1968 očima 50 slavných osobností
Petr Macek
Rozdělené rodiny a zničené kariéry, vynucená poslušnost režimu nebo všemožné zákazy. Neexistuje v této zemi nikdo, koho by se okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 nedotkla. Invaze a následná potupná normalizace zanechala stigma na všech – těch, kteří museli veřejný prostor opustit, i těch, kteří se snažili najít morální kompromis a prostě dál žít a pracovat. 50 let poté vzpomíná na události roku 1968 a jeho následky 50 největších osobností své generace ve zbrusu nových, exkluzivních rozhovorech a otevřených zpovědích se spisovatelem a publicistou Petrem Mackem. Kamila Moučková, Jiří Menzel, Jiřina Bohdalová, Rudolf Hrušínský, Jan Pirk, Naďa Urbánková, Helena Vondráčková, Eva Pilarová, Jana Šulcová, Petr Janda, Karel Vágner a mnozí a mnozí další – co jméno, to jiný osud a unikátní příběh roku 1968.... celý text
Přidat komentář
Je pravdou, že knihu ocení spíše ten, kdo má podobné vidění světa jako vybrané osobnosti. Ale přečíst by si ji měli i ti, kteří na normalizaci a totalitní režim vzpomínají s nostalgií a pamatují si jen to, co chtějí...
Rozhovory byly určitě zajímavé, některé méně jiné více, díky nim jsme získala lepší představu o tom, jak lidé prožívali 21. srpen 1968. Ale nevím kolik si toho z knihy zapamatuji ve smyslu, "který zážitek patří ke které osobnosti?" Rozhovory byly dost krátké... asi bych uvítala delší povídání od méně lidí a více originality v kladení otázek. Trochu to působilo dojmem, že 50 umělců, kteří byly v 60. letech na prahu kariéry vyplnilo stejný dotazník. Některé úvodní "medailonky" byly příliš strohé a obsahovaly faktografické chyby.
Zajímavý pohled na období okupace - z pohledu v té době mladých lidí - dnes známých osobností.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
2019 | Pérák: Oko budoucnosti |
2021 | Veronika Žilková: Dělte dvěma |
2020 | Dominika Gottová: Můj táta Karel |
2007 | Golemův stín |
2015 | Sherlock Holmes - Hitlerův posel smrti |
Nemám nic proti názorům dotazovaných. Taky si myslím, že '68 byla kur*árna a ještě větší potom způsob, jak to Rusáci prezentovali svým lidem. Nicméně když se zeptáte na tuto dějinnou událost padesáti lidí, kteří jsou ze stejné branže (čest výjimkám), v té době byli všichni v podobném věku a uděláte to víceméně stejnými otázkami...tak vám z toho leze k uzoufání nudná knížka rozhovorů, kde je prostě všechno pořád na jedno brdo. Takže ještě jednou - všechna čest těm rozhovorům, které přinesly i něco jiného, než jen střelbu u rozhlasu a zpackanou další kariéru (která - ruku na srdce - zase tak zpackaná nebyla, když jsou to do dneška významné osobnosti); čest těm, kteří bez keců přiznali, že neemigrovali, protože pochopili, že by ve světě znamenali kulový, zatímco tady měli svůj - byť překážkový - běh jistý a čest jakýmkoli vybočením z těchto jinak dosti jednosměrných rozhovorů. Ale tak aspoň pan autor ví, jak se vydělávaj prachy.