1913: Léto jednoho století
Florian Illies
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/162067/bmid_1913-leto-jednoho-stoleti-I7d-162067.jpg
4
199
199
1913: rok, kdy se zdá, že vše je možné. Doba nebývalého rozkvětu, kdy vznikají extrémní umělecká díla, jako by už neměl přijít žádný zítřek. Zároveň je však už ve vzduchu tušení rozpadu, toho, že lidstvo ztrácí svou nevinnost. Rok, kdy se prudce střetává devatenácté a dvacáté století. Proust hledá ztracený čas, Malevič maluje čtverec, Kafka píše nekonečně dlouhé a nezměrně krásné dopisy Felici Bauerové, Stravinskij a Schönberg vyvolávají neslýchané skandály, Duchamp montuje kolo na kuchyňskou stoličku, Kirchner zas a znovu maluje Postupimské náměstí. Patnáctiletý Brecht se stává šéfredaktorem augsburského školního časopisu a dvanáctiletý Louis Armstrong se poprvé chopí trubky. Joyce a Musil si dávají kávu v Terstu, Freud a Rilke pro změnu skleničku v Mnichově. V Essenu se otevírá prototyp prvního supermarketu Aldi, v Miláně zase první filiálka módního domu Prada. Do Vídně k Trojanovským přijíždí pod krycím jménem Stavros Papadopulos Stalin a v Mnichově prodává jeden rakouský pohlednicový malíř jménem Adolf Hitler své chabé městské veduty. 1913: počátek a konec, triumf a melancholie, vše se prolíná a stává se uměním. Po tomto roce už nic není tak jako dřív. Brilantní stylista Florian Illies s tichým humorem vyvolává k životu kouzlo klíčového okamžiku kulturních dějin.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
1913: Der Sommer des Jahrhunderts, 2012
více info...
Přidat komentář
Pro mě to byl objev a okouzlení nad tím nápadem a jeho zpracováním. Dá se to číst pořád dokola, což dělám a vkládat si do toho výpisky a psát, což také dělám.
Všeobecný přehled osobností začátku 20. století podaný zábavnou, lehce bulvární formou. Taky jsem četla s Googlem v ruce a moc jsem si to užila.
Super by bylo, kdyby knihu využívali třeba na gymnáziích napříč předměty. Studenti by mohli navnímat kontext doby a toho, co se dělo před tím i potom.
Pro mě docela náročné čtení, protože jsem si musela spoustu jmen vyhledávat (a to si myslím, že mám celkem přehled :-), nicméně mě kniha velmi obohatila a a poskytla spoustu nových pohledů na známé či méně známé - pro mě) umělce.... Moc ráda bych si přečetla, co se takhle dělo třeba u našich malířů / spisovatelů...
Třeba "Karel Čapek si doma zapálil cigaretu a rozepsal Bílou nemoc."
"Probouzení jara: 8. března se ve vídeňské kavárně Imperial po probuzení setkají Frank Wedekind, Adolf Loos, Franz Werfel a Karl Kraus na dvojité mokka se smetanou."
Hlásím se do klubu těch, co si mysleli, že jde o román. V první chvíli se dostavilo drobné zklamání, ale hodně rychle mě přešlo, vlastně se mi tahle forma líbí víc.
A moc mě bavilo to číst, i když půlku těch lidí neznám (teď už jo, miluju internet a možnost si něco hned najít), autorův styl mi opravdu sedí.
A souhlasím, že těch roků by mohlo být víc.
Myslela jsem, že to je román, ale on je to spíš "výběr z deníků známých osobností a z novinových článků".
Chvilku mi tedy trvalo smířit se s formou, která mi tak docela neseděla, ale obsah to naprosto převálcoval a celek je tak zajímavý, že jsem nadšená.
Chce to mít širší všeobecný přehled, aby se člověk plně orientoval ve všech zmíněných postavách a nemusel si je moc hledat.
Pro mě největším objevem byl Kazimir Malevič, kterého jsem neznala a stydím se.
Škoda, že není takových "roků" víc. Když už ne každý rok 20. stol., tak alespoň jeden za desetiletí. Události, které se udály a diskutovaly v daném roce, velmi výmluvně popisují atmosféru doby. Věřím, že by se našly i další, pozdější, velmi zajímavé roky, o kterých by stálo za to napsat.
Rok 1913 byl vskutku pozoruhodným rokem. Možná by byl každý rok vskutku pozoruhodným, kdybychom z něj vykrojili zásadní momenty ze světa umění či politiky. Přisypte k tomu pár bizarností, které se staly známým osobnostem, vypisujte je měsíc po měsíci a máte knihu. Ale kdo by se s tím chtěl patlat jako tadyhle pan Illies? Já teda ne, ale klidně bych si přečetl celou sérii knih, ve které každá jedna kniha znázorňuje jeden rok 20. století. Tak teď někdo běžte a napište to, já si to pak koupím.
Rok 1913 byl posledním rokem před apokalypsou jménem Velká válka. Mnoho lidí se podle toho taky chová, jako by snad tušili. Adolf Hitler si na pánské ubytovně zastřihuje knír, Josif Stalin se převléká za ženu, Srbsko vyhlašuje válku Rumunsku a František Josef 1. jde k paní Schrattové, aby si vypil čaj.
Leopold, manžel Virginie Woolfové, posílá svou manželku psychicky se zotavit k jejímu nevlastnímu bratrovi, který ji v dětství zneužíval. Thomas Mann tutlá svou homosexualitu a přitom vydal novelu Smrt v Benátkách, ve které blouzní o štíhlých nohách mladého chlapce. Oskar Kokoschka doprovází domů Almu Mahlerovou, aby pak pln žárlivosti dlouhé hodiny čekal před jejím domem schovaný v křoví, jestli k ní náhodou nejde nějaký jiný milenec. Egon Schiele jede ke svému mecenáši, jenž doufá, že mu malíř namaluje krásný obraz. Malíř si však celé dny hraje s vláčky.
V této knize sledujeme okamžiky, které hýbou osudy jednotlivců i celými dějinami. Něco je ve vzduchu, něco nutí umělce vytvářet téměř bláznivá díla, která dodnes obdivujeme. Kniha nás zavede blízko k nim, snad až do jejich duší. Někdy to působí jako pohádka. A ona 109 let stará historie, kterou si nikdo z nás nemůže pamatovat, už tak trochu pohádkou je.
Myslím, že přirovnání k Proustovi je přesné. Ten čas v knize plyne tak pomalu, že skoro neplyne. Kniha se musí číst s klidnou myslí, jinak ji čtenář neustojí a nedojde dál, než na stranu dvacet. Ale na konci si uvědomí, že je to hezký čtenářský zážitek. Doporučuji.
Spíš mě to připadalo, že autor studoval dějiny. soukromý život známých i dnes zapomenutých postav , dobové noviny a trochu to smíchal s ročním kalendářem co se stalo. Bylo to takové nostalgické rozloučení se starými časy a nástup nového pokroku, který začal 1. světovou válkou.
Knihy, které vypráví o životě na přelomu 19. a 20. stol., jsou mi blízké. Takže palec nahoru, zajímavé čtení.
Výborný nápad, který však nelze opakovat.
Asi nejlepší na knize je, že autor vybral právě rok 1913, kdy skutečně doznívalo "dlouhé 19. století", ale už se hlásilo století nové. Nová časová perspektiva, která je sice chronologická (vlastně až deníkově patologická), ale v místně nespojitých řezech dělá z knihy zážitek na pomezí fikce a dokumentu.
Celou dobu jsem se bál, zda tento způsob vyprávění, který je zábavný, ale směřuje k zoufalé stejnosti, bude mít i nějaký dramatický oblouk. Naštěstí má. A oceňuji, s jakou lehkostí a věcností lze mluvit o momentech roku, které jsou fakticky magické: setkání Hitlera se Stalinem a Titem v parku u Schonbrunu, setkání Freuda s Jungem na kongresu, Kokoschkovy vášně a Kafkovy depky, zkrátka nádhera.
Ale ještě štěstí, že rok má jen 12 měsíců. Protože kdyby se tento vyprávěcí princip měl odehrávat třeba 18 měsíců, bylo by to moc. Takhle je to akorát.
Knihu bych nenazval vynikající, ale velmi dobrou, kterou doporučuji všem k přečtení. Vedle kávy doporučuji ještě vzít k ruce biografický slovník, který pomůže čtenáři se zorientovat v některých postavách, protože u nás nejsou tak známé. Ale vzdělávat se má člověk v každém věku.
Náramně čtivé. Zábavnou formou jsem si občerstvil a rozšířil obzory. Tak jako mě knihy Umberta Eca "Poznámky na krabičkách od sirek" a "Jak cestovat s lososem" inspirovali k přečtení dalších knih, tam zmíněných, tak tato kniha my dodala seznam výtvarných děl, které bych rád viděl. A pak takové jednohubky, jako třeba úvaha Alfreda Döblina o manželství, nebo báseň "Vánoce ve velkoměstě" od Kurta Tucholskyho alias Theobalda Tigera...
Přečteno za jednu noc. Nemohla jsem se odtrhnout. Prožívala jsem předposlední rok dlouhého devatenáctého století velmi intenzivně. Vědomě jsem přistoupila na "pohádkovost" vyprávění a vůbec mi to nevadilo. O každém roce by se mohla napsat podobně chytlavá kniha a já bych byla s každým rokem o něco chytřejší a emočně pohnutější. :D
Knihu považuji nejvíce ze všeho za výborný studijní materiál, který navnadí k dalšímu objevování epochy a nesmírně zajímavých osobností malířů, básníků, prozaiků a jiných tvůrčích bytostí inspirací nabité doby. Ačkoliv tomuto dílu chybí ústřední příběh nebo hlavní postava, vyprávění plyne poutavě a osoby se vzájemně proplétají, narážejí do sebe nebo se jen těsně míjejí. Zpracování mi hodně připomnělo Hotel Ritz od Tilar Mazzeo.
Kniha, kterou bych definoval "kniha-encyklopedie". Kniha která obsahuje stovky náznaků, a kterou by měl brát do ruky pouze člověk, který je ochoten se stát hledačem. Hledačem dalších osudů, hledačem dalších informací. Pro ty, kteří od knihy hledají pouze oddech je příliš faktografická, a příliš málo beletristická - naopak pro ty, kteří by v ní chtěli hledat zdroj vzdělání, kniha obsahuje řadu "zlehčujících" pasáží.
Opravdu zajímavý námět, období před zahájením 1.světové války, autor poznamenává toto období jako nebývalý rozkvět. Je to opravdu čtivé dílo s překvapujícími informacemi, které doplňují moje mezery v dějinných souvislostech. Překvapila mě tajná mise Stalina.
Tedy, tomu říkám velmi originální námět. Vybrat náhodně jeden rok a čtivě formou románu sepsat, co všechno v té době zažívaly významné osobnosti (spisovatelé, malíři, vědci, ale bohužel i budoucí diktátoři), je vskutku zajímavé.
Jenomže 1913 vlastně nebyl rok jako každý jiný, ač tak vypadal. Lidé tehdy žili úplně obyčejné životy a netušili, že jen měsíce dělí svět od katastrofy, která měla přijít v podobě první světové války.
Úžasný zážitek! Ke své hanbě přiznávám, že jsem si spoustu jmen musela vyhledat na wiki. Kniha působí velmi starosvětsky, dýchne na Vás solidnost a prosperita Evropy. Koho by napadlo, že v příštím roce vypukne válečné šílenství....
Hodně zajímavá mozaika. Ačkoliv kniha postrádá děj, neuvěřitelně mě vtáhla a nemohla jsem se odtrhnout. Fascinoval mě onen umělecký kvas, který sršel na každém kroku. Vskutku přelomová doba, o to tragičtěji působí vědomí, k jakým hrůzám ve finále vyústila.
Po skvělém čtenářském zážitku s Biermannovou knihou "Léto 1939" jsem očekával podobný zážitek i s "tímto létem". Tahle kniha mne ale zdaleka tolik neoslovila . Je tam řada zajímavých událostí a osobností(Pro mne osobně byli nejzajímavější lidé související, ať už přímo či nepřímo, s Gustavem Mahlerem - Jeho žena Alma, Kokoschka, Schönberg, Thomas Mann, Gropius, Werfel...) V případě některých jmen se určitě poinformuji blíže, ale jako celek mne kniha prostě nenadchla. Některá líčení mi přišla až příliš jako z bulváru, jiná mne nezaujala, zase jiná se až příliš opakovala(omílané téma "otcovraždy")...
Určitě to není kniha, ke které bych se někdy v budoucnu chtěl vrátit.
Štítky knihy
umění 19. století Vídeň německá literatura Berlín Pablo Picasso historické romány romány středoevropská literatura rok 1913Autorovy další knížky
| 2013 |  1913: Léto jednoho století |
| 2021 |  1913: Co jsem ještě chtěl vyprávět |
| 2023 | Láska v časech nenávisti: Kronika citů 1929–1939 |
Spousta zábavných perliček, ze života slavných té doby. Oskar Kokoschka vnutil Almě Mahlerové svůj autoportrét aby si ho v Mariánských lázních pověsila nad postel a tím ochránila svoji věrnost před dotěrnými muži.