2666

02.11.2013

Posmrtně vydaný román obřích rozměrů, který chtěl autor vydat postupně po částech, ale nakonec bylo rozhodnuto jinak. Já jsem radši, že to je všechno komplet v jednom. Opět je čtenář chycen do hry, kterou Bolaño rozehrál, ale tentokrát tak nějak srozumitelněji, než tomu bylo v Divokých detektivech. Alespoň já jsem měl ten pocit. Nebojím se říct, že až mistrným způsobem rozhodil jednotlivé díly skládačky, aby je pak postupně spojil do smysluplného celku. Skvěle rozvrhl svůj text, podařilo se mu v tom neztratit a já před ním smekám. Styl psaní je podobný jako v Divokých detektivech, ale tentokrát jako by byl ke čtenářům vstřícnější. Nenechával tolik tápat, neměl jsem pocit, že bloudím, nebo že je mi cosi nadhozeno a potom skryto. Pokud někdo vzdal Divoké detektivy nebo si po dočtení řekl, že Bolaña už ne, je to škoda, protože 2666 je určitě nevšedním čtenářským zážitkem. Proč má román tak zvláštní název, to se mi odhalit nepodařilo a vůbec by mě nenapadlo to, co jsem se dočetl v doslovu. Podle mě ale ten název snad ani nějaký zvláštní smysl nemá. Snad jen pro autora.

07.09.2013

Rozhodne nelze tvrdit,jak se pise v uvodu,ze hlavnimi hrdiny jsou oni profesori z prvni knihy.Tahle kniha-jako celek-ma hrdinu bud bezpocet,anebo pouze jedineho,onoho tajemneho spisovatele Navzdory mistni i casove rozruznenosti se cloveku zda,jakoby prave on,jeho postava,mela v sobe všechny osudy tech druhych,bud zazite,nebo pouze z povzdali sledovane, stejne jako ty rasy v morske vode.A kniha ma vlastne porad takovy slany nadech,trochu pachut z neceho nevyrceneho,ale pritomneho,z ceho vas potom budou stejne jako hrdinu palit oci,protoze budete chtit porad vic a,vic koukat a otevirat pod tou vodou oci...

28.07.2013

Wow, vazne bomba. Cital som to v anglickom paperbacku a tak ako som bol zo zaciatku rozcarovaný a cakal som, kedy sa to rozbehne, ku koncu som akosi pochopil, ze je tak trochu jedno ci sa tých pat knih ,,spoji,, alebo nie. Neviem to vysvetlit ani presne pomenovat co mi tato kniha dala.

Výborné! Bolaňo byl velký mistr. V září tohoto roku má u Arga vyjít jeho román "Třetí říše". Pevně doufám, že další knihy budou následovat.

08.04.2013

Zajímavá 'knížka'. Díky krátkým kapitolám je hodně dynamická a překvapivě dobře se mi četla.
Lidé tu už dost dobře popsali, o co jde. Já bych jenom přidal, že je to takový realismus zvláštního typu - snad 'expresivní' ...

12.03.2013

Je to vlastně vynikající kniha a parádní čtení. Kniha víří kolem událostí, lidí a míst, které chtějí a touží hlavní protagonisté spatřit, ale nidky se jim to nepovede. Je to jako bludný kruh, ve kterém jednotlivé postavy bloudí a hledají, aniž vědí co. Výsledkem je pak lehce psychedelický, panoramatický obraz světa na prahu 21. století. Bolano kombinuje Kafku, Borgese, Eca a jiné autory, ale občas je to i trochu literární onanie, což tak ale možná má působit. Osobně souhlasím s autorem a s jeho představou úspěšných spisovatelů, tj. takových spisovatelů, které někdo vytáhne na pomyslné výsluní, kvůli jejich charizmatu, chování, nebo prostě jen tak, že se někomu vlivnému líbí to, co autor napsal. Archimboldi i Bolaňo tak mohli být zapomenutí, neznámí autoři, podle nichž se mohla jmenovat třeba zmrzlina jako po Alexandru Fürst Pücklerovi.

Samotný román 2666 a jeho náladu vystihuje dobře sám autor, když píše o knize Král džungle od Archimboldiho:
"Knížka měla zvláštní styl, vyprávění bylo sice jasné, místy až průzračné, ale způsob, jak na sebe jednotlivé epizody navazovaly, nikam nevedl: po přečtení zbyly v paměti jenom děti, zůstali jejich rodiče, zvířata, pár sousedů, a nakonec vlastně jediné, co skutečně přetrvalo, byla příroda, ovšem i ta příroda se pomalu rozmělňovala v horkém kotli, až zmizela úplně."

Román 21. století, plný příběhů, imaginace, násilí, sexu a občas i ta romantika se tam najde.

Za vynikající překlad a radost z četby (především závěrečná kniha o Archimboldim je skvělá) - Doporučuji.

26.2.2019; Dodatek ke druhému čtení:
Je to vynikající román a jdu s hodnocením na plný počet. Vzdálená hvězda byla ale přeci jen o chlup lepší nebo spíš čitelnější. Kdybych se uchýlil k říčnímu příměru, tak 2666 na mě působí jako nějaký jihoamerický veletok; neskutečně dlouhá a rozmanitá řeka se spoustou přítoků a slepých ramen. A 2666 je jako nějaká obrovská řeka příběhů, které mají sice společný zdroj, ale ta velikost a suverenita Bolaňova psaní působí ve 2666 jak ohromující dojmem tak zmatečně a neuchopitelně. Taková Vzdálená hvězda působí jako svým způsobem detailní popis nějakého menšího přítoku, nějaké menší řeky, jež se vlévá do veletoku románu 2666. Při četbě Vzdálené hvězdy dohlédnete z jednoho břehu na druhý, při četbě 2666 si člověk připadá jako na moři. A ten spodní proud, který táhne vyprávění, je sice silnější u 2666 než u Vzdálené hvězdy, ale mně je prostě to "domácké" a svým způsobem přehledné vyprávění Vzdálené hvězdy přeci jen bližší, než ta tak trochu sisyfovská snaha románu 2666 "zachytit věčné".

08.03.2013

S knihou 2666 je to podobné jako s Kunderovou Nesmrtelností. Jedním dechem ji dočtete, postavy, osudy i místa se vám propojí a vy máte chuť jít do toho znovu. Už jste poučeni, všechny dobře znáte a najednou si ještě víc užíváte souvislosti, náznaky, aluze. Abych nepěl jen chvalozpěvy - i když se v páté kapitole kruh částečně uzavře, čekal jsem přece jen ještě hutnější zakončení. Ale možná se to všechno ještě změní, až knihu podruhé dočtu. Právě finišuji s první kapitolou o čtveřici literárních vědců pátrajících po osudech spisovatele Archimboldiho. Právě tato část popisující každodenní život kritiků, jejich milostné vztahy a přátelství patří k nejsilnější kapitole románu. Roberto Bolaňo je každopádně zjevení v současné světové literatuře. 2666 vykazuje hodně podobné rysy jako knihy Umberta Eca - zvlášť Foucaltovo kyvadlo. Na rozdíl od Eca nevyžaduje Bolaňo vysokou čtenáři erudici a humanitní vzdělání, ale "jen" absolutně pozorné čtení. Od skvělého zážitku může část lidí odradit jen rozsah a váha knihy.

12.01.2013

Nevím, jak tuto knihu označit: jako modelová kniha pro 21. století a zároveň vrchol postmoderny, přimčež tato kniha završuje veškeré její snažení - nic vyššího, lepšího, specifičtějšího už nemůže v postmoderně vyjít. A nebo jako samostatný útvar, jenž nesnese žádné srovnání a naopak rebeluje proti vešekerým narativním literárním přístupům, kniha, jež jak na nějakém magickém koberci levituje nad všemi ostatními díly, a svou aliteratrou, akauzální narací a jiným novátorským přístupům se vymezuje vůči všem předchozím stylům a vzpírá se zařazení. Proto ani já se nebudu pokoušet o zařazení: jednak bych to nesvedl, jednak jakékoliv škatulkování by knize pouze ublížilo a zakrylo její nesmírnou originalitu.

Kniha je totiž naprosto geniální: je v ní tolik příběhů, osudů, linií, jež se knihou proplétají, občas zmizí do ztracena, občas se znovu objeví, kolik jsem nezažil v žádné jiné knize. Je to jako řeka, neskutečně mocná a dynamická, do které se občas zamíchá nějaký přítok, aby byl bez milosti pohlcen šíleným proudem Bolanovy literární geniality. Protéká tu detektivní zápletka, milostný příběh, filozofické úvahy, strohé policejní zprávy, historická freska, žurnalistické postřehy, vše ve víru stovky lidských osudů a příběhů. Tak, a teď vše sečíst a tisíckrát znásobit a vaše představa se ani nepřibližuje tomu, o čem mluvím. Dávám pět hvězdiček, ale procentuální hodnocení zde pozbývá smyslu. Tohle je trancendentální zážitek.