Uloupená hvězda
Ed McBain
Tamar Valparaisová se stane hvězdou, je to jistá věc, hned, jak vyjde její prvotina, album, obsahující i její největší hit, píseň s okouzlujícími verši Lewise Carrolla z jeho knížky Alenka v říši divů. Avšak uprostřed slavnostního vystoupení při příležitosti uvedení alba na trh je Tamar unesena dvěma muži, skrývajícími se za maskami symbolů násilí a terorismu – Saddáma Husajna a Jásira Arafata. Nejde však o politiku ani o ideologii, únosci stojí jenom o peníze. Detektivové ze sedmaosmdesátého revíru mají opět o práci postaráno, avšak jen do chvíle, než je ze hry vyšachuje „Kombinovaná speciální skupina“, sdružující agenty FBI a prominenty z řad policistů. Nakonec se ovšem ukáže, že ani nejmodernější technika nenahradí staromódní, solidní pátrací postupy Steva Carelly a ostatních pánů detektivů. Pochopitelně se dovíme i co podniká jejich nepříliš milovaný kolega ze sousedního revíru, Špekoun Ollie Weeks, jehož románek s kolegyní Gomezovou se utěšeně rozvíjí. Rozuzlení příběhu je překvapivé, jak už bývá u McBaina zvykem, i když, bohužel, zcela odpovídající dnešní zkomercionalizované době.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2004 , BB artOriginální název:
Frumious Bandersnatch, 2004
více info...
Přidat komentář
- Hvězdička dolů za podříznutého retrívra a všechna další mrtvá zvířata v ostatních knížkách
- Hvězdička dolů za opakovaný názor, že žena nad 170 cm výšky a váhy pod 60 kg je zavalitá
- Hvězdička dolů za tvrzení, že Britney Spears, Christina Aguilera, Jennifer Lopez či Backstreet Boys jsou rockové hvězdy
- Hvězdička dolů za téma, které se mi absolutně nelíbilo a autor to zbytečně "dojil"
Nikdy bych nevěřila, že to napíšu, ale tenhle McBain se mi absolutně nelíbil :-(
Babička má v knihovně většinu příběhů z 87.revíru takže je mám přečtené i já a pokud bude čas, ráda se k nim zase někdy vrátím. Ale starší (autor je psal přes 50 let!) byly rozhodně lepší. Vhled do hudební scény byl sice zajímavý, ale jinak mě zápletka moc nezaujala a Carella se objevil na scéně až někdy v půlce knihy. Je sice fajn, že autor se snažil jít s dobou, což se v knize odráží, ale na jeho už klasiku to prostě nemělo.
Po letech jsem se ráda znovu setkala se Stevem Carellou a jeho parťáky z 87. revíru smyšleného velkoměsta. Ed Mc Baina a jeho detektivky mám moc ráda a většinu napsaných v minulém století jsem četla. Tento příběh napsal autor rok před svojí smrtí.
Začátek trochu zdlouhavý, ale i tak jsem knihu přečetla se zaujetím za 2 večery. Vsuvky s rozvíjejícím se milostným příběhem špekouna Ollieho byly docela milé- odhalily jeho křehkou něžnou duši.
Moje první autorova kniha z 21. století. Byl jsem zvědav, jak se vypořádá s vývojem krimi literatury, zda bude pokračovat svým stylem, nebo se nechá strhnout "nějakým moderním stylem" psaní. Udělal to tak trochu jako "Chytrá horákyně" - napůl. Počáteční část je skutečně poplatná "nové době", kdy píše a píše, a je to o ničem. Ale potom jsem tu nalezl jeho ruku a vše probíhá tak, jak má. Určitě lepší než průměrná kniha z jeho díla.
Ed McBain patřil k mým nejoblíbenějším autorům detektivek a v mladších letech jsem od něj přečetla všechno, co u nás vyšlo. Pak jsem dlouho detektivky nečetla vůbec a když se mi po dlouhé době dostaly do rukou některé jeho knihy, říkala jsem si, že by bylo fajn přečíst si zase něco od oblíbeného autora. Začátek mě zarazil a vůbec nebavil, říkala jsem si, že to snad ani není od něj. Pak jsem zjistila, že knihu vydal až v roce 2004 a obávala jsem se, že nové knihy už se nevyrovnají těm starým, které jsem četla. Prvních 60 stránek jsem se obtížně prokousávala popisem přípravy vystoupení nové pěvecké hvězdy, pak ale dostal děj spád a až do konce už to byl opět ten skvělý McBain,, jak si ho pamatuji.
Opět se mi knížka líbila, mám toho Eda prostě ráda, jeho detektivky jsou mi sympatické :)
Poprvé zklamání z McBainovy knihy: předtím jsem četla díl z roku 1962, tenhle už je z roku 2004, a to je safra znát - mnohem (o polovinu) delší a plné balastu, prostě podle vzoru "moderních" detektivek. Mám dojem, že autor na sklonku své osmdesátky se zbytečně rozpovídal, na jednu stranu nostalgicky, na druhou trochu nuceně rozverně; nutil dokonce Carellu, aby vzpomínal na své mládí a začátky u policie (a to bylo skoro celé Carellovo vystoupení), ostatním z revíru nechal prostor pro jejich více či spíše méně věrohodná milostná vzplanutí (Ollieho dlouhé vsuvky byly úplně zbytečné, stále jsem čekala, že něco viděl, v něčem pomůže, ale nic).
Do strany 60 se nedělo nic (ani zmínka o 87. revíru), jen jsme si přečetli suchopárný a nadbytečný výklad z průmyslu hudebního (vydávání singlů, hitparády, prodeje) a tvorby videoklipů. Pak se stal nosný zločin celé knihy a poté následovalo...zase prázdno, až do strany 200 se nepohnul ani lísteček. Teprve pak (!) konečně sedmaosmdesátka začala na případu opravdu pracovat a postupně odhalila pachatele.
Poslední strany jsou akční, ale takovým stylem, že se mi udělalo mdlo a vydrželo mi to až do hořkého konce. Mám dojem, že to autor na celé čáře přehnal - mohlo se to sice stát, ale měl s tím naložit trochu jinak, aby to "uspokojilo" čtenáře. Jakoby důležitější byl posledně odhalený pachatel, k němuž to ale směřovalo už dlouho. Jen z piety (a za Pentlochňapa) 65%.
Kniha se mi líbí,dobře se čte.Básni-písni nerozumím a popisy znásilnění nemusím.Starý dobrý Špekoun OLLIE,je dobře psaná postava.Tato kniha,se mi zdá, jako nejlépe napsaná,z těch mnoha,co jsem od autora četla.
Dobrý príbeh, ale tú scénu so znásilnením si mohol odpustiť, nemusel ju detailnejšie opisovať.
Ed McBain touto knihou políčil ohavnou past na všechny překladatele svého díla. Vkládat do textu úryvky z básně Žvahlav tak, aby logicky souzněly s příběhem a řešením záhady - to je od něj prostě schválnost. ;)
Případ unesené zpěvačky, zpočátku rozvleklý, v závěru drsný jak šmirglpapír, je nejenom skvělou ukázkou práce detektivního týmu, ale i spisovatelského umu a talentu Eda McBaina!
55 románů o partě z 87.revíru, a já jsem dnes u posledního. Nečetl jsem chronologicky, Uloupená hvězda je 53. v pořadí. Jsem trochu naměkko, protože první jsem četl před možná 45 lety, a žádný další už nebude. K těm 55 se budu rád vracet, protože v detektivním žánru nemají konkurenci. Dokud nás smrt nerozdělí!