40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2932
2932
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Mimochodem, fakt není nutný do audioknih dávat zvukové efekty např. sirén, jedoucích aut a přistávajících letadel, aby se člověk furt lekal odkud se ho kdo chystá přejet.
A teď už jen koupit nějaké lepší boty a vyrazit na cestu!
Moc mě bavil autorův humor a pohled na svět, vřele doporučuji!
Áno stojí za to prečítať si ju. Ak výzor toho človeka spoznáte až na poslednej strane e-knihy tak ako ja, budete sa čudovať že nevyzerá ako Indiana Jones. Je to vtipný, milý, a nenásilne napísaný príbeh a nie je tam ani gram namyslenosti či egocentrického blabotania a to se vyplatí. Číta sa to príjemne a určite si časom prečítam aj pokračovania.
Další z knih mého oblíbeného autora, spousta úžasných postřehů a zkušeností, chce to mít jen odvahu a vyjít, 5 hvězdiček
Tak nějak jsem na rozpacích, jak hodnotit. Nějak jsem čekala od cestopisu více, tady mi chyběl zajímavější děj, nelíbila se mi nepřipravenost trasy ( jít bez mapy a čekat, co se od lidí dostane k jídlu) a trochu neodpovědnost nad vybavením (boty, co mačkají). Zajímavý byl postřeh, že dobří lidé ještě žijí, ale já bych si takového poutníka domů nepozvala!
Po takovém množství kladných recenzí jsem taky zkusil, ale zdálo se mi že je to pořád dokola. Jako kdyby autor moc tlačil na pilu, a tím ten humor nějak spontánně nefunguje. Začalo mě to nudit, tak jsem odložil.
Áno áno Zibura naozaj ovplyva humorom. Viac krát som mala problém nevybuchnut od smiechu. Páčilo sa mi, že príbeh píše od srdca a častokrát veľmi priamo.
Kniha je považována za tu nejlepší od Zibury. Po přečtení me tento fakt odrazuje od četby jeho dalších cestopisů. Kniha je místy velice nudná, situace se neustále opakují, myslím si, ze se to dalo zpracovat na méně stránkách. Toto vsak nebyl ten největší problém. V průběhu knihy se stále vice vychvaloval a pohostinnost jiných národů, která se postupně měnila v další "filozoficke" úvahy, az se z knihy stala propaganda lásky, miru, rovnosti a uprchlíků. Myslím si, ze toto téma je nam neustále vnucovano a proto me mrzí, ze se cestopisna kniha změnila na kázání o rasové a náboženské snášenlivosti.
Moje první e-kniha a taková pecka :) Těžko zde psát něco nového, vše již bylo napsáno v hodnocení u pětihvězdičkových komentářů. Zkrátka - jsem nadšená - téma, zpracování, humor - vše mi sedlo. A že budu dočítat knížku, která končí u hrobu Krista v Jeruzalémě, zrovna o Velikonocích - to prostě musel být osud ,)
Už jen za tu odvahu si 5 hvězd zaslouží. Smekám takovým bláznům, já bych se podělala. :D
Dlouho jsem autorovi odolávala, přišlo mi, že jeden čas koukal Zibura úplně odevšad; aspoň na člověka, který rád chodí, i když samozřejmě ne na takovéhle profi úrovni. Až teď mi knížku půjčila kamarádka. Musím uznat, že Zibura psát umí, to se musí nechat. Čte se to pěkně, kombinuje humor, nadhled a občas nějakou tu vážnější úvahu, jak už to k tomu putování taky patří. Však jsem si do výpiskové knihy přepsala pěkných pár stránek, což je příznak dobrého čtiva, to jo. Dobrý to bylo. Ale... vybledne to. Jakmile už člověk sám obul poutnický boty... tak číst jakýkoli zážitky z putování je nic proti tomu, co jste zažili sami. Asi jako kdyby vám někdo ukazoval přes sklo báječné a nádherné zákusky, ale vy na ně jen koukali. To už je mnohem lepší se s chutí a požitkem zakousnout do obyčejnýho čerstvýho rohlíku... ale na vlastní smysly.
Pod spoustu věcí se může člověk s poutnickou zkušeností podepsat - ano, pouť vás učí hledat malé krásy a vážit si jich. A když zvládnete obtížnosti cesty, zvládnete pak už skoro cokoli. Některá kouzla poutnictví vám naopak zůstanou utajena a vám nezbyde, než závidět - když Ziburu čtete coby žena, navíc žena po ne-úplně-příjemné zkušenosti právě na pěší pouti, zbyde vám jen upřímně závidět tu svobodu a volnost roztáhnout spacák kdekoli u cesty nebo v sadu. V tomhle mají muži-poutníci obrovskou výhodu a snad si to ani neuvědomují. Važte si toho, vy holomci, ani nevíte, jak moc se máte.
Knížka mi strašně moc připomněla a taky ve mně vyvolala dost závisti. Číst ji během koronavirové karantény a krásnýho jara, kdy sedíte doma na piheli, a přitom dlouhé pěší výpravy a poutě jsou vaší možná největší zálibou... to se skoro rovná čistému sebemrskačství. Já už chci jít. Musím.
Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii, nic moc.. Dala som ale druhu šancu a neľutujem. Bolo skvelé čítanie.
MILUJU, ZIBURU!
Skvělý, odlehčený cestopis, který vás naladí do nálady ala vyrážím pěšky na konec světa! Zasmějete se..několikrát a hlavně nahlas, hodně a dlouho nahlas.
Doporučuji všema dvaceti.
Takle knížka se mi těžko hodnotí - je má druhá od Zibury, první byla prozatím poslední "Evropa", která jakž takž naplnila moje očekávání. Tohle mi přijde o stupínek slabší - přeci jen monotónější prostředí ("jen" dvě země), pomalejší tempo (co by i člověk čekal, když tady už nejezdí stopem ale jde striktně po svých :D), humor místy pobaví, místy už mi přišel nemístný, ale to je věc osobního vkusu... Vlastně ze všeho nejvíc mě zaujaly úvody kapitol (nazvěme to pár vět k zamyšlení) a pak ty boxy se vsuvkami - děj jako takový vesměs nuda a šeď a za týden na nic z toho nevzpomenu. Ale jsem ráda za vznik takových knih i jejich šíření mezi masy lidí - tihle nomádi dnešní době dle mého chybí a pokud Zibura nadchne alespoň pár dalších podobně nadšených lidí s pozitivním přístupem k životu a pokoře k mezikulturní rozmanitosti, pak jedině dobře...
Zibura mě baví. Zprvu jsem k němu měla postoj trochu skeptický, vadil mi marketing kolem těch knih. Ale po přečtení musím přiznat, že to bylo naprosto neopodstatněné. Čte se moc dobře, je to vtipné, svižné, je to taková příjemně pozitivní kniha.
Čekala jsem, že sáhnutím po této knize se dozvím něco zajímavého. Bohužel opak je pravdou. Kniha je plná suchého humoru a stále dokola se opakujících témat a situací. V půlce už jsem to nevydržela a vzdala to.
Knihu jsem si vybrala na doporučení kamarádek, které tímto autorem přímo žijí. Ačkoliv cestopisy nejsou příliš můj šálek kávy, tak musím uznat, že tento styl mi vyhovoval. Člověk mohl vtipnou formou nakouknout do života lidí a jejich smýšlení. Určitě si od tohoto autora přečtu i další cestopisné romány.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Prečítané a na žiadnu pešiu púť sa nechystám. Ale aspoň sa prestanem mračiť na okoloidúcich turistov.