40 dní pěšky do Jeruzaléma
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/432890/bmid_40-dni-pesky-do-jeruzalema-vb0-432890.jpg
4
2935
2935
Největší cestovatelské dobrodružství od dob Honzíkovy cesty! Mladý student Ladislav Zibura v létě 2014 hodil batoh na záda a vydal se na pouť do Jeruzaléma. Bez mapy a orientačního smyslu pěšky ušel 1 400 kilometrů napříč rozpálenou krajinou Turecka a Izraele, stanul pod Zdí nářků a prožil největší dobrodružství svého života. Těšit se můžete na vyprávění kavárenského povaleče, který vám svým laskavě nekorektním humorem dokáže, že poutník rozhodně nemusí být katolík, asketa ani nudný člověk.... celý text
Přidat komentář
Vtipně napsané, hodně jsem se pobavila a taky něco dozvěděla. Ovšem na živo je autor ještě lepší:)
Bozi.. Neskutecne vtipne, pritom jsou tam i vazne myslenky, ale tak nejak s nadhledem, jsem proste nadsena. Uz dkouho me zadna kniha nenadchla tak strasne moc...
[audiokniha]
Nejsem cestovatel, a už vůbec ne baťůžkář. O to více mě lákalo si poslechnout knihu člověka, který takový je. Kniha je popisem příhod poutníka, mladého kluka, který se těší pohostinnosti místních, bojuje s puchýři, rozhodnutím, kde umístit svou hamaku na spaní a zda se zúčastnit různých oslav, na které ho místní berou. S Ladislavem Ziburou spíše prožijeme každodenní neplánovaná dobrodružství při setkání s místním koloritem, než chození po památkách nebo hluboký vhled do kultury. Prostě zábavné čtení o putování kluka, co se pěšky vydal na výlet do Jeruzaléma :-)
Se svou první volbou do cestopisné čtenářské výzvy jsem nebyla úplně spokojená, „Cesty“ Michaela Crichtona představovaly spíše změť různých pošahaných postřehů. Ze zdejších komentářů jsem usoudila, že pouť Ladislava Zibury bude mému naturelu bližší: zašněrovat spolehlivé boty, na záda krosnu, rozpohybovat nohy a hurá do neznáma. Já bych teda vybrala krajinu více lesnatou a méně lidnatou, rozhodně bych nepohrdala mapou a spoléhala raději na sebe, než na ochotu lidstva pomáhat cizincům, ale každý holt máme svůj styl a priority.
Vždy je nejlepší poznávat svět na vlastní oči, získávat osobní zkušenosti, přesto mě osvěžilo nahlédnout na cestování optikou člověka (až nechutně) pozitivního, který zatím nepoztrácel ideály a optimismus. Poutníkovy úvahy, humor a sebeironie obvykle představovaly velmi příjemnou přidanou hodnotu k zážitkům. Ty se skládaly převážně z chůze v podělaném vedru, z puchýřů, žízně, pozvánek na čaj, žvanec + přespání, zkrátka z množství krátkých kontaktů veselých i k zamyšlení.
Z vydaných knih jsem zvolila „40 dní do Jeruzaléma“ ze dvou důvodů: chtěla jsem se dozvědět více o Izraeli (leč dominovalo Turecko) a sama se na Blízký východ nechystám. Ládík může tamní pohostinnost opěvovat třeba do alelujá, do podobně žhavých oblastí (ohledně podnebí i politické situace) mě nic nenaláká ani za zlaté prase s platinovými selátky.
Zatímco jsem pročítala neutuchající hold muslimské mentalitě, vkrádala se mi do hlavy taková kacířská myšlenka: jak by těch téměř 40 dní probíhalo, být Ládík žena? Fyzicky vnadná modrooká blondýna, psychicky zcela totožný člověk - lautr stejná povaha a touhy: chovali by se k Ladislavě všichni zrovna tak nezištně přátelsky a vstřícně? Možná ano... já to na sobě testovat nehodlám, růžové brýle mi kamsi zmizely současně s mládím.
I když pouť s mlaďochem byla fajn, cestopisy zřejmě nadále zůstanou na okraji mého čtenářského zájmu. Radši si někam vyšlápnu. Abych nezapomněla: palec nahoru za komiksové stripy. 70-75%
"Pocit štěstí podle mě není výsledkem okolností, ale především vlastního rozhodnutí... Náš život neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jen to, jak k němu přistupujeme."
Je vidět, že Ládík ke světu přistupuje správně, s pohodou a úsměvem. Moc hezky čtenářům připomíná, že lidé jiných kultur a jiného vyznání se od nás zas tak moc neliší, ale že jsou to převážně pořád jenom lidé. V případě této pouti velmi milí a pohostinní. Klobouk dolů před autorovou odvahou a vytrvalostí.
"Nemít nic před sebou totiž znamená mít všechno za sebou."
Velice vtipně napsaný cestopis o cestě do Izraele přes Turecko, který mě chytl hned od první stránky, bohužel pak už to upadá do stereotypu jako Ládíkovo putování. Jelikož jsem byl zrovna na dovelené jak v Řecké tak i Turecké části na Kypru, přišla mě velice vhod. Neuvěřitelná pohostinost chudých Turků, až mě přišlo, že ji Ládinek dost zneužíval za což ubírám jednu hvězdičku. V knize je dost zajímavých postřehů a mouder se kterými naprosto souhlasím za což přidávám jednu hvězdičku. Do dnes jsem si myslel, že bych na dovolenou sám nikdy nejel, ale nakonec jsem ji si náramně užil lépe než s nějakým otravným idiotem. Samota má svoje neopakovatelné kouzlo, člověk se lépe seznámí s místními lidmi a také pozná sám sebe co vše zvládne, ale pěšky 1400 km bych nedal. Rád poznávám, spaní pod širákem mě taky nevadí, ale puchýře na nohách a nedostatek hygieny by mi dost vadilo.
Musím uznat, že účast ve čtenářské výzvě není místy vůbec na škodu. Nejsem bůh ví jaký čtenář a pokud již sáhnu po knize tak jedině po žánru, který mne oslouje. Jen díky vízvě jsem nucen změnit zaběhnutý stereotip a okusit i z jiného soudku (žánru). A ejhle - ono i toto není vůbec špatný. Náhodný výběr mi vložil do ruk tuto knihu a ona mne zaujla , místy pobavila a možná i určitém smyslu inspirovala.
Muj prvni cestopis a jsem nadsena. Krasne, zabavne napsano. Nekolikrat jsem mela chut se sbalit a take vyrazit na pout. Uzasny zazitek.
Jsem ráda,že díky čtenářské výzvě se dostanu i ke knihám které jinak skoro vůbec nečtu. Tato kniha se mi moc líbila. Asi občas sáhnu v knihovně i po tomto žánru.
Byla jsem na cestovatelské přednášce Ladislava Zibury a ten člověk je veselý, vtipný a zajímavý. Proto jsem si jeho knížky koupila, protože jsem očekávala podobné čtení. A nezklamala jsem se. Popisuje svoje příběhy vtipně, častokrát jsem se zasmála, vtípky jsou proloženy i řadou zajímavostí, takže za mě super oddychovka. Čtenářům doporučuji najít si jeho cestovatelský profil na fcb, kde je možné z popisovaných cest prohlížet i fotografie. Je hezké, když čtete o tom, jak ho hostila nějaká rodina a můžete se na fotku konkrétních lidí podívat.
Vtipně popsaná cesta poutníka Ladislava přes Turecko a Izrael, kterou jsem četla do Čtenářské výzvy 2019. Hezké ilustrace. Dělá si legraci sám ze sebe a poukazuje na dobrotu a pohostinnost lidí bez ohledu na náboženství, zemi, věk a jejich materiální poměry. Obdivuhodný výkon autora ujít tolik kilometrů ve vedru.
Knihu jsem dostal jako dárek. Protože jsem měl tu čest být na přednášce Ládíka Zibury naživo, nepřekvapil mě humorný, místy trochu přidrzlý styl, jakým je napsaná. Bavily mě doprovodné obrázky u jednotlivých kapitol. Kdo považuje cestopisy za nudu, u knih tohoto cestovatele se určitě nudit nebude.
Cestopis jsem nikdy nečetla. Dostala jsem se k němu až díky výzvě. Musím říct, že jsem byla nadšená
Bavil mě autorův styl psaní, i když v některých pasážích byl silně těžkopádný. Dále jeho nadhled byl výborný. Kniha byla navíc doplněna ilustracemi, které rozhodně byly na svém místě. Příjemné překvapení na to, že se v mém případě jednalo o nalezence z knihobudky. Další autorova díla mě už ale nelákají právě pro tu těžkopádnost a občasné autorovy názory a připomínky, se kterými jsem úplně nesouhlasila.
U této knížky jsem se nasmála. Četlo se to skvěle, bylo to svěží, vtipné, emotivní, dobrodružné i poučné. Ty ilustrace mě bavily. Víc k tomu nemám. Bylo to super a těším se na další! :)
Byl to můj první cestopis a musím rovnou poznamenat, že mě celkem bavil. Je to spíše taková oddechovka, a jak už bylo zmíněno níže, snaží se být místy vtipná až moc, někdy až lehce křečovitě. Vyprávění je ale zajímavé a upřímné, takže skutečně neukazuje jen sluníčkové pozitivní chvilky, ale ukazuje nám i bolesti, strasti, nebo trapasy, které se můžou na cestě stát. Rozhodně mám v plánu přečíst si k další knihy pana Zibury :)
"Ladislave, nepij v Turecku mléko. Ve škole nás varovali, že je plné bakterií tuberkulózy," přečetl jsem si v internetové kavárně v Bozyuku zprávu od své kamarádky Báry, která studuje medicínu. (...) Abych sám sebe ještě víc ubezpečil, že tuberkulózu nemohu chytnout, připočítal jsem si, že pravděpodobnost 1 : 30 000 zhruba odpovídá šanci, že vaše spolužačka ze střední se stane českou miss. A vzpomněl jsem si na rok 2011, kdy se českou miss stala Jitka Nováčková - má spolužačka ze střední. "
Ladislava Ziburu jsem poprvé viděla v Show Jana Krause a byl mi extrémně nesympatický - sebestředný, povýšený, trošku hipsterský...
Cestopisy moc nečtu a nevyhledávám je...
Asi si dokážete představit, s jakými předsudky jsem otevírala tuhle knížku. Půjčila jsem si ji jen proto, že to byl úkol do našeho čtenářského klubu... No a teď jsem za tenhle úkol moc vděčná!
Knížka mě mile překvapila, no nejvíc sám Ladislav. Vůůbec mi nevadí, že není více cestopisná, nepopisuje města, krajinu. Sám autor říká, že je pro něj důležitější poznávat nové lidi, zvyky, kulutru...zapisovat si vlastní pocity. A i mně to přišlo fajn a originální. Navíc je Ladislav neskutečně vtipný, mě jeho styl humoru sednul a to se mi nestává často - mám ale ráda sarkasmus a mám ráda, když si někdo umí ze sebe udělat srandu. Ladislav ze sebe často dělá vyloženě blbečka, někdy se chová neúmyslně trochu jako ňouma a to se mi na něm právě líbilo - tatam je můj dojem, že se snaží být za každou cenu nejchytřejší a nejdokonalejší.
S výhradami ostatních čtenářů mnohdy souhlasím. Například jsem neměla pochopení pro to, že tento "poutník" využíval pohostinnosti ostatních cizích lidí a dokonce s ní počítal. Na to člověk musí mít povahu a mě je to vyloženě proti srsti.
Knížka se nedala přečíst na jeden zátah, jak už to tak u deníků bývá, je lepší si to dávkovat po částech, více si to užijete :)
Navzdory všem svým předsudkům - doporučuji!
Poslouchala jsem audioknihu a zpočátku jsem si musela zvyknout na specifický autorův způsob projevu a ironie. Pak jsem se zaposlouchala a bylo to fajn. Akorát někdy té nadsázky bylo až dost, párkrát se mi stalo, že jsem musela přemýšlet, jak to vlastně autor myslel a co tím chtěl říct. V psaném projevu to zřejmě nevadí, prostě zpomalíte nebo si repliku přečtete ještě jednou, ale při poslouchání...
Poté, co jsem celou knihu doposlouchala, jsem si ji půjčila v knihovně i v tištěné formě, chtěla jsem si prohlédnout fotky, ale ouha..., ani jedna. Přitom se Ladislav několikrát zmiňuje, že si z cest fotky pořizoval. Chybějící snímky v cestopisné knize považuji za dost velký nedostatek.
Moje první kniha od Ladislava Zibury a určitě ne poslední. Naprosto miluji cestování a dlouho jsem hledala cestopis, který by mě zaujal a tento se mi perfektně trefil do vkusu. Nenáročné vtipné počtení, určitě po ní ještě někdy sáhnu. 4.5/5
Štítky knihy
přátelství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistika
Autorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2020 | 40 dní pěšky do Jeruzaléma |
Nebýt Čtenářské výzvy, nikdy by mě nenapadlo sáhnout po cestopisu. Jsem zvyklá na docela jiný žánr, ale tohle mě dostalo. Když pominu základní do očí bijící fakt, že pan Zibura si to vykračoval v dosti nepříznivých podmínkách nějakých 1400km, tak jsem během čtení knihy nevycházela z úžasu, jak neuvěřitelný má na svůj věk rozhled, vzdělání, patrně i značný jazykový talent, lásku k lidem a to vše dokáže zabalit do laskavého humoru. Atmosféra a nálada, která z knihy dýchala donutí snad každého zamyslet se nad sebou a nad svými malichernými bolístkami. Po dočtení jsem musela okamžitě vyhledat fb profil autora a prohlédnout si fotky z této pouti, opravdu zírám s otevřenou pusou a autorovi tleskám.