Sekera
Ed McBain
Velkoměsto na stránkách této knihy je vymyšlené, neopomene na úvodní stránce každého svého kriminálního románu ze života 87. revíru zdůraznit Ed McBain. Upozorní i na to, že fiktivní jsou také místa a lidé. Jen policejní postup vychází z reality, přiznává. Už nemá zapotřebí dodávat, že nesmyšlená je i povaha popisovaných zločinů, s nimiž se postavy jeho detektivů musejí utkávat, jakkoli se zdají brutální a nelidské. Jako zrovna tenhle. U nohou Steva Carelly a Cottona Hawese leží tělo starého muže. V běžném životě takoví starci umírají přirozenou smrtí doma v posteli. Tomuhle je osmdesát sedm let a hlavu má rozpolcenou sekerou. George Lasser možná někomu ublížil, možná ne, ale sotva mohl provést něco, za co by si zasloužil zemřít s masivní dřevorubeckou sekerou zatnutou do lebky. Má posekané i ruce a paže z toho, jak je zvedal a marně se snažil krýt a bránit se úderům vedeným brutální a nejspíš zuřivou silou. Všechno napovídá na čin smyslů zbaveného šílence. Detektivové se musejí vydat do ulic, pracně snášet na stůl jednu drobnou stopu za druhou, aby získali alespoň jeden pádnější důkaz o totožnosti pachatele. Noří se do hloubi městského podsvětí, rutina každodenní práce je zavádí do pochybných zastaváren, pouličních barů i firem pracujících na hranici světla a nekalého šera. Zároveň je pátrání zavádí i do vzdálené minulosti jeho rodinných příslušníků... Pátrání končí u manželky oběti a jejího syna, dál už stopy nevedou. Zde by past mohla sklapnout, kdyby ovšem oba neměli zcela neprůstřelné alibi. A to je v rutinní policejní práci situace, která vyžaduje jen jedno - odložit případ ad acta. Jenže v té chvíli se stane něco, v co policisté zahnaní do takové situace ve skrytu duše doufají a zároveň se toho děsí: vrah udeří znovu. A oživený případ náhle nabírá neočekávaný spád... Sekera patří v rozsáhlém díle Eda McBaina k nejzdařilejším románům už proto, že spadá do autorova nejplodnějšího a kvalitativně nejvyrovnanějšího období. Jeho policejní revír žil v polovině 60. let už natolik dlouho, aby jeho duchovní otec stačil do detailu propracovat všechny jeho aktéry i prvky policejní práce. Sekera je zkrátka klasika na druhou - v kriminálním žánru, i v kontextu jednoho z jeho velmistrů.... celý text
Přidat komentář
Po mnoha letech jsem se vrátil k McBainovi. A Sekera je vynikající oddechovka v duchu ranných příběhů z 87. revíru. Žádné Evan Hunterovské moralizování, žádné psychologické sondy, žádná morální dilemata. Prosté vyšetřování prostého zločinu s rozumným počtem rozumně krátkých slepých uliček - skvělá nekomplikovaná zábava.
Tak po dlouhé době slabší díl nebylo to špatné, ale autor to umí i lépe. Rozhodně se těším i na další díly.
Doteď jsem znala McBaina jen z jedné Plíhalovy písničky, ale když se člověk nudí při nemoci, přečte (skoro) všecko. Přestože to pro ukrácení dlouhé chvíle nebylo špatné, mám v oblibě jiný typ detektivek a k autorovi se už nejspíš vracet nebudu.
Hodně mě pobavily bezvýznamné dialogy policistů, které se blíží až absurdnímu humoru (Kobylky a Mravenci). Připomnělo mi to mou práci pro jazykový korpus - tohle jistě muselo být odposlechnuto v reálu!
Sekera nepatrí medzi to najlepšie z 87-ho obvodu, ale rozhodne má prekvapivé zakončenie a to mňa, otrlého čitateľa nielen detektívok, len tak niečo na poli krimi žánru neprekvapí. Pán spisovateľ to uhral na jednotku, povodil ma za nos, aby mi ho na konci so smiechom pustil. Napísal som to už viac krát, ale rád to zopakujem znovu: netreba 400-500 strán textu (plného vaty alebo násilia), stačí ich mať okolo dvesto, no vojde sa tam všetko - samotný zločin, vyšetrovanie aj s odbočkami do slepých uličiek, skvelé dialógy, výborná pointa, dobré finále a aj humor. K tomu sa pridá pár viet opisujúcich veľkomesto, ďalších pár poodhaľuje súkromie partie pod vedením poručíka Byrnesa a je to. Príma jazda od začiatku do konca a hoci je to kniha o zločine, je to zábava.
Ed McBain byl mistrem fabulace. Na začátku seznámí čtenáře s domovníkem Georgem, který odpočívá ve sklepě a v hlavě má zatnutou sekeru. Představí jeho dysfunkční rodinu, a zavede čtenáře do klubu válečných veteránů, k naštvaným sousedům, mezi vyděrače, strážníky a účetní. Pak se vrátí zpátky do sklepa prodiskutovat situaci s ostatními domovníky, dřevorubci a detektivy 87.revíru.
Jednoduché a účinné schéma příběhu!
Po dokonale atmosférickém grafickém románu Zatmívačka od Brubakera a Phillipse jsem zatoužil po další (nejlépe) noirové četbě. A vzhledem k tomu, že mcbainovky byly v mém oblíbeném knihkupectví v akci, několik z nich odešlo se mnou domů...
... a Sekera se stala první přečtenou. Upřímně – mělo to spád, místy to bylo vtipné a napínavé, obsahovalo to správnou míru brutality, bylo to i atmosférické (byť s noirem jsem to teda fakt netrefil – hlavní hrdina je usedlý rodinný typ, nikoliv ochlasta s rozedraným soukromím).
Kol a kolem to dobře navázalo na neuvěřitelně silná chapadla zmíněné Zatmívačky (byť ji to nepřehlušilo), nicméně vrah a jeho motivace tomu z mého pohledu dost snížily hodnocení. Tedy za 3.
Zatoužil jsem po prověřené četbě na malém prostoru. Posloužit mi měl osmnáctý příběh z 87. revíru. Splněno, i když to tentokrát nebude za kompletní souhvězdí. Na vině je neobvyklá počáteční rozšafnost a zdlouhavost popisů, což mělo zřejmě kompenzovat krutý úvod se sekerou v hlavě domovníka.
Naštěstí brzy po úvodním přešlapování se rozjede typická práce dvojice Carella/Hawes, utěšeně vyplněná trpělivým pátráním s nezbytnými slepými uličkami, občasnou náhodou a očekávanými vtipnými dialogy. Závěrečné odhalení pachatele je už naprosto mcbainovsky prozaicky dokonalé.
85% (aktuálně 139 hodnotících s průměrem 86 %).
…
“Odseděl jsem si šest měsíců na Walker Islandu za vybízení k trestnému činu a za vyhrožování.”
“Koho jste vybízel a k čemu?”
“No, chtěl jsem přemluvit toho chlápka, co dělal v bance, aby mi natiskl pár šeků, aby na nich bylo moje jméno.”
“A jak jste ho k tomu přemlouval?”
“Řek jsem mu, že ho sejmu, když mi ty šeky neopatří.”
Autor na 160 stranách umně vykresluje prostředí plné špíny a to nejen po celém městě, ale i v duších jeho obyvatel.
Stala se vražda, ale nikoho z obyvatel to moc nevzrušilo, protože se vraždy stávají.
Nikdo také nechce vypovídat, protože z toho nebude mít žádný užitek. Nečekejte žádné vědecké metody a ani sílu dedukce - detektivové přiznání často z lidí vytáhnou výhrůžkou, že na svědka celou tu vraždu přišijou. Spousta lidí se dozná k různým zločinům, ale bohužel nikdo k vraždě.
Naštěstí se vrah rozhodně pokusit zabít někoho jiného a protože neuspěje, tak se přizná a je konec. Pět hvězd? Ani smykem.
Chlapci z revíru 87. tentokrát pátrají po vrahovi, pátrají a pátrají a kromě nálezů mnoha kostlivců v různých skříních jejich námaha vychází naprázdno. Ještě, že je Steve miláčkem paní Fortuny!
(Mimochodem - pěkný rým na jméno April není snadné nalézt ani v češtině ani v angličtině. Napadá mě snad jen mitril:-))) Ale kde by detektiv vzal čas číst o hobitech:-))) )
Tak to je knížka, pro kterou jsem rád, že umím číst. Výborná skvělá detektivka, u čtení se dokážu vžít do role detektiva Carelly při vyřčení věty : „Dostal jsem chuť na pivo.“
Autor opět napsal krásnou detektivku jeho typickým stylem - líčící každodenní práci policistů 87.revíru. Jakoby náhodou při popisování děje dopodrobna stručně, mnohdy i s humorem, sdělí potřebná fakta, která do sebe zapadají. Skutečnému životu odpovídající dialogy - jakoby by by byly odposlechnuty ze života. K tomu jednoduchá zápletka - na závěr zřetelně vysvětlena. To vše bez hluchých míst!
Po knihách od Ed McBaina sahám vždy, když si chci přečíst opravdu kvalitní detektivku. Sekera nebyla v tomto směru výjimkou. Znovu mě utvrdila v tom, že autor dokáže vyfabulovat příběh (na první pohled vcelku banální) s maximální přesvědčivostí. Rutinní práce detektivů působí hodnověrně, dialogy jsou jakoby odposlechnuty z ulice, nechybí zde ani svérázný humor.
Vyborna detektivka. Nebylo v ni hluche misto a hodne mne bavila. Doporucuji!
Čtu sérii z 87.revíru postupně tak,jak je pan autor napsal. Pro mě zatím nejlépe napsaný příběh. Hodně humoru,pěkně zamotaný příběh.
Ed McBain je víceméně taková sázka na jistotu. Civilní, uvěřitelné případy, sympatičtí detektivové, svěží styl. Po těchto knihách se dá sáhnout vždy, když má člověk chuť na nějakou dobrou detektivku.
Hrozná nuda. Celé mi to přišlo strašně o ničem, zbytečně dlouhé, otravné, slepé linky a neuvěřitelné postavy. Tiše jsem doufal, že to není ten "McBain", ale zjevně byl. Dávám dvě hvězdičky, protože asi za úplný odpad to nepovažuju, ale doporučit to teda fakt nechci.