Ukolébavka
Ed McBain
Mrtvola dívky na hlídání ležela roztažená na podlaze v polovině chodby, v zadní části bytu. Na vzdálenějším konci chodby, u požárních schodů, byl dětský pokoj. Na okně a na parapetu se našly stopy po použití nástrojů, ale otisky vraha jsou dobře zahlazeny...
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 1998 , BB artOriginální název:
Lullaby, 1989
více info...
Přidat komentář
87.revír řeší dva komplikované případy v mrazivém lednovém počasí. V jednom je obětí půlroční dítě, druhý je o koksu. V lednu by se hodil koks na topení, ale tenhle koks dokáže zahřát stejně dobře. A k tomu Eileen, která něco chce a něco nechce. První případ zavede detektivy až do vzdáleného Seattlu, ten druhý pojednává o různých národnostech, které spolu soutěží v obchodě s drogami. Záleží jenom na tom, kdo má starší kulturu. Mě se to líbilo!
Moc se mi to nelíbilo. Šedivé město, spousta násilí, mindráky hlavních i vedlejších postav, nemastný neslaný konec a detektivové Carella s Meyerem, kteří působili obyčejně a nezajímavě. Dočítal jsem hlavně ze zájmu, abych si udělal trošku představu o McBainovi. Tenhle typ detektivek ale rozhodně není nic pro mě. A zvlášť v dnešní době, kdy se násilí a šeď sype z hlavních titulků zpráv v nebývalém množství, mi to celé asi přišlo ještě hůře stravitelné, než by tomu bylo dřív.
Isola/New York, 1987/1988, Silvestr/Nový rok. Skvěle popsaná atmosféra zimního studeného velkoměsta i zdlouhavého trpělivého pátrání v několika rovinách. Nepřestávám obdivovat autora, jak na takhle malé ploše znovu dokázal přiblížit osobní životní peripetie několika významných postav. Za mě jedna z nejlepších návštěv 87. revíru.
95 % (zatím 128 hodnocení s průměrem 80 %).
...
Venku ještě pořád sněžilo.
Před dvěma dny jsem ležela pod palmou a popíjela ledové daiquiri, povzdechla. A podívejte se na tohle.
Carella se podíval.
Nijak ho to nepotěšilo.
Pluhy nevyjedou, dokud nepřestane sněžit, a k tomu se zatím neschylovalo.
Začátek dobrý,pak trochu zdlouhavé. Poněkud slabší díl,ale i přesto si přečtu další díl 87.revíru.
Další příběh z 87. revíru předpokládá jistou úroveň znalostí předchozích dílů série o Steevu Carellovi a spol. Jako obvykle nás autor seznámil s několika souběžnými případy a tady až moc podrobně popisoval činnosti gangů, a tak tato část je spíše thrillerem než detektivkou. K vyšetřování vražd nemám námitek.
Jakákoliv knížka z 87. revíru je pro mě potěšení, blaho a jízda. Miluju McBainův styl psaní, kdy rádoby přeskakuje z děje do děje, z případu do případu, od detektiva k detektivovi. Na konci knihy to dává dokonalý smysl. Možná to může někoho rušit, ale po přečtení více knížek máte najednou pocit, že všechny ty chlapy důvěrně znáte, včetně jejich slabostí i horších stránek. Pro mě nejlepší detektivkář :-)
McBain je pro mě v detektivce pojem. Ale Ukolebavka je velkým zklamáním. Trochu prekombinovane, zmatené. Ale Carella je oblíbený detektiv a tak si určitě přečtu další díly.
Jen z úcty k autorovi dám 3*. Příběh drhne, je příliš rozdrobený a navíc popis zločinecké činnosti je rozsáhlejší než popis práce detektivů. To nemám ráda.
Začátek byl slibný, avšak poměrně záhy to zase sjelo do několika dějových linek a začala to být zdlouhavá nuda.
Samotné rozuzlení bylo předvídatelné, takže zase žadné šokující odhalení.
Kniha pro mne postrádala jakékoliv napětí.
Škoda.
Moje první kniha od McBaina a nejsem si jistá, jestli nebude poslední. Jako první seznámení s autorem to prostě není dobré, protože se už předpokládá, že se s postavami známe - nejsou do detailů vykreslené, jede víc linií najednou a já jsem se v tom ztrácela... ani mě nakonec moc nebavilo dozvědět se, kdo to vlastně udělal.
Starý dobrý Ed. :-) Knihu mám od Baronetu v novém kabátě a určitě se mi četla líp, než ty rozlepené paperbacky, které mám po taťkovi :-)) Co říkám na příběh se dozvíte v recenzi v záložkách, když budete mít zájem :-)
No nevím. Dle hodnocení jsem čekal více. Pravda, je to má první kniha od autora, ale asi i poslední. Více linií, místy pomalý děj.
McBain je prostě pan spisovatel. Který jiný autor umí takhle popsat zoufalou honičku stárnoucích policajtů za mladým, trénovaným klukem?
Carella se nerad za někým honil. A Meyer také ne. To se hodí do biografu. Ve filmu udělají honičku na čtyřicet záběrů, které po sestříhání vypadají jako jeden záběr, kde policajt uhání jako olympijský vítěz ve sprintu a zloděj běží jako ten, co získal jen bronzovou medaili. Ve skutečném životě je to všechno jen jeden záběr. Dupete po chodníku za klukem o patnáct, dvacet let mladším než jste vy a s mnohem lepší fyzičkou a doufáte, že ta jeho červená sportovní bunda nepatří běžeckému nebo baseballovému mužstvu. V opravdovém životě vás začnou bolet třísla a v prsou máte oheň a jako byste utíkali za někým, o kom víte, že ho nejspíš nikdy nedohoníte. Sledujete ztrácející se záda v červené bundě a jen taktak na ní rozluštíte nápis Prentissova akademie, který byste v takovém šeru a s očima staršíma třiceti let vůbec nepřečetli, kdybyste jej neznali už z dřívějška. Ve skutečném životě se musíte dívat, jak se vám ten maják červené bundy stále víc a víc vzdaluje...
Čtivá detektivka, více dějových linií - v určitých chvílích jsem byla více zvědavá na pokračování té hlavní, ale nijak zvlášť mě to nerušilo. Těším se na další autorovy knihy.
Štítky knihy
detektivní drsná školaAutorovy další knížky
2014 | Tváří v tvář |
2006 | Nenávist |
1969 | Zabiják |
2006 | Brokovnice |
2007 | Postrach |
Hrůza, kam až někdo zajde kvůli penězům.
Velmi uspokojivé.