451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33118/bmid_451-stupnu-fahrenheita-3df-33118.jpg
4
3849
3849
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1957 , Svobodné slovo - MelantrichOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Velmi nadčasová kniha, která s lehkostí popisuje naprosto odlitštěnou společnost smějící se nad válkou, i když nad městem létají bombardéry. Někdy se mi příběh zdál až přehnaný, i když to je asi cílem a konec trochu zdlouhavý. Plno reálných obav, hlubokých myšlenek a poselství.
Můj gymnaziální dluh :-) Vzpomínám si, jak krásně o ní pan profesor mluvil, že už tehdy jsem si řekla, že si tuhle knížku musím přečíst. Sice mi to trvalo déle, než jsem si tenkrát myslela, ale lepší pozdě, než vůbec... V tomhle případě je naopak dobře, že jsem se k ní dostala až teď, protože ve svých -nácti bych si tuhle znepokojivou alegorii určitě naplno neužila. Skvělá kritika konzumní společnosti, až mi místy z děje běhal mráz po zádech...
Musím uznat, že kniha mě naprosto uchvátila. Ta hloubka, jazyk, poselství.. Jako by se kniha do mě otiskla, do mé mysli i duše. Pri čtení tohoto díla jsem se stávala požárníkem pálícím knihy; ohněm stravující drahocenné stránky; dívkou jež se vymykala společnosti; stala jsem se ženou, která spálila sebe i své knihy.. úžasné čtení.
Kniha se mi četla velice špatně. Opravdu si nepamatuji knihu, kterou bych odkládal skoro po každé přečtené stránce. Ale na druhou stranu poselství knihy, její nadčasovost a genialita jsou skoro neskutečné.
I přestože se mi kniha moc dobře nečetla a jako o jedné z mála knih můžu o této knize prohlásit, že už jí znovu neotevřu, tak si myslím, že by si jí měl přečíst každý.
Krátký román z dystopické budoucnosti, ve které je společnost otupělá televizními stěnami a jinými technologiemi, díky níž slepě přijímají skutečnost, že stát vede neustále války a mládež se běžně baví násilnostmi. V tomto světě jsou jedním z klíčových aspektů tzv. požárníci, kteří nehasí oheň (domy jsou už ohnivzdorné), ale vyhledávají a pálí knihy, jež jsou považovány za škodlivé. Jedním z těchto požárníků je Montag, který začíná o svém poslání pochybovat.
V knize je spoustu skvělých nadčasových myšlenek a poměrně dobře se čte. Určitě oceňuju, že něco takového bylo napsáno v 50. letech, kdy se toho ještě tolik o totalitních režimech nevědělo. Za dokonalou knihu ale 451 stupňů Fahrenheita nepovažuju.
Bradbury se na můj vkus příliš často vyžívá v emocionálním popisování různých skutečností. Takže i když má často našlápnuto na zajímavou akci (např. je tu nebezpečný robotí pes, který nesnáší hlavního hrdinu), často je napětí trochu rozmělněné v dlouhých popisných odstavcích. Místo nich bych se radši více dozvěděl o načrtnuté dystopické společnosti a konkrétních lidech v ní. Je tu třeba velitel požárníků, který je pro hlavního hrdinu nebezpečným protivníkem, ale má evidentně velmi načteno. Vystupuje proti knihám, ale dokáže mnoho z nich citovat a využívat je k ospravedlnění názoru, jak jsou nebezpečné a jak vám udělají v hlavě guláš. Z nějakého důvodu mi to ale nepřipadá moc důvěryhodné, že by se někdo tak vysoce postavený netajil svými znalostmi knih. Nevidím u něho žádnou motivaci, proč by je měl tak nenávidět, když se vlastně v knihách tak vyžívá.
451 stupňů Fahrenheita je velice zajímavá kniha, která má stále co říct, ale jako dobrodružný příběh není až tak působivá.
Sedm nespálených knih z deseti.
Je těžké napsat něco o takové klasice, jejíž příběh skoro každý zná. Já jsem pochopitelně také věděl "o čem to je", ale překvapilo mě, s jakou poetikou to bylo napsáno. Některé pasáže jsou akční, jiné vyloženě lyrické. Myšlenky 451 stupňů Fahrenheita se samozřejmě dají vykládat různě. Bradbury ji údajně psal mimo jiné jako reakci na Mccarthismus, v komunistických státech pochopitelně také silně rezonovala a dnes ji často citují lidé, kteří se bojí nových médií a komunikačních prostředků. Možná proto, že otázky, které si pokládá jsou staré jako lidstvo samo, zůstává nesmrtelných 451 stupňů Fahrenheita.
Kniha se mi líbila. Zajímavé téma - svět, ve kterém jsou zakázány knihy, a pokud se přijde na někoho, kdo je schovává, tak knihy budou spáleny.
Hlavní myšlenkou bylo, nezapomenout na knihy, číst knihy, udělat si svůj vlastní názor, dát přednost knize před televizí. :)
Viděl jsem i film, který se mi také líbil. Film se v některých částech liší od knihy.
Citáty z knihy, které mne oslovily:
Máme všechno, co potřebujeme ke štěstí, ale šťastní nejsme. Něco nám chybí. Pátral jsem po tom. Jediná věc, o které jsem věděl, že schází určitě, byly knihy, které jsem deset nebo dvanáct let pálil. Tak jsem si myslel, že by nám knihy mohly pomoct.
Není to dokonalá kniha. Je sice skvěle napsaná, ale někdy se zdá příliš roubovaná. Není to příběh o ději, akci a pointě, i když v něm ani jedno z toho nechybí. Je to spíš podobenství. Zdá se absurdní? To podobenství bývají, aby dokázala vyslovit to, co mají na jazyku.
Stejně tak to není příběh o cenzuře, jako spíš o osamocení a prázdnotě.
Doufám, že se takové doby nedožiji, resp. že ani nenastane. Skvělá kniha, která vtáhne do děje a nutí k zamyšlení, nad společností i sebou samým.
K 451 stupňům Fahrenheita jsem se vrátila po dlouhých letech, abych si osvěžila čtenářskou paměť a znovu si uvědomila jak skvělý příběh to je... a je.
Je úžasný !!
Vize budoucnosti z roku 1953, budoucnosti, kterou možná teď už částečně prožíváme a zcela jistě se časem propracujeme i k jejím koncům, je děsivá a poetická zároveň. Z pohledu dnešního světa si nelze neuvědomit, jak plíživě zato neochvějně, nás obklopuje a pomaličku stravuje. Měl Bradbury možnost nahlédnout do budoucnosti? Nebo byl jen citlivý a vnímavý k dění okolo sebe a dokázal jednoduše analyzovat, k čemu nás pokrok, věda a vlastní děsy přivedou? Těžko říct. S odstupem času jen musíme pokorně přijmout fakt, že popsat to, co viděl nebo cítil, dokázal naprosto bravurně. Žádné složité konstrukce, technické popisky, nová/cizí slova... Jen příběh člověka, kterému se podaří zastavit se, zamyslet se a lehounce nadzdvihnout záclonku toho "high-tech" světa okolo sebe. Na pokraji sebedestrukce a zkázy nalezne naději, smysl a vlastní život. Jednoduché - krásné.
Jsem moc ráda, že se tato kniha stala povinnou četbou.
„Bez vyspělé technologie se civilizace v nejhorším případě obejde, ale bez kultury ne, bez ní přestane být civilizací." -- z doslovu Františka Novotného.
Těžko lépe popsat poselství tohoto nadčasového díla.
Kniha plná hlubokých myšlenek. Chvílemi mne až mrazilo, jak to připomínalo nějaký z dnešních problémů...ale snad na tom nejsme ještě tak špatně. Tato kniha říká jedno: ,,Nenechte si diktovat, co si máte myslet nebo dokonce úplně nepřestaňte myslet. Nedopusťte, aby někdo ovlivňoval vaše názory!!!" A taky nesmíme ničit knihy, je toho hodně, co nám mohou říct. Rovněž konec příběhu bych chtěla vyzvednout, autor zde hezky ukazuje, že když nám je nejhůř, uchylujeme se zpět k přírodě, ze které pocházíme.
451 stupňů Fahrenheita nám překládá podobný příběh jako George Orwell, varuje nás kam spějeme a do jaké budoucnosti naše kroky kráčí, ale přesto asi né dost důrazně. ,,No tak, krize je za náma a všechno je v pořádku. Ovečka se vrací ke stádu. Všichni jsme ovce, které čas od času zabloudí.”
Má cenu opakovat, že se jedná o geniální čtení, které vás nepustí, dokud nezavřete přečtenou knihu? Za mě tedy hodnocení to maximální, pro šedivý, nelaskavý podzimní den ideální četba.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihyAutorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
"Nikdo už mě neposlouchá!", začal Montag. "Nemůžu mluvit s telestěnami, protože telestěny řvou na mě. Nemůžu mluvit se ženou, ta poslouchá telestěny. Chci jen, aby někdo slyšel, co mám na srdci.
Bradbury predbehol svoju dobu o 60 rokov. Myšlienky v tejto knihe nikdy predtým neboli tak aktuálne, ako teraz.
A k tomu tá psychologická premena hlavného hrdinu, pravda, možno príliš lineárna, okatá a bez zaškobrtnutia. Ale ako stabilne zdvihnutý prst vo vašej knižnici je to super poviedka.
"Pořádej pro lidi soutěže, ve kterých dostanou cenu za to, že se naučí zpaměti slova (...) Napěchuj do nich údaje, které nejsou nebezpečné, zahlť je tolika "fakty" až (...) budou mít dojem, že doslova srší informacemi. Potom se jim bude zdát, že myslí (...) Jenom jim nedávat nic jako filozofii (...) aby si uměli dát dohromady dvě a dvě."