40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262550/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-BvC-262550.png
4
2985
2985
Dvaadvacetiletý Ladislav Zibura v létě sbalil svůj život do 12 kilogramů, hodil batoh na záda a vypravil se po vlastních do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Jeho cesta je příběhem omylů, pozoruhodných setkání, puchýřů a opruzenin. Těšte se na vyprávění cynického kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
kniha se četla dobře, autor opět (dříve jsem četla ‘Gruzii’) bourá mnoho stereotypních představ o navštívených zemích a jejich obyvatelích.
Díky knize jsem se dozvěděla něco nového o jiné kultuře a na některé věci i změnila názor. Své pozitivum má kniha také v tom, jak je vtipně psaná. Byly i pasáže, kdy jsem se do čtení musela trochu nutit, ale těch opravdu moc nebylo. Takže knihu určitě doporučím dál :)
Bavila jsem se, dozvěděla jsem se něco o jiných kulturách a ráda jsem se do ní začetla při cestování do práce. Určtitě stojí za přečtení. Jen mi sem tam vadila občasná autorova arogance.
Přiznejme si to - tamní oblast rozhodně zajímavá je, ale v podstatě ona samotná cesta pěšky není příliš záživná. Zibura jde a jde a jde, nepříliš překvapivě ho bolí nohy, sem tam zamudruje, občas si postěžuje a často se setká se zajímavými existencemi. :)
Nicméně i tak se kniha čte velmi dobře, opět to zachraňuje princ Ládik svými hláškami a ostrovtipem. Knihu a vlastně celý "humbuk" kolem jeho děl táhne spíš autorovo charisma, výřečnost a smysl pro humor, než že by to samo o sobě byl takový literární poklad.
Spíš než jako cestopis to beru jako velmi zábavnou záležitost, při čtení máte pocit, že jste s kámošem na pivu a vtipně vám vypráví o tom, jak mu hráblo a rozhodl se projít 1400 km kdesi mezi Izraelem a Tureckem.
I tak - zábavné a čtivé, doporučuji.
Vzhledem k tomu, že jsem jako první knihu četla Gruzii a Arménii, měla jsem poměrně velká očekávání, když jsem se vrátila k tomuto prvnímu povídání. Opět jsem byla svědkem skvělého humoru, vyprávění, ale tak nějak mi tam chyběla šťáva a drive
Ladislavův smysl pro humor i dobrodružství se mi moc líbil. Chvilkami se četba trošku táhla, stejně jako princi Ládíkovi jeho cesta, ale celkový dojem to nezkazilo. Určitě se za čas ráda pustím do dalšího autorova cestopisu ;-)
Úvod knihy mě moc bavil. Byl velice vtipně popsán. Ovšem s růstem dnů a kilometrů mě kniha bavila stále méně. Ale celkově musím hodnotit velmi kladně. Cestopisy nečtu a tento byl rozhodně dobrým začátkem.
Čajovú púť po Turecku a Izraeli s konečnou stanicou Jeruzalem som si začala celkom užívať, ale ku koncu mi už prišla trochu fádna a monotónna.
Obdivujem podobných dobrodruhov a cestovateľov schopných absolvovať dobrodružné výpravy do cudzích krajín, pri ktorých sa vzdávajú akéhokoľvek komfortu odhodlaných ísť za svojim cieľom.
Cieľ alebo zmysel ich cesty môže byť rôzny od spoznávania kultúry a spôsobu života v cudzích krajinách, ich historických pamiatok, architektúri, kuchyne, fauny a flóry alebo idú za meditáciou a cez útrapy spojené s takouto výpravou hľadajú svoje "druhé ja".
U Ladislava som takýto hlbší cieľ alebo zmysel jeho cesty nezaregistrovala, a možno preto mi tento cestopis prišiel trochu povrchný.
Putovanie opísoval s nadhľadom a humorom, ktorý z môjho hľadiska používal aj tam, kde to už nebolo vhodné. Celkom mi bolo trápne, keď vojákom na hranici ani nevedel vysvetliť, prečo vlastne ide do Svätej zeme...
Nakoniec som sa dozvedela, že najviac ho prekvapila pohostinnosť miestnych obyvateľov pochádzajúcich z rôznych náboženských vrstiev, čo pre mňa osobne bolo málo. V závere som nepocítila tú pravú eufóriu a chýbali mi tam živšie opisy žážitkov, emócii alebo prostredia.
Mladý princ Ládík putuje, dělá divné věci, bojí se nemocí a chválí si, že v Turecku ho přívětiví lidé napájí pouze čajem - domnívá se totiž, že nápoj s větším množstvím alkoholu by nemusel přežít. Oproti následujícím cestopisům začíná každá kapitola krátkým textem k zamyšlení, v dalších dvou knížkách je ale Ládík zkušenější, nešikovnější a pije víc alkoholu.
Nebolo to zlé, keď uvážim, že mal len 22 rokov, keď sa vydal na túto púť. Klobúk dole za odvahu. Inak som sa veľa nedozvedela, v podstate sa to opakuje stále dookola - ide, bolia ho nohy, občas okomentuje okolie, stretne niekoho , kto mu da najesť, napiť, nechá ho niekde prespať, sem tam povie aj niečo konkrétne o čom sa bavil s ľuďmi, ale väčšinou tie rozhovory asi boli o ničom, lebo to len okomentoval zhruba takto: " pili sme čaj a rozprávali sme sa". Ale mal aj vtipné postrehy, a tým vyvažoval pre čitateľa vcelku nezáživnú cestu. A áno, ako tu už bolo mnohokrát spomínané, posolstvo knihy sa nieslo v duchu : Ľudia sú všade na svete dobrí a pomôžu Vám." Moje kritické ja sa však celú dobu pýtalo, či by sa tí istí ľudia chovali tak úžasne aj ku mne, ak by som išla na rovnakú púť. Hm?
Překvapilo mne, že se mi cestopis líbil. Doposud jsem nic takového nečetla. Kupředu mě poháněl Ziburův smysl pro humor a motivace dojít dál. V konečném důsledku jsem četla vlastně velice napínavou detektivku i když... s předem šťastným koncem (logika).
Nicméně na další knihy se těším a pokud bude mít Zibura poblíž přednášku, rozhodně na ni zajdu.
Musím se přiznat ,že cestopisy moc nečtu ,ale po téhle knize, se budu více snažit pokouknout po tomhle žánru. Kniha mě mile překvapila. Veselé a milé příhody nabudí tu pravou pohodovou atmosféru a čtenář se něco i přiučí. Moc se mi líbili i veselé ilustrace. Už se těším na další autorovu knihu.
Princi Ládíkovi děkuji to,že chodí po světě a píše knihy. Tahle mi ke všemu moc pomohla v krušných chvílích v nemocnici. Jeho přednášky taky stojí za to a výbuchy smíchu jsou zaručeny,stejně jako u jeho knih.
Má první kniha od tohoto autora a rozhodně ne poslední. Styl psaní mi naprosto nadchnul. Ironie, sarkasmus, umění zasmát se sám sobě, to je prostě moje gusto. Nejde o klasický cestopis, ale spíše vhled do místní kultury, možná i myšlení, vyprávění o památkách, či konkrétních městech nelze úplně čekat. Každopádně stálo to za to! :)
Informace z cest nebo míra odvahy někam dojít, něco prožít a riskovat jsou velmi dobré. Rovněž autorovi nelze upřít intelekt a všeobecný přehled, jen to vyprávění mi přišlo po čase fádní a stejné, když se děly stále stejné či podobné věci (nocleh u lidí, strava, putování, nocleh u jiných lidí). Raději mám cestopisy, do kterých autoři vložili propracovanější a zajímavější příběh (Strayed, Krakauer, Formánek), tenhle cestopis je jen okořeněný netradičními vsuvkami a humorem, který příliš nerozesmál. Velmi trefně však nese kniha podnázev: Největší dobrodružství od dob Honzíkovy cesty. Vyprávění je tím pádem odlehčené a podnázev čtenáře předem připravuje na to, o čem kniha bude.
Je málo spisovatelů, kteří mě hned při čtení první knihy dokážou chytnout za srdce. Klobouk dolů, ale Ládíkovi se to povedlo. I když jsem knihu četla při cestě po Vietnamu, tak jsem se s ním dokázala dostat do Turecka i Izraele, poznávat místní lidi, popíjet s nimi čaj, ošetřovat si puchýře a jít a jít. Vzhledem k tomu, že moc ráda cestuji, tak mě bavil jeho pohled na svět i hlubší zamyšlení. Potěšil mě, že se nestyděl zmínit i "provozní přestávky", které potkají každého turistu, co rád objevuje:). Navíc má velmi osobité malůvky. Taky si myslím, že by bylo zajímavé přečíst si pohled na věc od jeho maminky:). Určitě se moc ráda pustím i do dalších jeho knih. Držím mu palce ať mu zůstane jeho úžasný pohled na svět a ujde ještě hodně kilometrů. Knížku můžu jen doporučit.
Moc pěkná knížka, zajímavá, poučná a zábavná. Tento ironický humor mě teda dost sedí :D Moc se mi líbí popisy lidí a typické muslimské přívětivosti. Sama jsem ji byla svědkem a neustále o ní ostatní přesvědčuju :D tak jsem ráda, že podobné zážitky nemám jen já :)
První Ladislavovu knihu jsem četla jako druhou:-), takže jsem už věděla, do čeho jdu. Nevím, jestli to bylo tím, že toto byla jeho téměř prvotina (tou opravdovou bylo v Ládíkových šesti letech dílo Krteček na cestách, jak jsem se dočetla :-D ), na které si psaný humor autor teprve brousil, protože jsem se NAHLAS smála o poznání méně než u cesty po Nepálu a Číně. Ale to neznamená, že by toto putování po Turecku a Izraeli nepřinášelo nespočet vtipných situací a autorových komentářů. V tomto mě kniha opravdu nezklamala a na Zibiho třetí titul, který už na mě čeká v knihovně se opět vysloveně těším!
Mě příběh zaujal, čtení mě fakt bavilo, dobře to odsýpalo a určitě se pustím i do dalšího dílu :)
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Prince Ládíka ráda sleduji na Facebooku i Instagramu, proto jsem se na jeho knížku velmi těšila. Ale číst jeho krátké příspěvky na sociální sítě cca dvakrát denně je trochu něco jiného, než číst celou knihu. On je ten humor totiž tak specifický, že jsem se ho vždy rychle přejedla a najednou jsem vždy byla scopná přečíst cca tři kapitoly. Ale ono je to vlastně dobře. Přestože kniha je na první pohled lehounká a naprosto nenáročná, donutila mě se trochu zamyslet, ať už o náboženství nebo třeba o životních prioritách. Milé je doplnění o krátké komiksy. Autor má můj velký obdiv a již teď se těším na jeho další knihy. Sama cestopisy obvykle nečtu, ale tuhle knihu doporučuji naprosto všem.