451 stupňů Fahrenheita
Ray Bradbury (p)
Guy Montag, hrdina románu žije ve své ohnivzdorné vile obklopen civilizací tryskových aut, raketových letadel, mechanické hudby a také ovšem policejních helikoptér a mechanických „ohařů“, kteří svým chemickým čichem neomylně sledují stopu zločince. Kdo je však tímto „zločincem“? Ten, kdo překročí základní zákon této utopistické civilizace, tj. ještě vlastní a čte knihy, kdo nemyslí tak, jak je předepsáno myslet, kdo se pokouší uvažovat samostatně. Tohoto „zločinu“ se právě dopustí Montag. A o příšerné, hrůzné štvanici, kterou na něho uspořádá policie ve svých helikoptérách, o zmechanizovaném děsu, který je mu v patách v podobě mechanického ohaře s prokainovou jehlou v čelisti, o úděsné televizní reportáži z této honičky a o konečném zániku onoho odlidštěného světa vypráví tento příběh. Je to jedno z nejlepších Bradburyho děl, v němž nastavil křivé zrcadlo fantastiky civilizaci moderního světa, jež člověku nepřinese skutečné štěstí, dusí-li v něm to nejcennější – lidskou myšlenku.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2009 , BaronetOriginální název:
Fahrenheit 451, 1953
více info...
Přidat komentář
Zajímavě podaný dystopický příběh. Kniha přímo srší lyričností a melancholií. Autor se přímo vyžívá v navozování určitých nálad a pocitů. Samotný apokalyptický příběh je velice jednoduchý, ale je protkán myšlenkami, různými přirovnání a metaforami, že čtenář se musí několikrát vracet a přečíst stejné místo znovu a znovu. Novela se snaží upozornit na několik nebezpečných rysů, které se mohou stát společnosti nebo i jen jednotlivci a jejich nevratných důsledků. Brainwashing, pokrytectví, vymazání dějin a kultury, dennodenní otupující stereotyp nemyslících mas lidí, kteří nechávají svůj vlastní osud v rukách pár jedinců, povrchní spotřeba, život bez empatie, krátké a rychlé ukojení životních potřeb ... Zkrátka vše, co v trochu jiné podobě naleznete i ve Farmě zvířat, 1984 nebo Konci civilizace (Krasný nový svět). Témata v dnešní době stále víc a víc aktuální.
Za mě tak 50 na 50. Nebylo to špatný, myšlenka jistě nadčasová (až děsivě), ale třeba takový Kaleidoskop mě prostě bavil daleko více...
Nezměrná autorova láska k tištěnému slovu, která proudí z této knihy mě jako čtenáře nemohla neoslovit. Stejně jako orwellovská utopistická big brother společnost budoucna, která se stává skutečností. Bohužel pro mě ( a Bradburyho ) je servírováno kostrbatě a neatraktivně a já se u knihy chci taky bavit a ne jen sledovat filosofické myšlenky - 55 %
Kniha předčila má očekávání. Bála jsem se, měla jsem radost, byla jsem smutná, byla jsem napjatá...zkrátka nenechá vás chladnými. Nebudete ji číst, ona vám bude vyprávět.
Jako knihomolovi už od dětství se mi tahle knížka nečetla snadno. Když si člověk představí, že by se něco takového klidně mohlo stát, že síla davu je kolikrát silnější a lidé pak na úkor toho přestávají samostatně přemýšlet... člověka při tom až mrazí.
451 stupňů Fahrenheita je podle mě jedna z těch kultovních knížek, který by si měl každý, kdo alespoň trochu čte a literatura jako taková ho zajímá, určitě přečíst. Samotnou mě žánr science fiction nikdy moc nebral a knihám do něj spadajícím jsem se vyhýbala, ale jak říkám, tohle je prostě skvost, žánr nežánr. Skvělý jazyk už od prvních stran, odstavce, u kterých máte přímo nutkání si je ofotit a následně vylepit na nějaké dobře viditelné místo, jak jsou pravdivé.
Kolikrát jsem v tomhle antiutopickém díle viděla i Orwella. Taky je zajímavé, jak je kniha nadčasová, vzhledem k tomu, že ji Bradbury napsal v padesátých letech minulého století.
Co říct na závěr, snad abychom si uvědomili, že to my máme ovládat techniku, ne ona nás. Že jí nemáme nechat řídit naše životy, podřizovat se jí a trávit na ní hodiny a hodiny svého času. Protože bychom mohli skončit právě tak, jako lidé v této knize. Prázdní.
„Představ si to. Člověk devatenáctého století se svými koňmi, psy, kočáry, pomalým pohybem. A pak, ve dvacátém století - pusť svou kameru rychleji! Knihy se zkrátily. Zkondenzovaly. Vykuchali je. Víc obrázků než textu. Všechno se sesychá na vtip, na senzační závěr." (…) „Seškrtali klasiky na patnáctiminutový rozhlasový program, pak je znova seškrtali, aby se vešli na jednu stránku, a nakonec to dotáhli na deseti - nebo dvanáctiřádkové heslo v naučném slovníku. (...) Výtah z výtahu, výtah z výtahu výtahu. Politika? Sloupek, dvě věty, palcový titulek! A pak jde všechno k čertu! Roztočte lidskou mysl, rozpumpujte ji rukama vydavatelů, literárních zlodějů, rozhlasových podnikatelů asi tak rychle, aby ta odstředivka odmrštila všechny nepotřebné myšlenky, které jen ukrádají čas!" (monolog Beattyho - s. 61/62)
Velice zamyšleníhodná knížka, byly tam sice části, kdy jsem se až strácela v toku Bradburyho myšlenek, ale rozhodně stojí za přečtení. Je skoro neuvěřitelné, jak to vystihuje naší dobu, ikdyž to bylo napsáno tak dávno.
Přečteno během 2 dnů a to s nadšením. Krásný, nadčasový a pochmurný příběh. Sice napsaný skoro před 70 lety, ale tolik věcí je tam jak z přítomnosti... Kniha, nad kterou jsem po přečtení přemýšlela. Skvělá kniha.
Novela nadčasová a současně hodně poznamenaná dobou svého vzniku (a proto poněkud vyhrocená, psaná bez odstupu), kdy svět svíral strach z jaderné katastrofy, v USA probíhal McCarthyho hon na čarodějnice a (západní) intelektuálové se obávali úpadku vzdělanosti pod náporem televize a dalších masmédií. Monta(i)g(ne)ovo prozření nastává symptomaticky díky setkání s dívkou reprezentující nonkoformní, antisystémově smýšlející mladou generaci. Z hlediska naplňování žánrových konvencí může být kniha pro současného čtenáře příliš přímočará a předvídatelná. Nemluvě o tom, že řada pasáží má charakter krátkých úvah o moderní civilizaci a tempu vyprávění dělají medvědí službu. Jako vyznání lásky k psanému slovu, v jejíž vrcholné fázi se s knihou přímo sžíváte, jde ovšem o knihu, které je těžké nepodlehnout. Obzvlášť, pokud v sobě máte alespoň kousek bibliofila.
Skvělý antiutopistický román Raye Bradburyho, který přes veškerou svou fikčnost až nebezpečně výstižne zachycuje signifikantní znaky dnešní doby (digitální demence apod.) a je zároveň děsivým poselstvím o tom, jak by svět mohl vypadat bez knih a kultury. Bradbury na jednoduché pointě vystavěl velmi čtivý a přes svou "jednoduchost" i velmi hluboký příběh, který by měl být, stejně jako Orwell, v seznamu povinné literatury.
Sci-fi?Možná v době, kdy byl napsán, ale dnes je otázkou jestli to je ještě sci-fi. Už nyní si stěžujeme, že nemáme na nic čas. Už dnes elektronická media vytlačují tištěnou literaturu (naštěstí ještě ne literaturu úplně), obrazovky televizorů dostávají pomalu rozměry telestěn, filmy jsou 3D, armády jsou vybavovány robotickými zabijáky....Ne, ještě nejsme tak daleko, jak popisuje Bradbury. Ale jeho vize budoucího světa je podobná líčení Orwellových románů.
Román není rozsáhlý (a osobně bych tam klidně ještě pár stránek postrádal), ale myšlenkově hutný. A i když to není moderní literatura z hlediska času, tak rozhodně ano z hlediska obsahu.
Nadčasová, alarmující kniha, která se stává a bude stávat stále aktuálnější. Autor nám představil svůj "imaginární" budoucí svět velmi přesvědčivě a mnohé jeho vize nejsou nereálné. Vyobrazuje zde duchaplnost společenských vyvrhelů, kteří podlehli špatnému vlivu moudrosti pocházející z knih, spolu s prostoduchostí řádných občanů, kteří si nechávají diktovat jak žít. Vyobrazuje jednoduchý svět, kde moudré je zlé a povrchní zábava apod. je dobrá - prostě čím dál aktuálnější. I přes vznešenou podstatu a myšlenkovou hloubku je to dílko poměrně akční a dynamické a spolu s krátkým rozsahem je jeho přečtení chvilkovou záležitostí.
Bradburyho vymyšlený svět až děsivě připomíná ten náš současný. Lidé pohlceni neustálým spěchem a honbou za úspěchem, za penězi a prostoduchou zábavou. Manipulace médii hraničící s vymýváním mozku, všudypřítomná politická korektnost zacházející často až do extrému. S tím vším jdou ruku v ruce rozbité rodiny, zhoršování vztahů a mezilidské komunikace vůbec. Jen to pálení knih nám tady zatím chybí... Alarmující kniha, v níž je ale i naděje a víra v lepší zítřky.
Kniha, která u mě vzbudila obrovské uvědomění a sebereflexi, kterou jsem potřebovala. Neskutečné, nadčasové dílo, které jsem si zamilovala!
Znala jsem pouze film a díky tomu mne kniha nikdy moc nelákala. Ale když teď vyšla její dramatizace, tak jsem neodolala a knihu si poslechla. Zpracování je vynikající i když některé ruchy a podkresová hudba znesnadňují poslech mluveného slova. Asi 3x jsem musela přetáčet nazpátek, abych porozuměla tomu co bylo řečeno. Mechanický ohař byl méně výkonný než ohař živí. Alespoň mně to tak přišlo. Jak si jinak vysvětlit, že stačilo pustit zavlažování a pes ztratil stopu. Osud Clarissy byl smutnější, ale věrohodnější než ve filmu a to je dobře. Celkově knihu hodnotím jako velmi zdařilou a určitě se k ní časem vrátím.
Touto knižkou začala moja vášeň pre Bradburyho (zberateľská a tak). Kultová vec, nadčasová, ako celý Bradbury. Istým spôsobom dáva návod, ako si určiť priority vo výbere kníh... :) ale - nebudem viac, nech neni spoiler!
Klasika. Krásné. Začnete číst a neskončíte. A bojíte se o svět.
Super napsané.
Zajímavé je také, že knihu přeložil /s další překladatelkou/ Josef Škvorecký - a napsal doslov.
Citát:
"Aspoň jsi dělal špatně dobré věci."
Další kniha z povinné četby. Popravdě jsem od ní moc nečekala a zajímavý mi přišel jen nápad s požárníky, kteří pálí knihy, ale doslova mě nadchla. Sice je děj pochmurný a budoucnost ve které se odehrává je pro mě příšerná (žádné čtení knížek), ale řekla bych, že autor naprosto přesně vystihl svou myšlenku. Prostě a jednoduše nádherné čtení, které bych s radostí rozebírala u maturity. Opravdu jsem si Raye Bradburyho oblíbila, nejen tím jakým způsobem své dílo napsal, ale taky díky jeho úvodnímu slovu u kterého jsem se věřte nebo ne i nasmála a to se mi ještě nestalo : )
451°F bývá řazeno k 1984 nebo ke Konci civilizace, ale dle mého názoru nedosahuje jejich kvalit, protože nezachází příliš do detailu popisu moderního totalitního systému, ale staví na jedné - do absurdna dotažené myšlenky - že jádrem civilizace jsou knihy. Což není úplně mimo, ale není to také zcela přesné - je to spíše vědění a vzdělání a kniha je pouze nosič, kterým ovšem může být i jiný způsob předání informace. Důkazem přepálenosti Bradburyho vize je, že první tuzemské vydání (které jsem četl i já) pochází z roku 1957 a druhé 1970, tedy z doby tuhé totality respektive normalizace. Na druhou stranu je zde dost přesně popsán současný efekt informační exploze a princip manipulace zahlcením spotřebitele banalitami, že je až mrazivé, jak se Bradbury v tomto trefil: "...vzdalujíc se od lidí, kteří snídali stíny, obědvali páru a večeřeli přeludy."
Štítky knihy
antiutopie, dystopie, kakotopie zfilmováno útěk 20. století americká literatura budoucnost tajemství symbolismus hasiči rozhlasové zpracování pragmatismus o knihách technologie budoucnosti oheň knihy
Autorovy další knížky
2001 | 451 stupňů Fahrenheita |
1959 | Marťanská kronika |
1989 | Kaleidoskop (70 povídek) |
1995 | Pampeliškové víno |
2017 | Ilustrovaný muž |
Koukám, že tady nemám komentář, tak napravuji. Četla jsem vydání z roku 2009 pár let zpátky. Bohužel mi něco sežralo papírový obal knihy. Ale hnědý obal knihy s vizuálem dobře usušeného dřeva na podpal místo knih, taky není špatný.
Bylo to skvělé. Víte, jak myslím to "skvělé". I přes ten všechen oheň vás bude mrazit. Knihu doporučuji stejně jako film z roku 1966, "modernu" z roku 2018 ani nezkoušejte.