1945
Jiří Padevět
Rok 1945 přinesl konec války, ovšem zlo nikam nezmizelo. A najít si mohlo každého. Jiří Padevět přichází s novým souborem svých oblíbených mikropovídek. Ukazuje v jiném světle rok 1945, který poválečná propaganda zobrazovala jako rok osvobození a světlých zítřků. Pozadí konce války bylo ale pro mnoho lidí děsivé. V nepřehledných situacích nikdo nevěděl, kde končí spravedlnost a začíná pomsta, kdo je přítel a kdo nepřítel, kde číhá nebezpečí a kam se před ním ukrýt. Padevět čtenáře sugestivně vtahuje přímo do mezních životních okamžiků, nechává rozestoupit řádky učebnic a znovu se mezi nimi snaží oživit to, co čas pohřbil pod tiskařskou černí: osudy jednotlivých lidí, kteří se pod vahou dějin buď zlomili, nebo je dokázali unést.... celý text
Přidat komentář
Kniha koupená s velkým očekáváním, ale přišlo trochu zklamání. Asi nejsem ten typ člověka, co si libuje v těchto krátkých povídkách. Historický kontext za každou je fajn, ale nespravilo to můj celkový dojem z knihy i když téma to bylo silné.
Krátké příběhy, u některých z nich by chtěl člověk vědět, jak to mohlo být dál, u některých raději ani ne. Každopádně mě splnily to, co měly - inspirovaly mě k dohledávání dalších informací z naší historie.
Jaro roku 1945 bylo v Čechách a na Moravě velmi kruté. Obětí násilí se mohl stát prakticky kdokoli. Pachatelem mohl být také kdokoli, od vojenských zběhů, přes revoluční gardisty až po rabující vojáky Rudé armády. Kniha je plná mikropovídek zakončených údajem, kde a kdy se udála. Za každou je vysvětlující, historický komentář. Samotné příběhy jsou kraťounké a někdy působí nevinně, ale komentář v doslovu ten zdánlivý poklid rozstřílí na cucky. Nejvíce oceňuji autorovu nestrannost, nešetří ani prezidenta Beneše, a také to vystižení atmosféry doby, které je velmi působivé.
Citace: Město se chvělo svobodou a jarem a asi se i ono snažilo ze sebe setřást minulost. Na nároží za mostem vracely ženy v kabátech pomalovaných svastikami dlažební kostky do mozaiky města a několik mužů je u toho hlídalo a hlučně hodnotilo jejich těla.
Kniha Jiřího Padevěta zpracovává tematiku končící druhé světové války z úhlu pohledů různých lidí. Ať už to byli Židé, nacisté, Němci či Češi. Poukazuje na historické události, jež po každém příběhu uvádí na pravou míru. Jedná se rozhodně o zajímavé čtení, které dá čtenáři přivonět k útrapám tehdejší doby. Mohu vřele doporučit všem milovníkům historie a povídek.
Projekt této knihy je naprosto skvělý. Poválečná zvěrstva příslušníků lidské rasy bez ohledu na národnost je něco, co by se mělo nejen připomínat, ale snad i "vtloukat" do hlavy novým generacím. Co mě však zklamalo, je literární forma tohoto díla. Neuvěřitelné a mnohdy až sadistické příběhy líčené lyrickou a v některých povídkách snad až poetickou formou, to je něco, co můj rozum nebere. V někom možná zůstala zášť, někdo měl prostý lidský strach, jiný chtěl udělat tlustou čáru za historií a začít s koncem války vše nanovo. Ale nevěřím tomu, že ti lidé rozmýšleli poeticky. Že rozmýšleli o hvězdách, o jiskřící rose na trávě. Prostě nevěřím. Chtěli se najíst, obout, obléct, odejít domů, najít své nejbližší a hlavně zapomenout. Pro mě je to prostě škoda promrhané příležitosti. I přesto je to kniha, která stojí za přečtení a hlavně za zamyšlení.
Za mě příliš popisné. Cennější než samotné mikropovídky byl vždy závěrečný komentář. Váhala jsem mezi hodnocením třemi a čtyřmi hvězdami, nakonec dávám čtyři, ve skutečnosti spíše 3,5.
Já se těchto minipovídek od J. Padevěta nedokážu přejíst, jen bohužel je to natolik těžké téma a osudy, že si to musím dávkovat po částech...snad se dokáže lidstvo ze své kruté historie poučit.
Povídky patří k mým oblíbeným žánrům, tahle mikro forma mi obzvlášť vyhovovala. Některé metafory mi přišly až moc, obecně se mi však autorova práce s jazykem líbila. Je neuvěřetelné, kolik emocí se dá dostat na jedinou stránku. I přes těžké téma je kniha velmi čtivá.
Zasloužila by víc hvězd. Tak nádherný český jazyk a tak temný obsah. Nemohla jsem přestat číst a zároveň mi s každým tím drobným příběhem narůstala úzkost.
Nemám moc rád povídkové knížky. Stejně tak autorova hra se slovy a jeho přirovnání se mi na jednu stranu líbila ale i četla o něco hůř. ALE! Co je na této knížce nejdůležitější a zcela zásadní není forma ale je to OBSAH a samotné historické události a fakty. Neměl jsem ani tušení jaká zvěrstva se děla i po skončení samotné války. Snad stejně odporná jako za války samotné. Je to další knížka která mně utvrdila v tom, co jsou naši "bratia" z východu zač a že ti osvoboditelé byli někdy horší než okupanti. Přál bych si, aby si i tuto knížku přečetli všichni proruští trolové tady v Čechách, protože i když popisuje události po 2. sv. válce, těch spojení a paralel mezi událostmi dneška je tam až zarážející množství. Některé národy dokázali za ta léta projít očistou, jiné, bohužel ne.
Ze začátku mě bavila opravdu hezká čeština, autorovo "kouzlení" se slovy, i příběhy, u mnohých z nichž jsem si říkala, že by to byl dobrý námět pro rozsáhlejší zpracování. Bohužel postupně se začaly slovní obraty opakovat a začaly přibývat banálnější příběhy (sledování hmyzu, problémy s močením, atp.), které žádnou emoci nevyvolávaly.
Musím asi opět za plno. Zpočátku jsem si nemohl zvyknout, že nejde o nějaké významné osobnosti a superznámé konkrétní události, ale po pár mikropříbězích my (snad) došel zjevný záměr autora - podat atmosféru doby, atmosféru toho v mnohém užasného, v mnohém zkurveného roku 1945, který se dotkl milionů lidí, a to že se tam pak přece jen občas objeví nějaká známá osobnost jsou jen takové třešničky na dortu. Nechybí samozřejmě Postoloprty, Švédské šance - výběr je opravdu reprezentativní a skvěle vyvážený - svině byli Němci, ruSSáci i Češi. No a o neuvěřitelné bohatosti (někdy možná až přehnané vybroušenosti) a obrovském množství metafor u pana Padevěta netřeba mluvit. Takže Ook, opět za plný počet a těším se na další.
Pokračování dalších Padevětových historických minipovídek. Tentokrát přelomový rok 1945, v celé jeho hrůze i naději. Kratičké skici, subjektivně laděné, a nakonec strohé objektivní konstatování: bylo to tak a tak. Mrtví, ranění. Mučení, vraždy. Občas ale i šťastný návrat…
Ať už se jednalo o osud konkrétního člověka (Edvard Beneš, Josef Čapek, Ivan Gončarenko), anebo o kratičké osudové portréty lidí neznámých, anonymních. A že těch šílených osudů, zbytečných smrtí, zklamání, návratů i marných čekání na konci války bylo…
Pro mne velké umění - v mikropovídkách vyvolat pocity a emoce. Každá povídečka doplněna faktickými informacemi. Pro mne nová forma literatury o druhé světové válce, která mne velmi zaujala.
Kniha obsahuje krátké povídky z období konce války a je velmi útlá, takže se nabízí, že ji přečtete velmi rychle. Nejde to... témata jsou tak hutná a drsná, že je potřeba je dávkovat. Líbí se mi ten formát - krátký příběh, který má někdy bezejmenné hrdiny, jindy konkrétní historické postavy, se zdá být takový často nevinný, jen nakousnutý, vytržený z kontextu. A pak si přečtete ten faktický dodatek, který následuje za každou kapitolou, a příběh dostane naprosto jiný rozměr. Super způsob vyprávění, jež je navíc podtržené i kontrastem mezi zvoleným jazykem (šicí stroj bydlel pod oknem, stěna se ježila třískami...) a drsnou realitou. Byla to depka, ale skvěle napsaná.
Útlá, ale hodně zajímavá kniha, která zachycuje příběhy život posledních dní války a těsně po ní .. ten chaos, vraždění a tak ... četlo se to úplně samo ...
Nejpůsobivější je ten kontrast mezi obyčejným životem a tím, co známe z učebnic jako historicky podmíněné zlo, ale tady to zlo přestává být bezejmenné a jde proti dětem či lidským troskám potácejícím se válečným či poválečným Československem. Nesmírně silná kniha, ale pěkné spaní po ní mít nebudete.
Hmmm... Jednoznačně pět hvězd. Takhle dát do kontrastu poklidné mikropovídky s historickým vysvětlením v závěru každé z nich, takhle nás poeticky seznámit s postavami, krajinami, náladami - a vzápětí je v historickém dovětku rozbít, rozstřílet, zakrýt temným mrakem... Takhle rozrušit zdánlivou černobílou, jakou by se zdála být válka verus mír v roce 1945. Ba ne, je to o lidech a ti nikdy nebudou situace malovat jen černě, nebo jen bíle. Skvělá kniha.
Násilí, zmar, chaos, smrt. Josef Čapek, Karel Teige, Viliam Gerik, Karol Pazúr, Adolf Hitler, Edvard Beneš a mnoho dalších, bezejmenných, Čechů, Slováků, Němců, Rusů... Emocionální paměť pětačtyřicátého roku, koncentrovaná deprese. A přesto je dobré Padevětovy miniatury číst - člověk si lépe představí, co znamená žít na počátku nových, krásných, optimistických zítřků...
Autorovy další knížky
| 2016 |  Krvavé léto 1945 |
| 2018 | Ostny a oprátky |
| 2015 | Krvavé finále: Jaro 1945 v českých zemích |
| 2017 | Tři králové |
| 2020 | Republika |
1945
Historie nejsou jen letopočty.Bitvy.Sepisování smluv.Velká jména.Medaile a metály.
Kdo to tvoří,kdo to zažil a musel žít.Poznal na vlastní (doslova) tělo.Mrazivé osudy,nepopsatelné strasti,ztráty lidskosti.
Mikropříběhy,střípky,kaleidoskop záblesků.
Zmar a beznaděj.
Vždycky ve všem tom běsnění figuruje člověk samotný.
O člověka přeci jde,vždy na prvním místě ! Nebo je tomu jinak ?
Pochopit ? Vcítit se ? Jen stěží.
Budeme si tedy o tom,aspon něco přečíst.
Byl to zdánlivý konec konfliktu.Válka ještě zdaleka neskončila.
Knížka o nehezkých nepěkných věcech,která dokáže člověk člověku.
Lidové soudy.Poválečný chaos.Nevinní.Vlastenci zalezlí,na sklonku války,jak fénix z popela povstali.
Kolaborace.Msta.Migrace milionů do té doby nevídaná.Vysídlení.
Fanatičtí náckové.Nevyzpitatelní osvoboditelé.Znásilnění.Obohacování.
Radost z konce hrůzy,přitom zubatá nadále všudepřítomná.
Bezpráví a NENÁVIST.
Mikropovídky inspirované na základě historických událostí.
Na konci každé z nich,zjednodušené dosazení v souvislostech.
Není to natolik dlouhé,aby to vyloženě odrazovalo čtenářovu pozornost.
Spíše vybízí,ponořit se,do osudů lidí v době opravdu nejtemnější.
Něco vyhledat a více se dozvědět,je na každém.
Záslužný počin,už jen proto,abychom nezapomněli !
Autor,se nadále drží svého oblíbeného vyjadřování.
Pokud zrovna nevyhledáváte literaturu faktu,či dlouhý román,můžete objevit vytříbený Padevětův jazyk,společně se zvláštní poetikou.
Na konci každé povídky,rezonují pocity v uvědomění,jak hrůzné a šílené věci,se odehrávali (nejenom) na našem území.