Nokturno
Evan Hunter (p)
Světlana Ďalovičová bývala kdysi slavnou pianistkou a tleskaly jí tisíce nadšených obdivovatelů v koncertních sálech po celém světě. Teď leží v kaluži krve a rozlité whisky a detektivové 87. revíru hledají odpověď na otázku, komu tahle nemocná stařenka mohla překážet natolik, aby jí zavraždil. Zpočátku vše nasvědčuje tomu, že se jedná o loupež, ale Carella a Hawes se nedají zmást. Pátrají po motivu, prověřují všechny stopy… Kam například zmizela vražedná zbraň? Byla Světlana skutečně tak chudá a opuštěná? Kdo je záhadný blonďák? Vyšetřování je zavede do nejrůznějších zákoutí velkoměsta, do nočních klubů, mezi sázkaře a hráče, mezi narkomany, prostitutky a bezdomovce, ale i do míst, kde žijí a pracují docela obyčejní lidé. Nokturno tedy není pouze napínavou četbou těžící z dokonalé zápletky a strhujícího vyprávění. Nokturno je také pohledem do tváře té nejsoučasnější Ameriky. Čtenář si v knize může vychutnat celou škálu motivů, postřehů a nálad, nechybí zde ani ironický humor a brilantní úvahy o Americe konce tisíciletí.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1997 , BB artOriginální název:
Nocturne, 1997
více info...
Přidat komentář
Americké megacity na přelomu 1996/1997. Zima, sníh, bezcitnost, vraždění. Jeden případ vyšetřují Carella s Hawesem, druhý souběžně s nimi tlusťoch Ollie. Smutný úvod, smutné pokračování, smutný závěr. Autor znovu nabízí dostatek zajímavých postřehů (jako třeba porovnání oblečení lehkých dívek s úborem Sharon Stoneové v Základním instiktu nebo jako vždy ostré pohledy na nesnášenlivost mezi imigranty z různých koutů světa), čímž (spolu s občasným černým humorem) bezútěšné popisy jednání většiny postav a časté suchopárné citace zákonů přiměřeně zpestřuje.
...
Přinesla mi dárek na uvítanou do nového bytu. Bochník chleba a krabičku soli. Má to prý přinášet štěstí. Byla z Ruska, víte. Tam mívali tradice. My v Americe už žádné tradice nemáme.
Omyl, pomyslel si Carella. Tady se stala tradicí vražda.
...
Pravidelně vstávám každou noc v půl čtvrté a jdu si na malou. Znovu si jdu lehnout a spím až do osmi hodin, pak vstanu, dám si snídani a jdu na dlouhou procházku. Jenny chodívala se mnou, ale vloni umřela. Moje žena. Jenny. Chodívali jsme v parku, ať pršelo, nebo svítilo slunce. Na těchhle procházkách jsme vyřešili spoustu našich problémů. Vypovídali jsme se z nich. No, od té doby co zemřela, žádné problémy nemám. Ale chybí mi jak ďas.
Těžce si povzdechl a dolil si kávu.
85 % (aktuálně 121 hodnocení se stejným průměrem).
Pěkné příběhy, tentokrát se obzvláště prolínaly, akorát konec se mi zdál takový useknutý.
Nokturno je francouzský výraz pro noční hudbu, lyrické klavírní skladby. Ty sice v příběhu zazní, ale jinak tam nic lyrického nenajdete, jen drogy, prostituci, vraždy, prachy, woodoo, a mravenčí práci detektivů 87.revíru, tentokrát s laskavou podporou Ollie Weekse, která vede k odhalení pachatelů.
Jako vždy napínavé, stojí za přečtení!
81%
Výborná detektivka. Vyšetřuje se tady vražda prostitutky, u ní se angažuje Špekoun Ollie a pak vražda staré paní, kdysi slavné pianistky. To už patří 87. revíru a mně z toho bylo smutno.
Doporučuji
Téměř stoprocentní 87. revír...
Jediný důvod k mé nespokojenosti byl ten, že tentokrát v celé knize nikdo neodrecitoval Mirandu... :-)
Tentokrát to autor se souběžnými příběhy trochu přehnal, je toho více a mělo to vliv na kvalitu v závěru. S vysvětlením zápletek nejsem spokojen. Ale pohled na současnou kriminalitu v New Yorku bude asi reálný.
Tentokrát je tu toho opravdu hodně, takže kniha působí jako taková ilustrace toho velkoměsta.
Tady se roztrhl pytel s vrazdama ;-) Napinavejsi detektivka nez normalne od pana Ed M :-)
Mala som problém dočítať. Nadväznosť na jednotlivé úseky boli trhané a ťažkopadne písané.
Opět výborné.
Velmi uspokojivé.