40 dní pešo do Jeruzalema
Ladislav Zibura
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/407318/bmid_40-dni-peso-do-jeruzalema-doh-407318.jpg
4
3032
3032
Dvadsaťdvaročný Ladislav Zibura v lete zbalil svoj život do 12 kilogramov, hodil si batoh na chrbát a vydal sa na púť do Jeruzalema. Bez mapy a orientačného zmyslu prešiel pešo 1 400 kilometrov naprieč rozpálenou krajinou Turecka a Izraela, stál pod Múrom nárekov a prežil najväčšie dobrodružstvo svojho života. Jeho cesta je príbehom plným omylov, pozoruhodných stretnutí, pľuzgierov a sparenín. Princ Ládik vám svojím nekorektným láskavým humorom dokáže, že pútnik rozhodne nemusí byť katolík, asketik ani nudný človek. O čom to je: Dvadsaťdvaročný muž putuje pešo naprieč Tureckom a Izraelom. Je trochu nešikovný a na 1 400 kilometrov dlhej ceste sa stále stráca, ale stretne dobrých ľudí. Komu to môžem kúpiť: Komukoľvek vo veku 14 – 99 rokov so zmyslom pre humor. Ako sa to skončí: Do Jeruzalema príde, ale potom ho na letisku takmer zabije raketa. Zoznam alergénov: Obsahuje vtipy o náboženstve a tučných ľuďoch.... celý text
Přidat komentář
Tahle kniha mě tak nadchla, že jsem měla včera co dělat, abych vůbec stihla přijít včas do práce. Mohlo by se zdát, že Ladislav řeší jen, kde a s kým pil čaj, kolik kilometrů za den ušel a jak sháněl místo na spaní, přesto mě ta knížka úplně dostala a to nejen kvůli nádherným ilustracím, ale také proto, že jsem se z ní dozvěděla mnoho zajímavého, jako například jsem si ujasnila kdo jsou vlastně Kurdové, jakou mají v Turecku nádhernou architekturu, aspoň trochu pochopila, jak je to s Izraelem a Palestinou a spoustu dalších věcí, které mi rozšíří všeobecný přehled a navíc jsem si přidala Turecko na seznam míst, kam se chci podívat. K tomu klukovi mě to táhne, protože tuším, že i ostatní jeho knihy budou super, těším se, najaké místa díky němu zase podívám, chci si přečíst postupně všechny jeho knihy, hlavě se už teď nemůžu dočkat na Prázdniny v Česku, kde doufám najdu spoustu tipů, které s manželem využijeme. Navíc jsem ráda, že jsem díky téhle knize mohla aspoň trochu poznat nová místa, protože my jsme si letos dovolenou museli odpustit.
Cestování s Láďou bylo z pohodlí gauče naprosto super. Měla jsem možnost nahlédnout do míst, která pravděpodobně nenavštívím a poznat mnoho přátelských lidí. Humorné vyprávění o strastech i radostech putování dokazuje, že téměř každý, komu slouží zdraví, má dobrou vyřídilku, kuráž a chuť vyrazit do neznáma, může podniknout dlouhou pouť a vrátit se bohatší o jedinečné zážitky. Těším se, až budu spolu s autorem putovat do dalších destinací.
Přečetla jsem Evropu a Česko a byla jsem okouzlená. Humorem, nadhledem, osobitým stylem, vlídností, skromností a mohla bych takto pokračovat dál. Vše jsem našla i v této knize, avšak kouzlo se nekonalo. Nebylo to jen tím, že jsem měla audio a tím pádem mně hodně chyběla typická grafická stránka knihy, ale i tím, že mám k těmto zemím vlažný vztah a ani kniha to nedokázala změnit. Ztrácela jsem se v ději, některé úseky si byly podobné jako vejce vejci, při poslechu jsem chvílemi váhala, zda už jsem kapitolu neposlouchala. No, trošku víc mě to zklamalo.
Právě jsem dočetla a jsem moc ráda, že jsem tohoto autora objevila. Pro mě moc zajímavé vyprávění. Tolik jsem se toho od tohoto člověka, který by mohl být mým vnukem, naučila! Kéž bych dokázala aspoň něco z toho použít ve vlastním životě. Ten kluk je prostě úžasný, má tak vyzrálé názory a přesto zůstává klukem. A je tak vtipný. Zpočátku jsem si říkala, to se mu to jde, mladý, nic ho nebolí...a on o pár stránek dál píše, jaké má problémy s koleny, s bolavou lopatkou, se strachem ze tmy. A přes to všechno dokázal ujít takový kus cesty. Kdybychom se dokazali divat na svět a věci kolem sebe podobně jako on, to by se nam žilo krásně! Hned jdu na další knížku.
P.S.: Musím ještě dodat, že naše generace žila za plotem a něco takového, jako vydat se do světa a jít, kam mě nohy zanesou, o tom jsme mohli akorát tak snít.
Často jsem se smála nahlas. Některé pasáže byly nudnější, kniha vychází z deníkových zápisků a ne každý den se pochopitelně dělo něco zajímavého. Líbila se mi autorova upřímnost a otevřenost.
Během čtení jsem skoro pořád měla chuť na sladký turecký čaj servírovaný v malých šálcích :)
První kniha od Zibury a nezklamala!
Smála jsem si, někdy jsem se skoro pohoršeně mračila.
To že není mapa a kvůli tomu sklízí horší hodnocení? nebo kvůli ilustracím? To mi příjde absurdní.
Účelem byla pouť jako zážitek, ne jako příručka jak si trasu zajít a racionální sledování kilometrů. Ani sám autor nesledoval kudy šel po mapě...
Můj první přečtený cestopis vůbec a nelituji, že jsem se rozhodla začít právě se Ziburou. Tento mladý poutník s lehce prořízlou pusou se totiž nesnaží ze svých cest psát bůhvíjaké spisy pro budoucí generace. Nýbrž velmi upřímnou a poutavou formou popisuje den za dnem klidně i v podobě, jak nudný zrovna byl. Přesto na své cestě Tureckem a Izraelem potkává hlavně spoustu zajímavých lidí. Zde jsem až nemohla uvěřit tomu, jak velkorysá je pohostinnost místních. Navíc nikdy neuškodí dozvědět se více informací o různých náboženstvích. Také vzhledem k jeho poměrně nízkému věku mě zaskočil styl vyjadřování, rozhodně však v dobrém slova smyslu. Nepochybně má velký přehled o celém dění světa, a hlavně používá spousty postarších přirovnání či pojmů. Faktor, který mě ovšem zklamal, jsou ilustrované obrázky. Dle mého názoru se jedná o zbytečné a někdy až příliš abstraktní doplnění textu. Mnohem více bych stála o pořádnou spoustu fotografií nebo map s vyznačenou trasou.
„Aby se člověk mohl rozhodnout, čemu svůj vzácný čas věnuje, měl by znát celou nabídku. Jinak by život představoval stejné riziko jako nákup v hypermarketu bez prostudování slevového letáku.“
Moje druhá kniha od Ladislava Zibury a opět velmi pěkná! Takový cestopis o lidech, vtipný, poutavý, mnohdy s vyzrálými myšlenkami, což vzhledem k věku autora oceňuji dvojnásob. v poličce mám připravení další jeho 3 knihy, tak už se na ně těším.
Nedávno jsem byl na přednášce Ladislava Zibury a ta se mi tak zalíbila, že jsem dostal chuť si od něj něco přečíst. Cestopis o putování autora pěšky přes Turecko až do izraelského Jeruzaléma. Moc hezky a hlavně vtipně napsaná kniha, kdy zde najdete nejen popsanou cestu mezi městy a vesnicemi, ale i o setkávání s místními obyvateli, střetu rozdílných kultur, kdy je zde poznat to, že nezáleží na náboženství, ale na každém jednotlivém člověku. Líbí se mi styl jakým je kniha napsaná a že Ladislav dokáže vtipně komentovat i sám sebe. Velký kompliment za to, že tuto cestu zvládnul.
Libi se mi Ladislavuv humor a ocenuju odvahu udelat si legraci sam ze sebe a psat i o choulostivych tematech. Tim u me ziskava plusove body. Jedine co mi v knize chybelo byla mapa trasy (tu jsem si vyhledavala na internetu) a nejake fotky mist, kterymi prochazel. Urcite si prectu dalsi pokracovani.
Asi jsem udělala chybu, že jsem Ladislavovy knihy nečetla/nečtu v pořadí, ve kterém je napsal... Prázdniny v Evropě jsem doslova zhltala na jeden zátah....bylo to poučné a vtipné... a první kniha, kterou jsem od něj četla.
Cesta do Jeruzaléma je myslím Ladislavova první kniha.... a je to znát...(Pan Zibura zraje jako víno :-), co se psaní týče)
Jeho humor se mi zamlouvá....Co mě ale štve, vadí...., že tam nejsou třeba nějaké mapky, kudy putoval, nebo aspoň nějaké přiblížení.....
Když čtete knihu a nemáte po ruce internet, nemůžete si vygůglit místa, o kterých píše.....a tak pro mě je to celkem o ničem....KDYŽ NEVÍM/NEVIDÍM o čem autor vypráví.
Obrázky v knize se mi VŮBEC nelíbí..... :-( Přála bych si, aby v jeho knihách byly fotky...spooooousta fotek....To bych si to hned vše mnohem více užila.... Vím, že někde říkal, že nechce aby se jeho tvář proflákla, ale vždyť tam fotky svého obličeje vůbec nemusí dávat.....mě by stejně více zajímala krajina, kterou šel...
Ládíkova první napsaná, u mě v pořadí čtvrtá přečtená a asi nejlepší. K Turecku mám hodně blízko tak možná i proto se mi kniha líbila a hlavně tam alkohol netekl proudem jako na jiných cestách. Dost jsem se nasmála.
Já myslím, že každá jeho kniha si zaslouží čtenáře a pozitivní hodnocení. Už jen to, že takovou cestu absolvuje, že žije svůj život na plno.
Kniha mě pobavila, je to oddychovka. Není to cestopis, nepopisuje památky, ale spíše přístup zdejších obyvatel k různým situacím. Splnila mé očekávání , těším se na další.
Já se bohužel musím přidat k té ne úplně nadšené menšině. Jo, Ladislav píše vtipně a několikrát jsem se jeho popisu situací docela zasmála, ale jinak mě to moc neoslovilo. Možná jsem čekala víc, třeba trochu košatější popisování cesty, krajiny, měst a vesnic, kultuře a tak. Sice bylo fajn jeho vyprávění o lidech, se kterými se potkával a seznamoval, ale jinak mi to připadalo, že jenom putuje po silnicích, které jsou většinou nebezpečné kvůli provozu, nebo u někoho pije čaj či večeří anebo spí. Trochu se to rozjelo až v Jeruzalémě, ale to už byl na konci. Popravdě se mi nejvíc líbila poslední kapitola, kde je schováno takové milé vyznání. Nicméně nevím, jestli si od chlapce ještě něco přečtu.
Štítky knihy
přátelství, kamarádství deníky humor Turecko Izrael cestopisy cestovatelé poutníci české cestopisy pěší turistikaAutorovy další knížky
| 2016 |  Pěšky mezi buddhisty a komunisty |
| 2019 | Prázdniny v Evropě |
| 2017 | Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii |
| 2021 | Prázdniny v Česku |
| 2023 | Všechny cesty vedou do Santiaga |
Zase fajn a pohodové čtení od Ládi Zibury. Sice první kniha, kterou jsem od Ládi četl, Prázdniny v Evropě, mě bavila více, ale i tato je moc bezva. Už teď se těším na další, kterou si od tohoto mladého spisovatele seženu.