451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33118/bmid_451-stupnu-fahrenheita-3df-33118.jpg
4
3828
3828
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1957 , Svobodné slovo - MelantrichOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Původně jsem tuhle sci-fi nechtěl číst, protože sci-fi období mám už dlouho za sebou. Pak se mi ta knížečka připletla do ruky spíš náhodou. Teď po přečtení musím napsat, že jsem se dlouho utápěl v ošklivén omylu. Vždyť ono téměř nejde o sci-fi, ale o téměř současný příběh odlidštění lidstva. Prostě úžasné čtení plné úžasných myšlenek.
osobně jsem čekala víc od knihy patřící do žánru antiutopie..nějakou uvěřitelnější vizi..nebo alespoň lépe napasnou vizi, protože nápad by to nebyl špatný, zpracování mi ale místy dost vadilo..spousta informací hozených od placu bez jakékoli další vazby, nevysvětlené, místy zmatené..po skvěle vystavěných a napsaných antiutopiích 1984 od Orwella a My od Zamjatina je toto slabý odvárek, ze kterého se při troše šikovnosti (tím nechci nějak znevažovat Bradburyho, nic jiného jsem od něj nečetla) dalo vytřískat mnohem mrazivější a děsivější drama konzumní společnosti bez cíle, kterou už reálný svět nezajímá a zavírá sama sebe v neskutečnu..škoda
Myslím si, že to není o knihách, ty jsou pouze prostředníkem, který přenáší důležitou informaci, nebo spíše lidskou zkušenost. Je to zkušenost prožitku pravých hodnot, které člověka naplňují (ostatně je to i zmíněno v knize, např. přátelství je též takový přenašeč té samé zkušenosti).
Pokud se budu držet této myšlenky, pak již v takovém světě žijeme více, než si uvědomujeme. Kniha je popisem konzumní společnosti vrcholící pozitivním odkazem (pokud nepočítám tu válku). Cesta k pozitivnímu je však doprovázena vnitřní krizí člověka reagující s vnějším světem.
Myslím si, že spousta lidí je vnitřně nespokojena se svou prací, kolik procent populace tráví většinu volného času u televize? Kolik máme skutečných přátel? Konzumní chování naplňuje smysl života současné většiny. A TO jsou významné podobnosti mezi reálem a knihou.
Troufám si říct, že je to Bible budoucnosti... Sice se autor netrefil tak jako Orwell (troufnu si to přirovnat právě k němu. Orwell popsal totalismus ještě před tím, než nastal. Nakonec třeba Bradbury popsal režim, který teprve nastane), ale jisté náznaky dnešní společnosti v tom jsou. Například masa lidí ovlivňující ostatní. To, co se dneska považuje za out není výplodem jedince, ale nějaké skupiny lidí. Stejně tak to může dopadnout s knihami. Copak už dneska neexstují čtečky? Možná bude stačit pár desítek let, technologie se posune dál a klasické knihy v pevných deskách už nebude zapotřebí... Pak už stačí jenom několik málo pošklebků nebo urážek typu: "Ty nečteš přes čtečku?" nebo "Kdo by se dneska tahal s tak těžkou knížkou?" Z čehož bude mít jedinec pocit nesounáležitosti, bude se cítit vyřazen společností a místo toho, aby byl outsider, raději odloží knihy. Autor v tohle sice zachází dál, ale nevím, proč by taková budoucnost nemohla být možná.
Ale nejde tady jen o to, zda je taková budoucnost možná. Je to především varování právě před takovou budoucností. Existuje stále hodně lidí, kteří knihy bezmezně milují. Ale síla masové většiny by se neměla podceňovat. Dřív nebo později se slabší jedinci nechají ovlivnit a pak to půjde do kytek.
Člověk si musí stát za svým, zvlášť když ví, na které straně je pravda... To chápu jako hlavní myšlenku knihy.
Taková ponurá, temná, ale hezká knížečka.Myslím, že Bradburyho "věštba" se pomalu naplňuje.
Selanka u blikajících obrazovek televizí a za okny krutý hon na nepohodlné. Asi bych byl paranoidní kdybych si myslel že to tak je, ale závan reality tohohle románu občas cítívám...
Srovnávání tohoto díla s Orwellovým 1984 mi nepřijde příliš adekvátní - Orwell do detailu analyzuje totalitní systém, zatímco Bradbury nám vykresluje společnost, která se díky konzumentarismu a bezmezné touze po nekonečné zábavě dostala do tohoto stavu jaksi svévolně. Navzdory tomu, že mě kniha po celou dobu jejího čtení bavila, nejsem s ní stoprocentně spokojen. Bradbury má nezpochybnitelně kvalitní styl psaní, ovšem kniha mi připadala jako jakási "roztáhlá" povídka na 160 stran. Přestože se tu postavy vyvíjí, je jich tu málo, a na žádné z nich mi příliš nezáleželo - stejně tak jako na dalších zvratech v ději. I přes tuto drobnou výtku mi nezbývá nic jiného než 451 stupňů Fahrenheita doporučit všem, kteří v knihách hledají sebemenší reflexi systému, v němž žijeme. :)
Skvělá kniha. Trochu se bojím, že to tak začne fungovat v reálu. Kdo čte je totiž považován za pako. Doporučuji, vede k zamyšlení.
Výborný sci-fi příběh s promyšleně vystavěným fikčním světem, kterému vládne vymývání mozků.
Již léta jsem byl zvědav, co se za tímto zvláštním názvem schovává. Ze začátku mě způsob vyjadřování spíše odrazoval. neustálé přirovnávání jakoby působilo rušivým dojmem. Nakonec jsem si zvykl a četl dál zvědavý jak to tedy dopadne. Myslím, že koubin007 vůbec nepochopil, že to nemůže brát tak doslovně, absurdní místa mají pouze podtrhnout myšlenku. V minulosti bylo pár období kdy se pálili knihy (a nejenom knihy) kvůli ideálům. A že se lidé v přecivilizované společnosti zabíjejí normálně, je bohužel také pravda. Ano opět je to přehnané, ale ne hloupé, společnost je po dvou atomových válkách, a tak vše směřuje k jedinému cíli - spokojenost masy. Ať je každý šťastný a o nic se nestará - ať nad ničím nepřemýšlí! Použité metody také nejsou vymyšlené, naopak typické pro totalitní režimy. Děj je z pohledu jediného hrdiny - požárníka (aby bylo možné seznámit se s jeho přeměnou), jinak běžného občana. Proto tam nejsou podrobnosti o stavu technologií a jejich vývoji, to pro děj není důležité. Jinak telestěny jsou hodně blízko realitě a to i tím obsahem a myslím že ještě více budou.
Já jsem tedy z této knihy rozhodně tak dojatý nebyl jak tady píší jiní uživatelé. Bylo to na mě až moc přitažené za vlasy, hloupé a poetické. Takové moc načechrané jako vyprávění maminky dětem na dobrou noc. Navíc vyhnané až do zbytečných absurdit. Z takové budoucnosti tedy rozhodně nemám strach. A že by někdo pálil knihy a domy?Co je to za blábol? To jako že zabíjet lidi bude naprosto normální v přecivilizované společnosti? Ale to je přece zcela naopak. Čím vyšší vývoj populace, tím větší direktiva a tím přísnější zákony a nařízení. Podívejme se do UK. Může tam snad někdo beztrestně jezdit autem po městě a zabíjet lidi pro zábavu? Rozhodně ne, ale například v rovníkové Africe, mezi černochy žijícími v bídě si to klidně dokážu představit. Takže to byla jedna z hloupostí, kterou autorovi neodpustím. Pak také ta jazyková stránka...chápu, že překládat z angličtiny může být těžké, ale mě teda rozhodně ty citované básně od amerických poetů vůbec neberou za srdce a dokonce ani ona zmiňovaná moudra, kterými se Beatty ohání. Zase na druhou stranu je třeba říct, že v roce 1953 odhadovat budoucnost muselo být problematické. S některými věcmi jako například telestěny alias plazmové televizory se docela trefil. Ale zákaz knih, vymývání mozků, zavření univerzit a pálení lidí...to je nesmysl. Kdyby se všichni jenom bavili, kdo by asi tak vyráběl a vymýšlel všechny ty technické výdobytky a plazmové telestěny a auta na tryskový pohon? To je nesmyl. Kdyby nebyli vzdělaní lidé, nemohl by být technický pokrok. Takže sečteno podtrženo: Je to nesmysl, který drásá nervy těm, kdo nad ním začnou přemýšlet. Kdyby takové dílko napsal dnešní autor, tak ho s tím čtenáři pošlou do kytek:)
.........jedinej !!! jedinej Francois Truffaut se pokusil v roce 1966 o filmové ztvárnění Bradburyho ....
....... Truffaut byl básník filmu .......tohle je perfektní ukázka a vedle filmů Americká noc a Jules a Jim se zfilmovaný Bradbury řadí k filmovým klenotům ................................
Bradbury fantasticky navodil prostředí i situaci. Měl to perfekteně vymyšlené. Vše v knize je krásně překvapivé. Navíc oslňuje tím magickým "coby, kdyby..."
451 stupňů Fahrenheita - teplota, při níž se papír vznítí a hoří...
Představte si svět, ve kterém je nezákonné vlastnit nebo číst knihy, svět, kde lidé ztratili kontakt s pravou "kulturou", s lidmi a reálným světem, neboť se uzavírají ve svých dokonalých domech s telestěnami, které nahrazují přátelství, rodinné hodnoty a manipupují s lidským myšlením. Představte si svět, ve kterém požárníci nehasí oheň, ale zakládají požáry.
"Pozoroval s obzvláštní rozkoší, jak jsou předměty pohlcovány, jak věci černají a jak se mění. Krev mu bušila ve spáncích, když svíral v dlaních mosaznou trysku - toho obrovského hada, který plival na svět jedovatý petrolej - a jeho ruce byly rukama podivuhodného dirigenta řídícího nesmírnou symfonii žáru a ohně, v níž mizí cáry a zuhelnatělé zbytky dějin."
Další z řady postapokalyptických vizí světa, opět na téma jak snadné je zmanipulovat člověka. Nějakým způsobem se mě toto dílo dotýká víc než jiné příběhy podobného druhu. Asi to bude tím, že je pro mě nepředstavitelné, že bych si nemohla přečíst to, po čem toužím. 100% hodnocení a vřele doporučuji každému, minimálně jako varování, co všechno se může stát, pokud přestaneme používat vlastní rozum a intuici.
Svět, ve kterém jsou zakázány knihy. Po lidské, emociální a literární stránce absolutně nejlepší antiutopie, jaká kdy byla napsána.
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihyAutorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
Vynikající podobenství, které je stále aktuálnější, až se nechce věřit, že vzniklo počátkem 50. let. Jen těch témat Bradbury komentuje až moc, navíc ovlivněn tehdejší americkou propagandou klade zbytečně velký důraz na možnou (atomovou) válku. Někdy však nedává chování Montaga smysl, někdy se Bradbury nechá unést a servíruje nám magický realismus s morálně zdviženým prstem. Přesto celkově je to nadčasová kniha, kde se objevují i poetické pasáže nebo popisy, z nichž až mrazí.