40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2935
2935
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Skvělé, vtipné. Nečekejte typický cestopis ve smyslu popisu památek. To ale autor ani neslibuje. Kniha je cestovním deníkem, den za den, prošpikovaná tím, co autor skutečně zažil. V některých kapitolách nabízí také vysvětlení některých souvislostí, které mohou čtenáři vyvstat na mysl při čtení. Například komplikovanost vztahu Izrael - Palestina.
Ziburu už pravidelně louskám jako audioknihu při úklidu, venčení, běhání... A je to skvělý parťák. Dílo je nenáročné a vtipné, takže přesně to, co chce člověk poslouchat při monotónní činnosti.
Pěkně se četlo, do určité míry i vcelku zajímavé, ovšem druhá polovina už byla docela nuda. Popravdě mi moc nesedí autorův humor. Obdivuji ho, coby cestovatele, já bych se bála, jen tak vyrazit, navíc by mi bylo žinantní čekat, kdo mi co dá, na to člověk musí mít náturu, což nemám, tak bylo zajímavé si jeho prostřednictvím takovou cestu představit.
Nemyslím si ale, že bych nutně měla potřebu se k jeho dalším knihám vracet. Zkrátka ne všechno sedí všem, i když je to takový trhák, jako právě LZ.
A co se týká vydání, tak se mi daleko více zamlouvá původní, vkusnější vydání z roku 2015.
Od L. Z. je to má první knížka, tak se mi hodí i do čtenářské výzvy, ale už mám rozečtenou i tu jeho poslední Prázdniny v Evropě. Občas se ráda pobavím a tady jsem se fakt bavila, ale i pár zajímavostí dozvěděla.
Milé vtipné čtení. Asi to není kniha pro každého, protože Ládík má specifický humor, ale já jsem se smála a často i nahlas. Knihu jsem přečetla během dvou nočních směn v práci. Je to můj druhý cestopis - oba od stejného autora, takže nemám srovnání, jak obvykle takový cestopis vypadá. Na této knize se mi líbilo, že tam nebylo obšírné popisování krajiny, měst nebo dokonce historie. Bylo toho tak akorát, aby mě začalo zajímat Turecko, Jeruzalém a lidé, kteří v těchto zemích žijí.
Ladislava Ziburu jsem prvně zaznamenal před několika lety, když se rozhodl, že společně s druhým soutěžícím budou naprosto nesmyslně zvolenou strategií bojkotovat soutěžní pořad AZ kvíz. Od té doby jsem Ladislava začal sledovat na sociálních sítích, neboť jsem mezitím ještě zjistil, že podniká velice zajímavé (nejen) pěší výpravy po nejrůznějších končinách naší planety. Protože se u Ladislavových komentářů na facebooku vždy zasměji, rozhodl jsem se, že si s chutí přečtu i jeho knižní cestopisnou prvotinu a nebyl jsem zklamaný. Ze všeho musím nejvíce vypíchnout autorův postřeh nad pohostinností a lidskostí lidí, které na cestě potkával a u kterých mnohdy hodoval a nocoval. Lidé, kteří žijí peciválským životem v naší zemi, nikdy nedojeli dál než za Beroun a na celý svět si udělali názor díky televiznímu zpravodajství na Nově a na Primě, jsou přesvědčeni, že lidé jinde jsou přinejlepším lidojedi a že nás všechny chtějí vyvraždit. Obzvlášť pokud se jedná o muslimské země, jejíž obyvatelé jsou u nás v dnešní době velice oblíbení. Jsem rád, že toto autor vyvrací. Lidé jsou různí, ale rozhodně neplatí, že někde jsou výhradně dobří a jinde pouze výhradně špatní.
Miluji autorova skvělá slovní spojení, obraty a obecně jeho styl psaní. U knihy jsem se hodně nasmála, některé situace jsou opravdu vtipné, mnoho z nich mi připomíná sebe samu, protože někdy jsem vážně docela nemehlo. Autor má docela specifický humor, který nemusí každému vyhovovat. Ilustrace od dua Tomski&Polanski jsou pomyslnou třešničkou na dortu. Kniha rozhodně stojí za to, a docela vás i naláká k tomu, podniknout nějakou pouť nebo se jít jen tak projít a objevovat.
Autorův humor je dost specifický a ne vždy mi seděl. Přesto je to velmi pěkně napsaný cestopis. Už se těším na přednášku a další knihy.
Byla jsem zatím na všech přednáškách prince Ládíka a musím uznat, že za mě jsou to ty nejlepší a nejvtipnější cestovatelské přednášky, na kterých jsem byla ever :). Knihy jsou taky super, lehké a odpočinkové čtivo..
Velmi milé čtivo. Měla jsem tu čest být na přednášce (ke třetí knize) a teprve poté jsem si první knihu přečetla. Baví mě to, je to vtipné, místy trochu přehnané, ale ráda odpustím. Není to kdovíjaký literární skvost, ale coby lehké čtení před spaním nebo v MHD mě to prostě baví a za to dávám vyšší hodnocení.
Četlo se to mile, smyls pro humor a sebeironii, děĺání šaška sam ze sebe..
Vlastně jsem si titul od pozéra Ladislava nechtěla nikdy přečíst, ale hodil se mi bezvadně do čtenářské výzvy. Nicméně, kniha je psaná s lehkostí a perfektně poskládanými navazujícími myšlenkami.
První díl, který čtu jako druhý v pořadí. Musím uznat, že se mi zdá o chlup z Ládíkovy blonďaté hlavy lepší, byť je to prvotina. Asi to bude tím, že to vlastně kniha ani být neměla, jak jsem se tak dočetla. Text je psaný s entuziasmem a působí na mě přatelštějším a hřejivějším dojmem než Buddhisté a komunisté. Hlavně byl taky hodně zajímavý. Dozvěděla jsem se víc o lidech než o kraji, ale to mi vůbec nevadí. Skvělé čtení!
Četlo se to hezky ALE...
Autoruv humor mi moc nesedí ikdyž tu samozřejmě byla řada úsměvných situací avšak hlavním kamenem úrazu pro mě byl nesympatický styl vlastní cesty ala "dejte mi někdo čaj a jídlo". Od určité části knihy mě to už vyloženě vytáčelo a ač se pak objevila zmínka o Jaroslavově finanční výpomoci kterou zaslal tak mi to prostě nesedělo. Sám se občas pěší turistice věnuji ikdyž v zanedbatelné míře oproti autorovi, ale že bych měl někomu stát za plotem aby mě pozval na něco to prostě ne. Obzvlášť když autor ty peníze na to aby se po cestě živil sám má ale prostě mu to takhle vyhovuje. Mě ne a bohužel je mi to dosti nesympatické.
Čekala jsem jen nějaký vtipný popis cesty napříč Tureckem. Ale ve skutečnosti je v té knížce taková síla! Tolik myšlenek o lidech, bytí a vlastnostech člověka, až to není možné. Tuhle knížku určitě nedržím v ruce naposledy. Rozhodně stojí za přečtení. Zjistíte při ní, že na tom nejsme vůbec špatně, máme tolik možností, vymožeností. Navíc je to i vtipně popsané, téměř u každé stránky jsem se musela nahlas smát. Prostě pecka! :)
Viděla jsem před nějakou dobou rozhovor s Ladislavem a ten chlapík mi přišel strašně nesympatický. Do Čtenářské výzvy jsem měla původně v plánu přečíst jinou knihu, ale nedařilo se mi jí sehnat. Bratrova přítelkyně má 3 Ziburovy knihy a tak jsem si řekla, že to zkusím. A jsem velmi mile překvapena. Dlouho jsem nečetla nic tak oddychového a zábavného zároveň. Občas jsem musela ke čtení vzít telefon a vygůglit si o jakém městě zrovna čtu, ale to mě nijak nevadilo. Teď přemýšlím, že bych si půjčila i ostatní knížky a početla si.
Pro mě osobně Ladislav líp píše než se vyjadřuje v rozhovorech :)
Ze začátku jsem chtěla dát více hvězdiček, kniha je napsaná pěkným stylem a obsahuje pár velmi zajímavých myšlenek, ale čím jsem četla dál, tím zbytečnější mi připadá sepisovat tuto konkrétní cestu jako knihu. Nedávno jsem četla blog o cestě přes Rusko, který je psán velice podobně, ale bavil mě víc, protože se tam narozdíl od této cesty i člověk něco více dozvěděl o zemi. Zde mi knížka od půlky přišla pořád dokola na téma "nic zajímavého jsem neviděl, k někomu jsem se vecpal na jídlo/čaj, bolely mě nohy..", což mi přijde prostě škoda.
Mimochodem, nepřestává mě překvapovat ta pohostinost lidí - to si buď autoři musí snad vymýšlet (v obou zmíněných cestopisech), nebo jsme jednozačně nejlakomější národ na světě :-o
Mě snad mrzí jen to, že autor do knihy nepřidal nějaké fotky z cest. Za to mu tu jednu * sebrat musím.
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Tak přesně takhle si představuji parádní dobrodrůžo. Láďa má můj nehynoucí obdiv!