40 dní pešo do Jeruzalema
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407318/bmid_40-dni-peso-do-jeruzalema-doh-407318.jpg
4
3032
3032
Dvadsaťdvaročný Ladislav Zibura v lete zbalil svoj život do 12 kilogramov, hodil si batoh na chrbát a vydal sa na púť do Jeruzalema. Bez mapy a orientačného zmyslu prešiel pešo 1 400 kilometrov naprieč rozpálenou krajinou Turecka a Izraela, stál pod Múrom nárekov a prežil najväčšie dobrodružstvo svojho života. Jeho cesta je príbehom plným omylov, pozoruhodných stretnutí, pľuzgierov a sparenín. Princ Ládik vám svojím nekorektným láskavým humorom dokáže, že pútnik rozhodne nemusí byť katolík, asketik ani nudný človek. O čom to je: Dvadsaťdvaročný muž putuje pešo naprieč Tureckom a Izraelom. Je trochu nešikovný a na 1 400 kilometrov dlhej ceste sa stále stráca, ale stretne dobrých ľudí. Komu to môžem kúpiť: Komukoľvek vo veku 14 – 99 rokov so zmyslom pre humor. Ako sa to skončí: Do Jeruzalema príde, ale potom ho na letisku takmer zabije raketa. Zoznam alergénov: Obsahuje vtipy o náboženstve a tučných ľuďoch.... celý text
Přidat komentář
Mě to prostě bavilo:-). Autor si nehraje na všeznalého cestovatele, ale na obyčejného kluka, který se sbalí a jde projít svět. Přiznává , že i cestování je občas nudné a popisuje krize po cestě. Po dočtení ve mně převažuje ale naprosto pozitivní pohled na svět a lidi v něm a dobro v nich. Jsem ráda, že jsem si přečetla :-).
Skvělý cestopis s výbornými historkami z cesty do Jeruzaléma. V knize jsou příběhy lidí, které autor na cestě potkal, popisy zajímavých míst v dané zemi a nechybí ani humor, který mi teda opravdu sedl. U knihy jsem se moc bavila a hned jsem měla chuť začít cestovat.
Skvela kniha, ma prvni od Zibury. Obdivuji jeho optimismus na cele ceste, kterou sel pesky. Diky jeho vypraveni vse vypada jednoduse a clovek by se v jeho krocich hned vydal poznavat dany kout zeme. Tesim se na dalsi jeho knihy. Krasna oddechovka, ktera vas obohati
Moje první kniha od Zibury a bylo to super, humor přesně podle mého gusta. A taky asi moje první knížka v životě, u které jsem se opravdu smála nahlas. Původně jsem chtěla dát 4 hvězdičky, protože to mělo místy slabší pasáže, ale jako celek to bylo prostě skvělý. A ten závěr byl takovej milej, že si to těch 5* zaslouží :)
Popravdě asi nejvtipnější kniha od Zibury. Poslouchal jsem audio a musel jsem se prorpět prvními kapitolami, než se dostal na cestu. Pak už jsem se skoro pořád jen usmíval, smál a řáchal, až mi tekly slzy. Jeho volání na infolinku cestovního pojištění mě odrovnalo na 5 minut. Vážně povedená kniha......" A všimli jste si někdy, jak jsou písničky od Madonny dlouhé"? :-D
Využila jsem audio verzi a musím přiznat, že nápad, aby vyprávění tehdy dvaadvacetiletého mladíka četl muž o půlstoletí starší, neshledávám nejšťastnějším. Miloně Čepelku mám moc ráda, čte báječně, ale pro posluchače je těžké si Ládíka představit. Mozek v tom má chaos ;) Ale právě to byl zřejmě záměr.
Vyprávění je zajímavé, vtipné a ráda si přečtu další. Tentokrát však už raději sama.
Hmm smekám..musím říct naročná cesta a to jako pro posluchače (měla jsem možnost poslouchat v audio verzi), který sedí pěkně doma v bezpečí a pohodlí... někdy to musely být opravdu krušné chvilky.. obdivuji takovou pouť a sám.. ano často sám nebyl, jak by řekl Ládík :-) jsem nějak pochytila jeho vtipné vsuvky... Krásně se mi s ním cestovalo .. doporučuji..kniha vtipná, plná zajímavých lidí postřehů informací a dobrodružství
Tak jsem s "princem Ládíkem" doputovala až k Mrtvému moři a musím říct, že se mi cestovalo skvěle. Bez bolestí zad z těžkého batohu, puchýřů a parného slunce. Obdivuju jeho nadšení i schopnost se družit a domluvit - někdy i beze slov - s úplně cizími lidmi. Ale hlavně odhodlání splnit si sen i tam, kde by to mnohý z nás stokrát vzdal. Líbí se mi jeho náhled na svět, kde hledá to společné a stmelující. Člověk je to možná trochu naivní v dnešní době, ale rozhodně inspirující a odvážný. A obdiv i jeho mamince... 4,8*
"Pocit štěstí podle mě není výsledek okolností, ale především vlastního rozhodnutí.... I lidé žijící v úplně stejném prostředí svět kolem sebe často vnímají naprosto odlišně... Náš život přitom neovlivňuje to, jaký svět skutečně je, ale jen to, jak k němu přistupujeme. "
(11/22)
Vůbec se nedivím, že tenhle kluk je takový fenomén. Kromě toho, že dělá bláznivé věci (že se vypravil na pěší pouť do Jeruzaléma, ještě chápu, ale že šel v SRPNU!? a chodil i po DÁLNICÍCH?!), dokáže o nich i zajímavě a poutavě psát (a asi i vyprávět, zatím jsem neměla tu čest). Obdivuji jeho nadhled, smysl pro humor a to, že si žádným problémem nenechá zkazit náladu. A taky že si dokáže dělat legraci i sám ze sebe. Je pravda, že občas se v knize vyskytují i "pubertální" řeči, ale celkově je kniha na 22letého mladíka překvapivě vyzrálá. Navíc je super, že Láďa dokáže oslovit (a třeba i inspirovat?) široké čtenářské publikum.
40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury je moje první kniha od tohoto autora a určitě není poslední :) Četla jsem ji delší dobu, někdy jsem si vychutnávala, co autor napsal. Kniha mě pobavila, rozesmála, donutila mě se i zamyslet, ale co je pro mě ze všeho nejdůležitější, nebyl to strohý popis cestování. Cestopisy se mi děsně těžko čtou a tak jsem ráda za autora, který to umí uchopit tak, aby to lidi jako já bavilo a knihu dočetli až do konce.
40 dní pěšky do Jeruzaléma od Ládi Zibury je moje první kniha a musím říct , že ne poslední. Mám plánu s ním ještě cestovat :) Každý den jsem přečetla jednu kapitolu a vychutnávala si vyprávění o zemi, do které se nikdy nepodívám. Takže jsem opravdu cestovala 40 dní jako autor. I když kapitoly ( dny) byly vesměs stejné, bavilo mě to. Líbilo se mi, že u každé kapitoly byly Infoboxy, které obsahovaly vždy nějakou zajímavost, poučení. A také mapa, kde je vyznačena trasa , kterou poutník zchodil. Několik jsem u čtení vybuchla smíchy. Musím také pochválit audioverzi, která je skvěle zpracovaná a načtena samotným panem Ziburou. Knihu bych nenazvala, že je to cestopis, spíš takový deník se zážitky z cest. Kdo nečetl, doporučuji
Tato kniha nebyla zrovna to nejlepší, co jsem kdy četla. Situace se opakují, slovní výroky také. Sice jsem se někdy pousmála, ale knihu jsem dočetla jen proto, že většinou dočtu vše. Na cesty se také vypravuji, mám hodně zážitků někdy více, někdy méně úsměvných , ale rozhodně bych se divila, kdyby bylo vše jak je napsáno, 100% pravdivé.
Knihy pana Zibury baví. Jsou plné sebeironie, pobaví, poučí, ale zároveň upoutají svou formou i ilustracemi. Myslím, že o autorovi ještě hodně uslyšíme.
Kniha mě opět neskutečně bavila.. :-) Je druhou knihou, co jsem od autora četla a musím uznat, že budou následovat další, jinak to prostě nejde :-D Je skvělý, originální, vtipný a také trochu blázen :-D Čtenář se dozví mnoho zajímavého a občas se od srdce zasměje.. :-) Je to taková oddechovka, která jemně a nenásilně plyne :-) Kromě toho, kdy se občas pod autorem podlomí větev.. kdo četl, pochopí :-D a ostatním to doporučuji ;-)
S Ládikom mám jediný problém. Po dočítaní každej jeho knihy, či po účasti na niektorej jeho zábavnej cestovateľskej prednáške mám vždy chuť zbaliť batoh a tiež sa vydať po svojich len tak niekam za nosom, kam ma nohy ponesú. Z jeho rozprávania mám vždy pocit, že svet je prekrásne miesto plné iba dobrých, usmievavých ľudí ochotných hocikedy z lásky k blížnemu pomôcť okoloidúcemu neznámemu pútnikovi. Hoci samu seba považujem za pozitívneho a dobrosrdečného človeka, úprimne, nie som si istá, či by som radostne otvorila svoj domov dokorán cudziemu chlapíkovi, ktorý by mi večer zabúchal na dvere s otázkou, či by smel u mňa prespať. A vidíte, predsa sa to deje… ak Ládik nekecá :). A v čomže mám ten problém? V tom, že viem, že by som skončila ako tie spomínané dievčence, čo svoju cestu do Santiaga vzdali už po troch dňoch kvôli obyčajnému smútku po domove.
Moc se mi líbí v předmluvě ta poznámka o tom, že by některé věci takto znovu neudělal, ale bere to jako záznam dané doby a svého věku. Jinak výborné po Ziburovsku, jako vždy
Ladislav má můj obdiv. Nejen za to, že má odvahu vydat se pěšky a bez mapy na tak dlouhou cestu, ale i za to, jak dokáže celou cestu vtipně popsat. Člověk se při čtení opravdu nenudí.
Nějakou chvilku ve mně přetrvává představa cesty po světě. Vždy jsem však viděl spíše nějaký dopravní prostředek a střechu nad hlavou. Upřímně mně ani nenapadlo vyrazit pěšky jen s batůžkem. Netušil jsem, že je to vůbec možné. Po přečtení první knihy od Ladislava (určitě ne poslední) a poslechu pár rozhovorů ve mně začalo hlodat něco nového. Pokud se tedy někdy odhodlám vyrazit jako poutník do světa… věřte že počátek nápadu začal první kapitolou
O Ladislavovi Ziburovi jsem hodně slyšela, viděla s ním i nějaké pořady v televizi..., ale nic od něj nečetla. Až doteď. Po dočtení této cestopisné knihy, 40 dní pěšky do Jeruzaléma jsem zjistila, že to byla velká chyba, se čtením tak dlouho otálet.
Tento mladý dobrodruh, píše opravdu velice poutavě, zábavně, ale i poučně...
Jistě se stal inspirací pro mnohé čtenáře - cestovatele, kteří si dodali kuráže a třeba se aspoň na kousek cesty, kterou Ladislav Zibura tak barvitě popisuje, rozhodli vydat. A kdo ví?! Možná jim bylo za odměnu cestou nabídnuto, i trochu toho chutného, osvěžujícího tureckého čaje. ; )
No, už teď mi je jasné, že u jedné knížky od tohoto mladého autora nezůstanu. Co nevidět se porozhlédnu po dalších knihách, pro pobavení a inspiraci...
40 dní pěšky do Jeruzaléma doporučuji. Tedy alespoň v písemné formě. ; )
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Poslouchal jsem jako audioknihu a mohu pouze doporučit. Sám autor ozvláštňuje povedený, netradiční cestopis svým osobitým přednesem.