40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
3032
3032
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Velice příjemné čtení. Je zajímavé, jak dokáže Ladislav otevřeně psát i o intimních věcech a přitom to nepůsobí vulgárně a sprostě.
40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem četl paradoxně jako poslední z dosavadních Ziburových třech knih. Vzal jsem si ji na svou cestu do Santiaga a ačkoliv jsem si myslel, že knihu sotva rozečtu, za tři večery v albergue jsem měl dočteno. Laskavý humor a sympatičtí lidé navozují příjemnou atmosféru mnohdy náročného putování. Těším se na další knihy z cest, které určitě Zibura sepíše.
Vskutku jde o oddechové čtivo, u něhož se člověk víc pobaví než něco naučí. A ne, že by mi to vadilo. Ziburův styl je poutavý, jeho humor nakažlivý a osobnost notně sympatická. Celá kniha příjemně plyne, až... prostě skončí. U deníkového cestopisu bych ale gradaci děje nečekal a pokud si chce člověk prostě jen přečíst něco krátkého, jednoduchého, vtipného a ještě narazit na pár zajímavých myšlenek, které uvozují začátky jednotlivých dnů, je tato kniha ideální.
Jediné, co mi chybělo, byly fotografie, na druhou stranu, ty komiksové vsuvky byly taky fajn.
S přimhouřením jednoho oka dávám čtyři hvězdy. Líbí se mi forma deníkových zápisků, kdy popisuje každý den cesty. Samozřejmě ne vždy se něco děje a spousta věcí se opakuje, ale i tak kniha obsahuje zajímavý postřehy. Sám bych asi nezvládl navazovat tak snadno kontakt s místními. Autor své zážitky popisuji s lehkou ironií a nebere se vážně, což je fajn.
Upřímně vlastně do teď nevím, co si o této knize mám myslet. Samotný příběh byla prostě pouť. Nic moc zvláštního, ale dovětek autora mě naprosto dostal. Moc obdivuji, že se Ladislav pustil do toho zmapovat svoji pouť. Nedokázala bych sama poutavě napsat svoje zážitky. Humor autora byl naprosto geniální, sarkastický, ale stále v mezích slušnosti. Jsem moc ráda, že jsem si tuto knihu přečetla, ale ještě nevím, jestli budu pokračovat v knihách od Ladislava Zibury.
Vtipné, celkem čtivé. I když autor neměl co psát, tak bylo pořád co číst. :D
Tomu, kdo má smysl pro humor se bude tato kniha zřejmě líbit. Pohodová kniha, od sympatického autora, u které člověk nemusí až tolik přemýšlet, lehká na pochopení. Může posloužit i jako skvělý dárek pro druhé. DOPORUČUJI...
Skvělá oddychovkya a vtipné momenty. Překvapilo mě, jak lidé se lidé v jiných zemích umí zachovat, u nás by tohle nefungovalo.
Moje první setkání s cestopisy pana Zibury. Určitě ne poslední, děkuji mu za jeho optimismus. Celou knihu se mi honilo hlavou, jak by obstáli Češi coby národ hostitelů a neubráním se jisté skepsi. Každopádně milá a vtipná knížka a už se těším na další.
První knihu prince Ládika jsem četla paradoxně až poslední z jeho současného triptychu. Je na ní vidět, že autor se teprve musel vypsat, tudíž tato kniha je zatím jeho, pochopitelně, nejslabší. Možná až zuby nehty se držel konceptu deníku a tudíž popisoval každý den zvlášť. Přestože se jistě snažil předejít monotónnosti, na tak dlouhé cestě se tomu jistě nelze vyhnout. Proto by nebylo na škodu pár stran oželet a přidat vyprávění větší spád a ne otrocky popisovat každý den, každé přespání u benzínky, každodenní, leč milé, pozvání na čaj.
Nejvíce se mi líbil závěr knihy (i přes autorův nesouhlas, to jakousi gradaci mělo - ano, nyní vytváříme ten zmíněný dialog!) a filozofické úvodníky na začátku každé kapitoly. Tam s ním souzním nejvíce!
Jako první knihu tohoto autora jsem četla Pěšky mezi buddhisty a komunisty a lze tedy vidět, že se v psaní posunul. Tato kniha byla taková zdlouhavější a plná podrobnějších popisů událostí, bez kterých by se kniha klidně obešla. Ale i tak se mi knížka moc líbila, jak styl psaní, tak i povedené ilustrace v nejnovějším vydání knihy. Okénka se zajímavostmi se mi líbili více u nejnovější knihy a postrádala jsem autorovy vtipně básničky. Pěšky mezi buddhisty a komunisty se mi líbila o něco více, ale i tahle knížka super. Ukazuje dobrotu a ochotu tamějších lidí i nepříjemné situace, se kterými se princ Ládík musí poprat.
Prince Ládíka mám moc ráda! Chodím i na jeho přednášky, takže jeho knihy znám a je to velký sympaťák a upřímný člověk. Knihu vypráví příjemně a vtipně. Nevadilo mi, že občas popisoval důkladněji některé místa či situace. Mohla jsem se aspoň lépe vžít do příběhu a jakobych šla na pouť s ním :) Doufám, že co nejdříve se opět někam vydá a záhy na to vydá opět skvělou knihu!
Zmiešané pocity.
Kniha by sa dala skrátiť o tretinu, čitateľ by nebol o nič ukrátený a možno by bolo rozprávanie i záživnejšie. Keď sa to ešte spojí so stále sa opakujúcim pitím čaju a hľadaním si miesta na spanie, nie je to veľmi pútavé čítanie. Po pár dňoch "strávených" s autorom v Turecku sa všetko javí byť veľmi monotónne, až čitateľ začne čakať na akúsi zmenu, ktorá našťastie nastane s príchodom do Tel Aviv. Som si ale vedomý, že autorovým zámerom bolo predostrieť nám putovanie bez prikrášlení, také aké je, jednotvárne s každodennými problémami, vtipnými situáciami a všednosťou.
Na druhej strane vie kniha zbúrať predsudky, ktoré väčšina ľudí v našich končinách má. Či už voči putovaniu ako takému alebo ľuďom, ktorých sa dá na cestách stretnúť. Osobne som tiež nepovažoval Turecko za veľmi pohostinnú krajinu, no minimálne táto kniha nám ukazuje akí srdeční vedia ľudia v týchto končinách byť.
Kniha je prostě úžasná. Je přímá, čtivá a vtipná. Člověk má chuť po přečtení taky někam vyrazit a zažít podobná dobrodružství. Určitě si přečtu další knihy autora.
A tak jsem dočetla první díl jako poslední.
Náramné čtení. Při čtení úplně dokáži cítit atmosféru, kterou autor popisuje a živě si představuji všechny ty milé (a pohostinné!) lidi, které na svých cestách potkal. V paměti mi rozhodně utkví policajt a avokádo. Poznala jsem ale, že se jedná o Zibiho první knihu ze série, protože až po půlce se více odvážil a odvázal se svým humorem. Těším se na další cestovatelský zážitek, který princ Ládík přinese!
Celou knihu jsem byl nadšený, jak autor dokáže zprostředkovat zážitky, způsobem jako by tam člověk byl. Velmi čtivé, těším se na další knihy.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Skvělá kniha. Letos jsem byla v Turecku, tak o to více mě to zaujalo. Velice čtivé a oddechové. Z humoru jsem někdy byla celkem na vážkách, ale tak to asi musí být.