovani vseho…ach jo tady nejsou kopce! Ach jo tady jsou kopce…po vnouckovi jzs… ano uz jsem slysel vsecko.
Shrnu to. Cetl jsem to fakt dlouho, je zde velmi opravdu velmi promenliva kvalita…prijde mi ze je zde hodne negativnich dojmu neustale opakujicich se. Taky chodim s batohem umim spat venku a snazim se drzet si oprimisticky pristup. Celkem bych dal tak 2 a 1/2 hvezdicky - za takovy pohled na stezku a ukazat chozeni i lidem co o tom nic nevi. Plus je taky komentar k vybave a k tomu co clovek potrebuje a co ne. Celkove zajimavy zazitek.
Miluju Luciny zazitky. Cetla jsem vsechny jeji knizky, u vsech jsem se dost nasmala, a do puntiku sdilim jeji nazory na chozeni po asfaltu, odpadky a individua nachazejici se v horach pobliz silnic a lanovek. Knizka pro me navic je inspiraci videt ruzna mista v CR, ktera jsem neznala. Za me nejstoprocentnejsich 100 %. Knizku jsem mela z knihovny, ale tak se mi libi, ze si ji koupim.
Autorovy další knížky
| 2019 |  151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem |
| 2021 | 151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem |
| 2023 | 151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem |
| 2024 | 151 důvodů proč (ne)cestovat s tátou po Skandinávii: Dobrodružství holky s bucket listem |
| 2023 |  151+ nápadů na můj bucket list |
První kniha autorky o Pacifické hřebenovce se mi docela líbila. Lucie je hodně svérázná. My dvě bychom si sice nerozuměly (její IG jsem nakonec přestala sledovat), na společný výlet s ní se ale nechystám, tak proč si nepřečíst o jejím putování po Stezce Českem. Zvlášť, když si už delší dobu pohrávám s myšlenkou se tam taky vydat.
Na rozdíl od první knihy bylo bohužel těchto 151 příběhů často spíš utrpení, dočítala jsem se sebezapřením. Z několika důvodů. Hele, já třeba proti psům nic nemám, dalo by se říct, že je mám ráda, ale nepotřebuju vědět, co všechno si ten pes olízal, kde se válel plus sto padesát jedna zdrobnělin. Na každé tři zajímavosti připadlo deset nezajímavostí a ke konci už to bylo hlavně kňůůů.
Jasně, tohle není průvodce ani encyklopedie, i tak bych ocenila víc informací než "byl tam asfalt" nebo "hroznej krpál". Detailní výčet Luciina jídelníčku bych taky oželela, stejně jako seznam lidí, kteří ty dva souputníky neustále poznávají a chtějí si udělat společné foto. A prosím, můžeme se tvářit, že slovo zalžičkovat nikdy nevzniklo?
Jednotlivé etapy byly popsané nevyváženě, často se danou oblastí jen prolítlo, každopádně jsme se stejně o trase moc nedozvěděli. Zato přesně víme, co si Lucie a Marvel všechno objednali a snědli.
Tentokrát jsem hlavně nerozdýchala ten sloh. Jestli to je opravdu přepis nahrávek, tak dobře, je to takové bezprostřední a autentické, ale boha jeho, tady měla přijít tvrdá redakční práce. Psaný a mluvený projev nefungují stejně, obzvlášť na ploše čtyř set stran. Klidně ať je to nespisovné, jenže tohle dílo obsahuje tak zbytečně velké množství vaty, opakovaných slov a "srandiček", až se mi často nechtělo číst dál.
Ať jenom nemrčím, našla jsem i několik zajímavých tipů ohledně výbavy (poslední stránky), nocování venku a zaujalo mě pár méně známých míst. Vlastně mě kniha od Stezky spíš odradila, ačkoli pohledem do Mapy.cz mi přišlo, že toho asfaltu na trase není tolik, jak se v knize píše. Buď se trasa změnila nebo šla Lucie jinou Stezku. Rozhodně mě ale čtení navnadilo, abych na nějakou túru vyrazila. Možná na ty míň exponované úseky Stezky. Nebo jinam po Česku.
Knihu bych doporučila snad jen mladým a neklidným lidem, kteří opravdu milují psy, a nepotrpí si na vysokou literární úroveň :-)
Lůce a Marvelovi přeju hodně zdaru, ať jim to šlape, číst si o tom ale už nechci, další knihu si nepůjčím, a doufám, že mě za nízké hodnocení nesežere autorčin fanklub.
Mimochodem, copak čas... Já nechápu, kde Lucie bere na svůj životní styl peníze. (Asi závidím, taky chci mít ultravýbavu za třicet litrů, ačkoli dva měsíce strávím na cestě.)
Dvě hvězdy, jedna za fotky a mapky, mínus za ilustrace.