451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33119/stupnu-fahrenheita-33119.jpg
4
3818
3818
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku. Vydavatelství Svoboda v edici Omnia, kniha vydána s názvem 451° Fahrenheita (viz obálka knihy) Vydání druhé Překlad - Jarmila Emmerová, Josef Škvorecký Autor obálky - Leopold Dvořák Vazba brožovaná Počet stran 155 Doslov napsal Josef Škvorecký... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1970 , SvobodaOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Ani neviem, čo k príbehu napísať. Ono to vlastne nebolo zlé, ale mňa to nejak nezaujalo. Nápad dobrý, hrdina mi síce trošku pil krv, ale na to si začínam v poslednej dobe zvykať, prostredie autor dobre spracoval, len ma to zabudlo vtiahnuť hlbšie do príbehu. Možno som to nepochopil a jedného dňa sa k tomu vrátim, ale zatial asi nie.
Pokaždé, když čtu Bradburyho, musím se opakovaně ujišťovat, že to napsal skutečně tak dávno. Kam na to chodil? Měl křišťálovou kouli? Televizní Rodinka, ubavení se k smrti, hlavně žádné těžkosti, nic nepříjemného a nikoho se nedotknout...
Kontrast medzi dejom a našim svetom je dosť hmatateľný, nakoľko veľa ľudí žije život na autopilota a keď niekto im naruší paradigmu a mantry obyčajnými vecami, ako napríklad to, že si naplno užívam prítomný okamžik alebo niečo podobné alebo pýtam sa síce hlúpe otázky ale tie úplne "zničia" realitu nejakého človeka, že prečo robí to čo robí a ten človek nakoniec zistí, že to robí len kvôli tomu, lebo ostatní vyžadujú aby to robil pričom ten človek to nechce robiť a je absolútne nešťastný, keď to robí, .... je to proste dosť masaker
Bolo to zaujímavé, som rada, ze som ju prečítala, ale nejaká topka to pre mňa nebola.
Kniha se dobře četla. Přiměla mě hodně přemýšlet, o tom jak strašný by byl svět bez knih. Ale ještě horší mi přišla, ta strašná nevědomost lidí.
"V knihách musí něco být. Něco, co si nedovedeme představit, když kvůli tomu zůstane žena v hořícím domě, něco v nich musí být. Jen tak pro nic za nic by tam člověk nezůstal."
"Nemůžeme přesně určit, v kterém okamžiku se rodí přátelství. Plníte-li nádobu kapku po kapce, nakonec stačí jedna a nádoba přeteče; a právě tak přijde v řadě laskavých činů jeden, po němž přeteče srdce"
Příběh, ve kterém je hluboké poselství, ale zasloužil by si mnohem víc prostoru.
Další dílo řadící se do antiutopie získalo můj obdiv. Je zde vidět paralela s Orwellovým románem 1984. Bradburyho dílo je svým způsobem stále aktuální, jelikož jsem zde nacházel podobnosti s dnešním světem. Stejně jako Orwell varuje před fanatismem a nedemokratickým režimem.
Doporučená četba. Tohle bylo doopravdy otřesné. Myšlenka pěkná, ale zpracování a jazyk autora se nedaly vydržet.
S největším sebezapřením jsem knížku dočetla, ale už nikdy víc.
Semienko citu v zápase s temnotou, diktatúrou, plytkosťou a chladom. S chladom v spoločnosti, aj v sebe samom. Hrôza je v tom, ako veľmi sa náš dnešný svet už na tú 70 rokov starú víziu podobá. Takmer poetický dojem z knihy, i keď je to písané ako próza. Viem si predstaviť film v réžii Ridleyho Scotta.
451 stupňů Fahrenheita jsem četla k maturitě a můžu to jem doporučit. Je to poměrně rychlé a jednoduché čtení. Určitě bych při čtení dávala pozor na detaily a hlavně na konec knihy :)
Kniha je záměrně psaná košatým jazykem, aby kontrastem ke světu který miluje jednoduchost.
Ačkoliv je to kacířská myšlenka, ale nebyl by nás svět šťastnější kdyby byl jednoduší? ;-)
Kniha je přes 50 let stará a přesto působí jako obžaloba dneška.
Bradburyho klasika. I když spatřila světlo světa už před skoro 70 roky, pořád má co říct!
Hrůzostrašný, ale vynikající popis nevábné budoucnosti. No, celodenní celostěné ovlivňování už máme...
( Původní komentář - druhá věta, ve které místo ovlivňování bylo slovo šaškárny- mi byl přesunut do diskuzí, protože prý obsahoval buď spoiler nebo to NEBYL MŮJ NÁZOR. Upravila jsem to tedy drobátko, ale řeknu vám...:-(((( )
Jsou Bradburyho dílka, která stojí na příběhu, jiná na atmosféře, další na emocích zachycených ve slovech, mnohá na rozvedené myšlence. K posledním patří tato kniha; nabízí konstrukt budoucí (možná) společnosti jako vystřižené z Orwella či nověji ze Sorokina skrze osobní příběh požárníka (čti: státem placeného paliče knih) Guye Montaga, jenž se vymaní z obecně diktované bezmyšlenkovitosti a vydá se na cestu za individuálně prožívaným, i když těžším osudem. Apelativnost knihy je respektuhodná, osobně mám raději nostalgii Marťanské kroniky.
Na to, že sci-fi literatura jde mimo mě, se mi kniha velmi líbila. Společnost, která je popsána v knize, je příliš konzumní. Lidé žijící ve městech nevědí, co je opravdové štěstí, jsou si navzájem cizí, nedokážou se pochopit, jsou to jen stroje. Knihy jsou považovány za hrozbu, protože je v nich ukryto vědění – kdo čte, nemůže být roven ostatním. Je těžké uvěřit, že toto podobenství vzniklo počátkem 50. let.
Dotkl se mě Bradburyho poetický a upřímný styl prózy; autor vás nechává přemýšlet, zda jste schopni svobodně myslet. Je to jednoznačně kniha, nad kterou se budete zamýšlet i nadále po přečtení. Doporučuji všem, kteří rádi nahlíží na společenské problémy a jsou ochotni věcem věnovat více času na přemýšlení.
Vynikající kniha! Při čtení mi mnohokrát běžel mráz po zádech. Utopický svět daleké budoucnosti mi totiž připadal až moc známý. Jako by se děsivé vize přetechnizované civilizace už plnily.
„Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu.“
„Strčím děti na devět dní z deseti do školy. Jsou doma na tři dny za měsíc a to je docela dobře snesu, není to vůbec nic strašného. Posadíte je do televizního pokoje a otočíte vypínačem.“
„Máme všechno , co potřebujeme ke štěstí, ale šťastni nejsme.“
Lidé se baví u telestěn, nečtou. Je to zakázané. Požárníci spálí byt každého, u koho se najde kniha. Ale lidé už ani nemají zájem číst, takže požárníci stejně vlastně nejsou potřeba. Lidé přestali přemýšlet, jen se baví, nakupují a zase se baví. Bradbury nám představil naprosto odlidštěnou civilizaci založenou na konzumu zábavního průmyslu.
V mnohém mi tato kniha připomněla Orwellův román 1984.
Ač se jedná o scifi, nečekejte nic vysoce technického. Autor se zaměřuje na lidské vztahy víc než na popisy technických vynálezů. Také jeho jazyk je velmi poetický. Zvlášť závěrečná část knihy vám může připadat trochu zdlouhavá, protože jde o skoro lyrický popis konce války. Kniha je plná nádherných metafor a zajímavých přirovnání.
Ještě zmíním jeden malý detail. Na mě osobně možná nejvíce zapůsobilo setkání hlavního hrdiny s Clarissou. Její pohled na svět obdivuji a sám na sobě pozoruji, jak se mi také vlastně vzdaluje.
Chcete-li si trošku zapřemýšlet nad tím, kam možná spěje naše civilizace, přečtěte si tuto knihu.
Ano. Zasloužím si pranýřovat! Trvalo mi léta dostat se k takové profláklé klasice. A po filmovém zpracování se opět přiznávám; knížka je snad v každém myslitelném ohledu lepší.
Dystopická společnost konečně nevypadá tak tuctově jak nám ji prezentují knížky pro náctileté.
Dějová linka v podstatě není důležitá – možná proto měl film problém zachytit hloubku a krásu knížky. Všichni to známe ze školy – požárníci pálí knihy, aby si lidé mohli nerušeně gumovat své hlavy dekadentní nekončící zábavou. Fungování společnosti a vysvětlování paradigmat, na kterých je Rayova představa zbořené Ameriky založena, je čtenáři dávkována postupně, často v náznacích.
Ray nám pomocí prizmatu vnitřního světa hlavního hrdiny, kterého marasmus dožene k vzepětí se vůči statusu quo ukazuje sílu jedince a jeho odhodlání bojovat za krásu o které je přesvědčen, že je trvalou hodnotou. Epizodický děj se skládá z klíčových momentů. Hlavní hrdina nejdřív pochybuje. Pak díky katalyzátoru v podobě mladé dívky jeho pochyby metabolizují do vnitřního přesvědčení. To pak podléhá tvrdé zkoušce v podobě nerovných dialogů s kapitánem, který ve svých replikách používá „slova nepřítele“ pro demonstraci správnosti systému. A to nemluvím o možných paralelách na aktuální témata/obavy.
Myslím, že o této knížce by se toho dalo napsat hodně. Skýtá v sobě několik vrstev a množství podnětných otázek, postojů, které sama shazuje. Jednoduše řečeno – dobrá knížka! ♥
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
| 2001 |  451 stupňů Fahrenheita |
| 1959 | Marťanská kronika |
| 1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
| 1995 | Pampeliškové víno |
| 2017 | Ilustrovaný muž |
[Audiokniha]
Vizionářská kniha, protože: mušličky do uší, které vám přehrávají hudbu ?
Telestěny, personifikované seriály a všichni jsou na tom závislí ?
Snaha nikoho se nedotknout a s nikým nemluvit, která vede k nudě a sebevraždám ?
Maličkosti, které ve své době neměl a přesto dnes nejsou utopií.