3333 km k Jakubovi
Petra Braunová
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236864/bmid_3333-km-k-jakubovi-236864.jpg
4
107
107
Před prázdninami Mirek dostane od táty nečekanou a nevšední nabídku - dobrodružnou výpravu přes několik států, končící ve Španělsku. Je to cesta svatého Jakuba s cílem v Santiagu de Compostela. Musí se ovšem ujet 3333 km - na kole! Mirek výzvu přijme. Náročné a nepohodlné putování se nakonec pro bohémského otce i pubertálního syna stane zásadním zlomem v životě.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Knihu jsem četla jenom kvůli soutěži.
Tohle bylo tak nudné nápad byl docela dobrý. Ale ve většině místech mi to připadalo jenom jako učebnice dějepisu zabalená do trochy děje. Místy jsem se dost nudila a kdybych to nemusela přečíst tak to nečtu vůbec. Ale něco málo mě na tom přece jen bavilo. A to ta klidná atmosféra nikdo se nehádá nevraždí žádná krev... Ale bohužel kniha si ani tuhle klidnou atmosféru kvůli které mě to alespoň trochu bavilo neudržela. Konec byl dost uspěchaný a dost mě zklamal.
PS: jedna hvězda patří Nikkarinovi za jeho ilustrace.
Milá kniha o dobrodružné cestě otce a syna, kteří se de facto neznají a postupně se poznávají až během dvouměsíční cesty na kole do Santiaga de Compostela. Kniha vychází z deníku, není tam tedy propracovanost postav a vedlejších příběhů.
Moc hezky se to četlo. To jejich shledání a sbližování bylo hrozně hezké. Ale čekala jsem od toho konce trošku více.
Velice milé překvapení. Cesta syna a otce a jejich shledání. Konec mi přišel ustřižený.
Psychologicky velmi zajímavá sonda vyprávějící o sbližování se s otcem, který v dětství odešel od rodiny a téměř přerušil kontakt se svým synem, doprovázená turistickými zážitky a překonáváním sebe sama při šlapání do pedálů kola na cestě za sv. Jakubem do Santiaga. Možná jsem čekala trošku víc, ale to možná čekal i Mirek...Knížka ovšem rozhodně za přečtení stojí.
"Z pravěku"
Příběh o dlouhé cestě nejen životem a jeho překážkami jak dobrými tak špatnými. Na kolech! Mirek nám bude vyprávět jak náročná, ale zároveň poznávací cesta do cizího státu s otcem na kolech nacpanymi zavazadly může někdy být.
Tak jasně, kniha byla příjemným odlehčením od krváků a hororů.
Svatojakubská cesta mě vždycky lákala.., ale bral bych ji spíše pěšky, čili kratší verzi. ( např. Portugalskou stranou )
Kniha mě oslovila ne jen kvůli cestě samotné, ale především o poznávání se jeden s druhým ( otec ,syn ) .
Já to štěstí neměl, v této době docházelo s mým tátou k totálnímu odcizení, přestože jsme tvořili rodinu, což se do dnešních dnů nezměnilo. Dnes už alespoň vím proč. Nebyl jsem plánovanej a vzal otci volnost mládí. Ale to už je jiný příběh...
Knihu budu hodnotit 5*
Cestování se členem rodiny na dvoukoláči je někdy namáhavé, ale zato hodně cenné. Roadtrip s Mírou a jeho tátou po Svatojakubské cestě.
Knížka se mi líbila. Čekala jsem, že to bude spíš cestopis, ale zklamaná jsem rozhodně nebyla. Hodně zajímavostí se z knížky dozvíme, ale tady jde hlavně o rodinné vztahy, které si otec myslel, že se vyřeší cestou. Divné mi přišlo, že za 13 let se Mirek o svém otci nedozvěděl nic od své matky a ani babičky. Na konci mi ho bylo hodně líto, ale kluk je to šikovný.
Po knize jsem sáhla kvůli čtenářské výzvě a proto, že se chci aspoň trochu zorientovat v současné literatuře pro mládež. K pouti do Santiaga mám srdeční vztah, část jsem šla dvakrát (a cyklisty jsem na ní opravdu neměla ráda, hlavně proto, že ti neukáznění ohrožovali nás, pěšáky). Očekávala jsem, že tu bude víc ze zvláštní, neopakovatelné atmosféry putování a setkávání s dalšími poutníky, ale to je problém mého očekávání, nikoli kvality knihy. Ta je z mého hlediska, tedy z hlediska dospělé osoby, velmi dobrá, uvěřitelná, snesitelně didaktická; ráda bych věděla, jak ji vnímají teenageři, jestli slyší na ty "výchovné" momenty.
Jako dospělou mě knížka velmi zaujala, ale nejsem si jistá, jestli by měla cílová skupina stejný dojem (i když svým žákům se ji snažím vnutit :)). Jinak se mi ale líbila Mirkova bezprostřednost, upřímnost a odvaha. Cesta na "konec světa" s cizím mužem (ač vlastním otcem) není totiž vyprávěním o náročnosti zdolání takové dálky na kole, ale spíš o zdolání sebe sama. A nenásilně vpravené poučování o historii všeho možného je jistě přínosné, ale ... Nicméně klobouk dolů před Miekem Korbelem, jeho odvahou vše absolvovat, odvahou oslovit paní autorku a odvahou zveřejnit tak svůj (nejen cestovní) deník.
Na knihu jsem narazila náhodou a jelikož jsem potřebovala cestopis do čtenářské výzvy, pustila jsem se do ní. Bylo zajímavé zjistit, že i v dnešní době poutě existují a není tak těžké se na ně vydat. Snad děti motivuje k putování.
(SPOILER) Knihu jsem objevila náhodou, upoutala mě hlavně její obálka. Obsahově taktéž velice pěkné, četla se dobře, jen ten konec, no nevím, asi mi nějak unikla pointa...
Až překvapivě dobrá kniha, vyprávění mě chytilo a zajímala mě nejen historie Mirkových rodičů ale i příhody po cestě. Poučky Mirkova otce jsou zajímavé, dětem to nenátlakově rozšíří obzory. Bohužel posledních pár kapitol mi přišlo příliš "depresivní" na dětskou knihu.
Opravdu dobrá kniha se silným příběhem. Z anotace knihy jsem se moc do čtení nehrnula, ale protože mám tuto autorku ráda (a taky proto, že jsem musela knihu vrátit zase do knihovny), jsem se do ní pustila a překvapila mě. :-) Celá kniha je v podstatě takový skoro deník patnáctiletého kluka, který žije konzumním životem (pohodlí, virtuální "přátelé", atd.) a cesta do Compostely mu pomalu a jistě mění náhled na život a přinese mu jedno velké překvapení. Moc se mi líbila sebereflexe Mirka, jeho přeměna, vhled do jeho přemýšlení + ilustrace od Nikkarina, které nezklamaly. :-) Dávám 4 hvězdičky kvůli tomu, že si autorka mohla odpustit nudné výklady z historie, kterými otec Mirka zasypával. Nebavily mě, přeskakovala jsem tyhle části, zajímal mě spíš příběh Mirka... ale chápu, že pro někoho tyhle části mohou být obohacující. :-)
Je možné, že se v dnešní době ještě najde kniha, jejímuž přečtení dá týnejdžr přednost před hrou na mobilním telefonu?
Ano je - je to tato. Petře Braunové vysekávám poklonu, protože zatím všechny knihy, které si od ní děti přečetly, měly úspěch.
komentář k Lily101, takže taky Spoiler:
každý člověk vnímá svět jinak. A cesta do Santiaga je jiná než cesta do práce. Katarze na závěr mi nepřijde tak nemožná, i když se 800 km svezl. Pořád měl za sebou 2500Km a celou tu dobu jeden cíl: Finnesterra. Taky mi nepřišlo, že by na závěr problém s rodinou vyřešil, jak se rozčiluješ.
Nevím, jestli si dospívání hrdina v knížce uvědomuje, ale za mě dospěl v tom, že dokázal být chvíli sám za sebe, v cizině, bez dozoru.
Každý člověk vnímá svět jinak a je to vidět na Lily a mně, protože jsem v knížce nezahlédla ani jednu z těch věcí, které měla potřebu komentovat.
Autorovy další knížky
| 2007 |  Ztraceni v čase |
| 2010 |  Ema a kouzelná kniha |
| 2014 | 3333 km k Jakubovi |
| 2017 | Dům doktora Fišera |
| 2012 | Tramvaj plná strašidel |
Nejdřív mě napadlo...hm, fajn, takže to bude takový cestopisek se spoustou informací o různých místech a památkách...Ale asi po čtvrtině mě začala kniha vyvádět z omylu. Cestopis ustupuje do pozadí a v popředí se ocitají vztahy, je to vlastně takový cestopis hrdiny o hledání a poznání sebe sama, svých nejbližších. Dům doktora Fišera to není, ale rozhodně tato útlá knížečka má dospívajícím dětem co nabídnout. Mirek je takový typický adolescent, má svoje nálady, problémy, vidí svět jinak než dospělí, hledá si svou vlastní cestu v nepřehledném světě.