42: Dělej co Tě baví!
Mikoláš Tuček
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504773/bmid_42-delej-co-te-bavi-qom-504773.png
4
54
54
Tukanovy odpovědi na otázku Života, Vesmíru a vůbec! Ve 42 rekapitulovat kariéru je samozřejmě velmi brzy, nutno dodat, že Mikoláš knihu dopsal až téměř jako 44letý. Z čehož je jasné, že když si něco umane, většinou to splní. Jenom není jasné kdy. Odkaz na Douglase Adamse je nepřehlédnutelný, stejně jako odkazy na další populární literaturu, filmy a především hry, ale kniha je především těkavou změtí tu méně, jindy ještě mnohem méně zábavných historek, které autor sepsal pro sichr dřív „dokud si to ještě pamatuje.“ A když si měl vybrat, jestli je jeho kniha poučná, zábavná či vtipná, tak tiše doufá, že aspoň jedno z toho!... celý text
Přidat komentář
Tukana mám rád. Baví mě jeho projekty, sedí mi jeho smysl pro humor a sdílím z větší části jeho názory a pohled na svět, takže knížka byla jasná volba a sem rád, že jsem v ní dostal to co jsem čekal. Zábavné čtení, které dokáže být v něčem inspirativní a v něčem dokáže vyvolat lehčí nával závisti. Aby nám každopádně autor nezpychnul, tak jednu hvězdu ubírám za styl. On by to sice nebyl Tukan aby pořád někam nelítal, ale hlavně zpočátku bylo těch odboček tolik, že to chvíli vypadalo že za pár stránek budu úplně v jiné knize. Nakonec si to naštěstí sedlo - těžko říct jestli zaúřadovala korektorka, nebo si literát Tuček setřídil myšlenky a nebo sem si prostě jen zvyknul - a zhruba od třetiny už sem s tím neměl vůbec problém...i těch 8/10 je každopádně na spisovatelskou premiéru (a nejspíš i derniéru) úspěch...
Tato kniha mi dala vcelku zabrat. Ne že by byla špatně napsaná a vlastně ani nevím proč jsem ji četl tak dlouho. Možná to bylo autorovým častým odbočováním. Byla by kniha lepší, kdyby tak napsaná nebyla? Možná ano, ale rozhodně by to nebyl Mikoláš tak jak ho známe a jak ho máme rádi.
Jako celek je kniha super, jedinou kapitolu, kterou jsem přeskočil byla o fotbale, který jde absolutně mimo mě. Aby jste si nemysleli, měl jsem snahu ji přečíst. Nicméně jsem byl úplně mimo. Ostatní kapitoly byly více než zajímavé, kolikrát mě napadlo, jek je možné aby jeden člověk měl tolik zážitků, až jsem chvílemi pociťoval i lehkou závist.
Nezbývá než se řídit autorovou radou a dělat to co mě baví. Pokud se mi podaří zažít jen polovinu toho co Mikolášovi, tak budu považovat svůj život za opravdu zajímavý.
Aby jste nebyli zmatení, tři hvězdy jsou za knihu jako takovou, za styl psaní a formu vyprávění. Co se týče autorových zážitků, povahy a přístupu k životu, tak to je rozhodně za 5 hvězd.
Osobně jsem Tukana zaznamenal daleko více až díky fotbalovému projektu Fanatiků :-) ale ve své době jsem i Game Page hltal, když to zrovna vyšlo, ale že to je právě zrovna TEN, to mi došlo až později. Holt PC hry se o mě sice otřeli, ale nic zásadního. Kniha pobavila, styl humoru je mi blízký, takže za mě naprosto óká ;-) Historky pobavily a holt píše je život...
Původně jsem knihu chtěl přečíst o pár měsíců dřív, ale kvůli děravé paměti (chápej zapomněl jsem jí doma), ale dostal jsem se k ní až 3 týdny nazpět na lázeňskym pobytu.
Celkově za mě kniha super a to z několika důvodů:
a) napsal to týpek s nejvíc sexy mezerou mezi zubama, kterýho více či méně sluduji od Re-playe (byť ne od jeho počátku)
b) je tam hodně her a fotbalu
c) je to vtipný (pokud máte rád styl Tukanova humoru )
Většina kapitol mě velmi bavila.
Některé méně.
1) Alkohol - protože mi v drtivé většině případů nechutná a ze své pozice k němu chovám patřičný respekt.
2) Knihy - nikdy jsem nebyl na klasickou beletrii a za svůj dosavadní život jsem pravděpodobně přečetl víc odborný literatury při vysokoškolském studiu (což můžeš brát jako MEGA úspěch protože u mě zaujímáš minimálně místo v TOP 5, možná TOP 3 klasických knížek, co jsem kdy přečetl!
U některých kapitol mě nepříjemně zamrazilo a to zejména v pasážích zahrnujících něčí skon. (Doufám, že toho naživo nebudu svědkem, zvlášť ne u kamarádů, u nejbližších už to tolik neovlivníš).
Nejzajímavější a trochu filozofická kapitola Křižovatky byla taky super. Zatím jsem na těch svých, kromě jednoho menšího zádrhelu (a jednoho potenciálního MEGA průseru) odbočil snad dobře.
U TOP 13 her mě zamrazilo paradoxně nejvíc, konkrétně u What remains of Edith Finch, protože jsem měl tu čest ji hrát a her, který u mě spolehlivě vyvolali husinu a silný sladkobolný dojetí byl snad jen úvod TLOU part one (nedávno dohráno na PC) a první Life is strange). HOMAM 3 si občas rád nostalgicky zahraju, ale můj TOP to asi není. K Deus ex se nejspíš nikdy nedokopu, neb Cyberpunk nikdy nebyl moje krevní skupina (ale u CP 2077 nejspíš udělám výjimku protože CDPR a Keanu a Idris). Rád bych se někdy dokopal minimálně k tomu prvnímu Bioshoku, protože se mi možná už i víc jak dekádu válí doma fyzická kopie spolu s dvojkou a oba remastery s trojkou na Steamu.
Rodinu sice nemám, ale příběh se sháněním knížky pro Josefínku mě spolehlivě rozněžnil taky (slza neukápla, ale téměř jakejkoliv druh patosu žeru i s navijákem ).
Takže kniha za mě celkové COOL a boží. Máš můj respekt. (moje největší díla byly bakalářka, diplomka a "recenze" na Zaklínače 3 na Steamu. Tohle všechno sepsat z hlavy je jinej L***L!)
Takže ještě jednou ti děkuju moc. Skvěle jsem se u toho bavil, dojal a načerpal pár cennejch životních mouder!
Tukan je pro generaci geeků a pařanů něco jako rocková hvězda. Člověk, který moderuje (nejen) popkulturní akce, tvář několika pořadů v TV a v neposlední řadě dlouhodobý redaktor pravděpodobně nejlepšího časopisu o hrách u nás. Jenže já mám na hrbu skoro stejně křížků jako on (pode mnou se protočila Zeměkoule ještě o něco vícekrát) a beru ho spíš jako takového virtuálního kamaráda. "Virtuálního", protože náš osobní kontakt se omezil na pár komentů a konverzací na FB. Je to pro mě člověk s velmi podobným smyslem pro humor a také se světonázorem. A taky člověk, který žije v "babinci", v mládí si rozšvihnul při skoku do vody hlavu a jeho kocour, vyrůstající mezi holuby, vrkal. I tohle, kromě mnoha dalšího, máme společné. Zkrátka parťák, se kterým chcete zajít na pivo. Když jsem si tuhle knížku četl, nejednou mě napadlo, že přesně to se mohlo stát (nebo i stalo) mě, nebo aspoň Honzovi odvedle z lavice. A všechny ty příběhy jsou napsané s krásným nadhledem, vtipem a sebeironií. Zkrátka přesně ty memoáry, které mě hodně bavily číst.
pozn.: Díky, že si mě v knize zmínil, i když nechtěně. Zkomolení "Petr Čech" na "Petrášek" je povedená historka.
Dostal jsem přesně to, co jsem čekal. Historky z natáčení, cesty po světě, komentáře k hrám a trochu těch namustrovaných kydů. Pro znalce Score a třeba Replaye povinnost.
Leckdo možná namítne, že psát memoáry v tomhle věku je, řekněme, odvážné, ale kniha se povedla. Četl jsem Score, sledoval Game Page i Re-play, zasměju se u Blate Night Show a Football Fanatics je asi nejzábavnější fotbalová stránka českého FB. Tukan je totální legenda českého internetu a nesmírně vtipný člověk a ukazuje, že ohlédnutí za životem může napsat i "normální" člověk, který rád hraje hry, čte knížky, pije pivo a kouká na fotbal a ne jen politik, herec nebo slavný sportovec. Kdybych měl přeci jen něco vytknout, tak asi to, že fandí Liverpoolu, ale už jsem se s tím nějak smířil a FF sleduji dál :)
Nejsem zrovna extra pařan a kdo je Mikoláš Tuček jsem se dozvěděl někdy v lednu 2018, když natočil před druhým kolem prezidentských voleb video se vzkazem Miloši Zemanovi. Od té doby ho po očku sleduji (především BLate Night Show a věci s tím spojené) a baví mě natolik, že jsem si tuhle knížku rozhodně přečíst chtěl, zvlášť když je mi zrovna 42 :) A byla to moc fajn jízda, vcelku v klidu jsem zvládl i ty kapitoly o hrách, ne že bych v nich všechno pochopil, ale aspoň jsem si trochu rozšířil všeobecný přehled. A všechno ostatní se četlo tak nějak samo, prostě ideální mix fotbalu (a sportu obecně), cestování, knih (a kultury obecně) a pár dalších věcí. A "dělej, co tě baví" je jednoduše zásadní heslo, kterým se taky snažím řídit, i když se to třeba ne úplně vždycky daří.
Na memoáry úplně nejsem, ale když Vám je sepíše člověk, který si prošel našim/Vašim/jejich ne dětstvím, nemám problém knihu přečíst za víkend. Ne-li méně.
Mikoláš Tuček je pro mě pojem. Celej život dělal, co ho baví a dostal se tam, kde je dnes. A číst jeho zážitky z herního, televizního nebo fotbalového světa je balzám na moji duši. Nejen proto, že má těmi zážitky co říct, ale především i proto, že v mnohých ohledech kopíruje moje koníčky a nemám tak problém se s ním často myšlenkově sejít.
Když vypráví historky z mládí, které ho otesali do dnešní podoby, kolikrát jsem si říkal, jaké měl štěstí, že v Praze žil. Ona právě Praha ho vpravila do kulturního světa, o kterém tu píše a kolikrát jsem mu tu Prahu hrozně záviděl. Lidí je všude rázem jak sraček a není problém si najít parťáka na průsery, který ten život tak nějak bude mít nastavenej podobně jako ty.
Hrozně rád jsem se s ním vracel do minulosti. Připomněl mi svými myšlenkami dobu, kdy jsem se nekonečně smál nad ovečkou z Volejte šéfredaktorovi, nebo když jsme s kluky po škole přilítli k nám a do noci na jednom počítači mastili největší mapu z Heroesů 3 proti sobě.
A k tomu všemu jsem se dozvěděl něco z kuloárů, které mě zajímají, což vnímám jako největší bonus celé této knihy.
Pro každého to ale nebude. Je třeba mít alespoň minimální znalosti o projektech, kde Mikoláš nějak participoval. Takže pokud Vám nic neříká časopis Score, pořad Game Page, Re-Play, Applikace nebo série sólo projektů jako jsou Football Fanatic´s nebo B-Late Night Show, popřípadě je pro vás hraní her postrach dětských nebohých duší, které do té doby nepoznaly násilí a zároveň Vás nezajímá popkultura a Comic-Con je jen pro máničky doby, tak na tuhle knihu ani nekoukejte. Ono to totiž všechno může být tak trošku jinak a Váš mozek by to nemusel ustát.
Tukan je srdcovka od dob SCORE, tohle byla jasná volba a skvěle to funguje jako nostalgický návrat do minulosti, kterou lze sledovat z druhé strany.
Nejsem si úplně jist jak by kniha fungovala pro někoho bez kontextu, ale pokud jste na Tukana narazili na jakémkoli jeho projektu, tak směle do toho :)
Napsat ve čtyřiceti své životní memoáry vyžaduje kus odvahy. Zejména, když nejste až tak známá osobnost a riskujete, že si vaši knihu nikdo nekoupí, protože vás zkrátka nezná. To byste ale nemohli být Mikoláš Tuček.
Tuček přiznává, že měl fobii z toho, že „toho napíše málo“, a proto do knihy přidal spoustu kapitol, které se do ní zdánlivě nehodí (Zvířata, Knihy…), nicméně ve výsledku se dá kniha krásně přečíst na jeden zátah. Množství kapitol neškodí, právě naopak. Tučkovo dílo se doslova vysmívá „uznávaným celebritám“, jejichž životopisy z pera Dany Čermákové mají mnohdy poloviční rozsah, zatímco Tuček jim svými historkami o tom, jak chlastal na gymplu nebo hrál počítačové hry, vytřel zrak.
Očekávaná položka, která kdybych měl nějakou čtenářskou krizi by mě dokázala bez pochyb nastartovat k dalším knihám. Před zkouškovým docela příjemné zlepšení čtenářských zážitků. Prostatový fidget spinner dost pobavil. Jako mnoho jiných pasáží. Nějaké pasáže jsem upřímně přeskočil, ale kupodivu jako nefotbalový fanoušek, zrovna tu jsem hltal. Záleží. Vlastně moje první (auto)biografie a myslím, že se v celku zadařila. I když jsem u těchto děl skeptický s časem jejich prezentace. Snad se dočkáme i 84 (ale padne tím vtip), protože zde budeme mít ještě hodně co nabídnout.
Krásná kniha, s lidským přístupem od (ne)normálního člověka pro (ne)normální lidi/čtenáře.
Mikoláše jsem sjížděl již od dob Score Live a Game Page, takže byl pro mě takovým malým idolem a když došlo na Re-play, ranní kocovina nekocovina musel jsem vstávat a sledovat, protože jsem hltal naprosto všechno (snad jen kromě Football fanatic's) co mi tento moderátor/redaktor/filantrop/bavič/milovník piva a knih nabízel..
Takže díky Tukane a pokračuj v tom co tě baví!
Za mě nejlepší kniha, kterou jsem letos četl
Emotivní jízda napříč Mikolášovým životem, pro všechny pařany, knihomoly a fotbalové fanatiky jasná volba! Ultimátní zvedač nálady a motivátor do pochmurných podzimních dní. Navíc kvalitní papír, tisk, fotografie - tady se opravdu nešetřilo a celkový produkt vypadá naprosto fantasticky. Už dlouho mi kniha neuděla takovou radost jen tím, že jsem ji držel v ruce.
42: Dělej co Tě baví!
Mám rád životopisy a pravda, že čtu hlavně ty veřejně populární. Schwarzeneger, Jobs, Musk. Příběh Tukana se jim však hravě vyrovná. Sice neřeší jak poslat raketu do vesmíru, ale nad jeho historkami se určitě zasmějete a během čtení zavzpomínáte i na svoje oblíbené nálevny a trable v dospívání. To že Tukan dělá i do jiných řemesel než jsou hry jsem věděl, ale že má takhle široce rozkročeno do různých oblastí je obdivuhodné. Odnáším si spoustu pěkných mouder, z nichž jedno mi utkvělo nejvíce: Pokud jste nejchytřejší člověk v místnosti, jste ve špatné místnosti!