500
Matthew Quirk
Román 500 mocných spája politické intrigy so závratnou akciou a pripomína klasické trilery ako Firma alebo Podozrenie. V Mikovi Fordovi čitatelia objavia nového hrdinu, ktorý sa na vlastnej koži učí, že čím vyššie človek stúpa, tým tvrdší a nebezpečnejší môže byť jeho pád.
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2012 , Fortuna Libri (SK)Originální název:
The 500, 2012
více info...
Přidat komentář
Kniha není špatná, ale přijde mi že je zbytečně zdlouhavá. Navíc se mi zdála hodně nereálná. Je to taková spíše oddychová knížka.
Od této knihy jsem dostala to, co jsem čekala - napínavý příběh, který mě bavil od začátku do konce, hlavního hrdinu, který mě bavil ještě víc. Čekala jsem oddychovku ze zajímavého prostředí, nic moc náročného a dostala jsem ji. Jsem jednoduše spokojená.
Po technické stránce by se dalo vytknout, že si někde zařádil tiskařský šotek, nebo že autor/překladatel neví, že pistole a revolver není totéž, ale to lze považovat jen za kosmetické vady.
Tuhle knihu jsem si užila - Mike Ford mluví sám za sebe, není černobílý, není podlý ani hrdina, a postupně přichází na to, že těch opravdu čestných lidí kolem něj (nu, jsme ve Washingtonu) je vážně pomálu (sám o sobě nemá žádné iluze). Ptá se sám sebe, zda pokud všichni čestní jsou zločinci, nejsou jen zločinci čestní, abych parafrázovala jeho konečné úvahy. Je to velmi současný, přemýšlivý (hlavně první polovina, která rozhodně nenudí, naopak) i akční (hlavně druhá polovina) thriller, jak má být. A přitom se jedná o prvotinu, v níž se autor vyhýbal všudypřítomné fyzické brutalitě a jiným zvěrstvům populárním v současných trhillerech.
Opět jedna z velmi rozporuplných knih. Prvních 160 stran nudy a velkého přemlouvání to nezahodit.. a v tom se to rozjelo, konečně! Stojí za přečtení, máte-li rádi napínavé příběhy, ale musíte se prokousat nezáživným vyprávěním ze začátku, které si teda na konci uvědomíte, že mělo smysl. Ale stejně...
Kniha svým námětem připomíná Grishamovu Firmu, ovšem jejích kvalit bohužel nedosahuje. Je o hodně drsnější a méně napínavá... Jednou stačilo, více se k ní, na rozdíl od již citované Firmy, nevrátím.
Matthew Quirk napsal knihu, kterou lze bez problému přečíst na jeden zátah. Velmi dobře využívá různé oslí můstky a spisovatelské kličky, kterými udrží čtenáře v neustálém očekávání příštích dějů. Naznačuje budoucnost, minulost odhaluje postupně a pomalu během celé knihy, neustále se hrne z jedné akce do druhé a v neposlední řadě nechává čtenáře v neustálé nejistotě. Problém je, že v téhle rychlosti není čas na budování charakterů a už vůbec ne na příliš důvěryhodné vytvoření nějakých vztahů mezi nimi. Díky tomu stačí domnělému zrádci, aby řekl: „Já to jen hrál, jsem s tebou.“ a je mu ihned uvěřeno. A právě takovéhle zbytečnosti jsou tím, co knihu řadí k průměrné literatuře. Trošku to tímhle rychlým a zkratkovitým stylem připomíná Dana Brawna, přičemž u něj je to svým způsobem omluvitelné. Jeho knihy se odehrávají v krátkém časovém horizontu. Quirkova prvotina vypráví příběh, který trvá déle než rok. Jako jednohubka je to ovšem dobře funkční, a mohu 500 doporučit jako fajn dovolenkové čtivo.
Knihu jsem přečetla v rámci plnění restů při úklidu knihovny, ležela mi doma dlouho, než jsem se k tomu konečně dostala a četla jsem ji spíše z povinnosti. Jedná se o značně průměrný román, trochu krimi, trochu thriller, který si hraje na inteligentější než ve skutečnosti je. Drží se osvědčených žánrových klišé, třeba poměrně primitivním a prvoplánovým využitím prolepse a analepse, které spíše ruší plynutí příběhu, než že by zvyšovaly napětí.
Za poměrně dobrou bych označila konstrukci postav, ale je to dané spíš tím, že se opět jedná o stereotypně vystavěné charaktery, žádného velkého překvapení se zde od nikoho nedočkáme.
Román staví hlavně na tom, že čtenář pravděpodobně nebude mít příliš detailní informace o nějakých mocenských hrách odehrávajících se ve Washingtonu, a tak stačí k nastínění života této sorty lidí opravdu málo za využití různých zjednodušujících kliček.
Za zásadní prohřešek ze strany autora považuji to, že celá Mikova posedlost odebraným případem nevyzněla ani zdaleka tak přirozeně, jak měla.
Sice to určitým způsobem zapadalo do Mikova charakteru, ale osobní pouto, které by ho pohánělo, bylo vlastně neexistují a zbylo tak jen jeho oblíbené ego. Celý příběh se odvíjel tak nějak protože prostě musel a protože autor byl rozhodnutý dobrat se určitého výsledku. Buď se přehnaně lpí na některých jednotlivostech nebo se přeskakují celé časové úseky.
Každopádně kvalita knihy je očekávatelná, poplatná žánru a není nic proti ničemu. Co je pro mě nicméně důvod tuto knihu vyřadit z knihovny a už se k ní nikdy nevracet, je práce překladatelky. Celý překlad mi přišel místy dost strojený a neumělý, ale nejhorší bylo, když došlo na nějaká zavedená slovní spojení.
Píseň Kazatelův syn? Břečťanová liga?? Ošklivé holčičky??? Překladatelka tu naprosto zbytečně experimentuje s překlady společensko-kulturních jevů a institucí, případně profláklých slovních spojení, což je z většiny zbytečné a občas i nepřípustné.
Překladatelka nepřiměřeně doslova zasahuje autorovi do práce a ovlivňuje recepci knihy čtenářem. Čtenářům obeznámeným s přeloženými jevy ztěžuje čitelnost knihy a čtenáře jevů neznalé nestaví před možnost volby si danou skutečnost buď dohledat nebo ji přejít. Což knize už tak příběhově podprůměrné a oddychové ve výsledku významně ubírá na kvalitě.