24 bajtů x 42 let: Verše vulgární jak Hydnory květ

Užs to říkal Verče Že nesnášíš verše? Tohle AA BB se však Nepodobá ni za mák Holanovi, Máchovi (bohužel) Leč k tobě, bro, snad promluví Něco zjevných pravd se dozvíš V nízkém hloubku lovit musíš Chceš mít v kostce hlavní závěr? Dávkuj houby – na schízu ser! Kýbly klišé, tuny kýče Furt nemáš rád? Pal do… Verše, do kterých autorka vtělila svůj světonázor. 42 let čekala, až si to sedne a bude vědět, o čem napsat a jak. Jelikož ji vždy trápilo, kolik se toho dnes namele v éteru a nablije na papír, poezie jdoucí na dřeň se ukázala jako optimální dopravní prostředek. Celý život jí někdo předhazoval, jak je sprostá, tak si s tím přestala lámat hlavu a poslala to do světa nepokrytě. Chcete-li se pobavit nad univerzálně-neuniverzálními poselstvími v mnohdy pichlavém kabátku, Dorotea Vejmelková je pro vás má.... celý text