Útočník
Ed McBain
Čekává na ně v temných zákoutích velkoměsta, a když je s nimi hotov, skloní se a řekne: Clifford vám děkuje, madam. Zanechá je ležet v krvi, pohmožděné, trvale postižené psychicky, někdy i tělesně, ale živé. Nyní to násilník přehnal: nová, mladá oběť útok nepřežila. K tomu má i velkou smůlu: Bert Kling si vzal jeho dopadení jako osobní věc, protože oběť byla jeho přítelkyně.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2004 , BB artOriginální název:
The Mugger, 1956
více info...
Přidat komentář
Ukázka standardní policejní práce v ulicích amerického velkoměsta padesátých let. Bez Carelly, bez velkého překvapení, bez zbytečných řečí, bez přehnaných akčních scén a překombinovaných zápletek.
70 % (zatím 137 hodnotících s průměrem 81 %).
V dobách mojej čitateľskej mladosti bol pre mňa 87. revír a Steve Carella hneď po Herculovi Poirotovi a slečne Marphlovej typ detektívky, ktorý som hltala jedným dychom. Do dnešku som neprečítala iba zopár kusov z tejto rady. Prvá zastávka bola ako dobre dozretá stará malina :) Tie krásne časy, kedy neexistovali mobily, internet, policajné správy sa datlovali na starých písacích strojoch a aj detektívi sa mestom nepremávali na autách, ale kráčali pešo, v dnešnej dobe môžu sa zdať mnohým nudné. McBain bol však taký môj predchodca všetkých severanov a "carterov, či denkerov", písal v dobe, keď umenie krimi nespočívalo v tom, ako čo najkrvavejšie popísať zločin, ale ako nechať detektívov pracne a dômyselne prísť na príčinu a páchateľa. Začítať sa do 87.-eho revíru hoci aj opakovane, je pre mňa ako po návrate z dlhej cesty zložiť kufre v predsieni vlastného domu.
Hannon, Cannon, Abbot, Marsten, či Ed McBain? Salvatore Lombino to so svojími nickmi preháňal rovnako ako prekladatelia jeho diela z našich luhov a hájov. Česi toto dielo nazvali Útočník (vhodnejší preklad originálneho “The Mugger” je skôr Násilník), no stále lepšie ako slovenský názov úplne odveci “Prvá zastávka”. Ešteže neprekladali aj jeho najčastejší pseudonym Hunter, lebo miesto Lovec by bol z neho Kopec alebo Zvonec.
Ako väčšina autorových diel z 87. revíru (narátal som ich 55(!) + výbery 2 či 3 príbehov), jedná sa len o rozsiahlejšiu poviedku resp. novelu v rozsahu 150 strán. Čo u mňa vôbec nie je mínusom, vzhľadom na obézne škandinávske krimikrváky, plné balastu, zbytočných vedľajších rovín, postáv, ale najmä normostrán...
V policajnom revíre Steva Carellu (btw tu vôbec nevystupuje) sa všetko deje nádherne rýchlo-stručne-výstižne. Dej dopredu posúvaju brilantné a “živé” dialógy, ktoré nešuštia veľkou literatúrou, zato sú bližšie realite a nechýba im naturálny šarm. Popis deja je svižný a jednoduchý, nie ako populistické prejavy našich politikov a rádoby umelecké vložky severských krimiznalcov. Napriek tomu ste schopní veľmi rýchlo zistiť, kto z detektívov je vaša krvná skupina, kto naopak vyššia cenová skupina a kto svetová rarita. Po dvoch-troch vetách je jasné, kto je príliš horkokrvný, kto trochu grobian a kto sa iba hrá a kto je skutočný gentleman. Ale rozhodne pred koncom nezistíte, kto je onen Násilník resp. Útočník. To vie len Lovec - Evan Hunter :)
Samostatnou kapitolou, ktorú som si už pred desiatkami rokov ihneď obľúbil, sú autorove opisy prostredia. Fiktívne mesto Isola v jeho opisoch ožíva a častokrát ho komentuje ako živú bytosť. Jeho personifikácie sú v ostrom kontraste k danému žánru a pomerne drsnému neosobnému policajnému prostrediu. Na danú dobu - treba poznamenať, keďže dnes je to pre čitateľov už len slabý odvar sado-maso škandinávskej školy. Napriek tomu sa táto knižočka číta parádne, skoro tak dobre ako sa pri nej popíja rakúsky Veltliner! Opäť som raz hltal stránky a snažil sa nepreskakovať ich, v snahe čo najrýchlejšie odhaliť páchateľa.
Jediné, čo mi vadilo okrem tej skoro až poviedkovej formy a zásadne škodilo tomuto dielu bol archaický, socíkovsko-korektný preklad môjho vydania z roku 1987. Množstvo ironických ftípkov sa vytráca a niektoré duchaplné hlášky sú nezmyselné. Aj fonetické anglické hračky, ktoré sú úplne nekompatibilné so slovenským rýmovaním, sa dali preložiť oveľa lepšie. Napriek týmto chibyčkám krasi si toto krimi zaslúži 73%
NEODPORÚČAM: Tým, ktorí hľadajú rozsiahle epické dielo a sofistikované charakteristiky postáv aj psychologické rozbory každej upratovačky na policajnej stanici. Uctievačom dnešných “severských krimibohov”, aby náhodou nezistili, že už pred 65. rokmi sa písali svieže detektívky, ktoré nepotrebovali čitateľov zaujať úchylným hnusom ani 600-800 stranovým rozsahom. Nakoniec ešte dôrazne neodporúčam milovníkom mačiek, aby neprišli na to, ako sa vyrába Nescat ;)
Jedna z úvodních detektivek 87.revíru. Už víme, jak se do týmu dostal Kling. Na to, že to bylo napsáno někdy kolem roku 1956 - moc pěkná knížka - a ukazuje, jak tehdy policie v NY City postupovala.
Detektívka z doby, kedy ani spisovatelia nevedeli vymyslieť zločin, ktorý by sa pri dnešných TV novinách ani nedostal na obrazovku , kde nepočuli o právach zadržaných , alebo o mobbingu na pracovisku...
McBain je moje srdcovka. Tuhle jsem přečetla za 2 dny a byla fakt dobrá. Bert Kling je můj oblíbenec hned po Carellovi.
Čte se dobře, ale je pravda, že E. McBain má mnohem lepší příběhy, než tento.
Docela slušná detektivka, je pravda, že tentokrát jsem vraha neodhalila vůbec. Strážník Kling je kladná postava a já si ho oblíbila již v prvním díle, zde najde i svou nečekanou lásku.
Těším se na další díl.
Ale jo, i ten Kling je sympatický :). I když je příběh trochu slabší, knížka pěkně ubíhá.
Detektivky čtu už od mládí. Ed McBaina dlouho, ale zrovna tahle detektivka nebyla pro mě tou nejlepší. Ale alespoň už vím, jak se Bert Kling dostal na 87. revír.
Výborný príbeh. Sympatický Bert Kling, akcia dvojice detektívov Willis-Eillen v hone na Clifforda, ktorá skončí naprostým fiaskom a prekvapivé rozuzlenie.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu, detektivky mám ráda a čtu je opravdu hodně, ale tady tahle mě nějak moc nezaujala.....
Útočník byl moje první románová detektivka z tzv. "americké drsné školy". I když od napsání uplynulo už více jak šedesát let, román je dobře vystavěný a čas mu rozhodně neubral na čtivosti. Jenom jsem se občas musel pousmát nad množstvím stereotypů o ženách co zvlášť vyniknou při srovnání s moderními severskými detektivkami.
Detektivky mám moc ráda - jsou pro mě odpočinkovým čtením s drobným zamyšlením, ale tahle mě nějak neoslovila. Nakonec jsem knihu odložila a poslechla si ji jako audioknihu na cestách vlakem, kde to bylo vítané zpestření. Atmosféra let minulých na mne sice dýchla, ale jen tak letmo, nezanechala žádné výrazné pocity. Jako odpočinkové čtení/poslouchání je to parádní, ale nic víc. :)
Je v tom znát další krůček vstříc literárnímu řemeslu, kdy Ed McBain ještě hledá ideální formu. Zápletka stále není dokonalá a je tu jen proto, aby vyprávění drželo pohromadě, ale postavy už získávají na jistějším tvaru a vyšetřování má nějakou stavbu. Násobeno útlým rozsahem a brilantními dialogy, a výsledkem je parádní kriminálka, která ještě šedesát let po svém vzniku s přehledem strčí do kapsy nejeden současný thriller.
Co mě však bavilo nejvíc, byla atmosféra začátku druhé poloviny 20. století, kdy policisté nemuseli vymýšlet žádné právní obštrukce aby se dostali pachateli na kobylku. Stačilo si jej zavřít ve výslechovce a hodit s ním řeč jako chlap s otrokem. A ženy věděly, že jejich místo je u psacího stroje a nemíchaly se do vyšetřování, maximálně jen, když bylo potřeba poplácat po zadečku. Prostě padesátky jak mají být, a i když to autor nežene do extrému, je to tam a je to kouzelné. Tedy pakliže u vás převládá chromozom Y.
PS: Zločin instantních kočiček je prostě spektakulární.
Výborný dej. A policajná nemohúcnosť a neschopnosť ma pobavila. V hlavnej úlohe Bert King preukáže svoje schopnosti. Vyšlo aj pod názvom Prvá zastávka.
Zajímavý detektivní dvojpřípad, který dokázal rozdvojit Bert Kling, budoucí posila detektivů 87. reviru.