...a bude hůř
Jan Pelc
Kultovní undergroundové dílo kterého děj se odehrává převážně v totalitních Čechách. Román Jana Pelce …a bude hůř patří vedle Medorka Petra Placáka k nejsilnějším a zároveň nejbrutálnějším výkřikům mladíků od dětství šikanovaných prodlouženou železnou pěstí dělnické třídy (čti Veřejnou bezpečností a StB) za svou nepřizpůsobivost a prostou touhu žít svůj život. Přes tvrdé odsudky, kterých se mu dostalo od intelektuálů tlejících již více než desítku let pro změnu v exilu, se rázem stal kultovním, generačním textem. Novodobý beatnik, na rozdíl od amerických předchůdců skutečně bitý establishmentem, se nechal Kerouacem a spol. inspirovat i po formální stránce. Formální stereotypy a postupy absolutně neguje, jeho text je neučesaný, obscénní, plný vulgarit, přitahuje i irituje nánosy hnusu, s nimiž všeobecně hlásaný realismus, vládnoucí po léta povinně české literatuře, rozhodně nepočítal. (z anotace k filmu)... celý text
Přidat komentář
Tohle není literatura, není a nechce být.
Je to zpověď. A zpovědníci jsme my. jen je tu rozdíl v tom, že nemáme právo udílet rozhřešení. Nemáme právo ani soudit. Protože každá doba má své útrapy. A socialismus byl prostě teror.
Surově popsaný socialismus ve své největší špíně. Nejsi jako já, nesouhlasíš se mnou, tak já ti ukážu. Tvůj socialismus s lidkou tváří.
"Kurva svět" mi rezonuje v hlavě a já můžu konečně odpovědět na otázku: "Jaká je vaše oblíbená kniha?" ... Nemusí jít pouze o šílenou výpověď doby... Dnešní čtenář, který totalismus nezažil, si v ní může najít úplně svůj nový svět, protože, co si budem - pořád je od čeho utíkat.
Četla jsem jako výpověď jedné generace ...
Prožila jsem to období ... ale já to takhle nevidím... někdy to bylo na hraně...
A hlavně - už je to pryč...
Kniha,která ovlivnila můj život,četl jsem ji několikrát a vždy jsem se plně ponořil do příběhu,doby,místa a času
V 90-tych rokoch som túto knihu považoval za povinnú literatúru pre všetkých. Natoľko, že som ju všetkým aj požičiaval. A už sa mi nevrátila. Nevadí. Asi je požičiavaná ďalej. Budem tomu veriť...
No tak to jsem nečekal, to byla opravdu jízda tím, co mnoho z nás již nepamatuje. Nebylo mě tenkrát tolik, ale taky jsem měl dlouhé vlasy, nosil džíny, a chtěl něco změnit.... No to už není pravda.
To jak zde autor pracuje s tou šedou dobou, jak ji mění v alkoholový dýchánek, kdy je všechno dovoleno, všetně nevázaného sexu, kde jen to jde. Hlavně nejít s proudem, hlavně nenapodovat ty naše rodiče, kteří se raději ohli a nebo obráceně napomáhali rozvoji toho šíleného systému. Pracovat ? No to sand né, je třeba najít způsob jak "žít", a do toho vidění rozhodně práce nepatřila.
Musím říci, že je to opravdu popis doby, kterou jsem najednou viděl naprosto čistě, kterou již nyní nikdo nechce vidět.. byla to opravdu neuvěřitelná jízda, kde jste mohl sklouznout, úplně bez problémů.
Ještě jedna malinká shoda, kromě toho, že jsme se naučili pít pivo, byla to kapela, kterou jsme taky založili, a snažili se hrát rock, nebo něco, co tak mohlo znít.
Pro mě to byl neuvěřitelný návrat do doby dávno minulé, a bylo to naprosto opravdové.
Vlastně jedna ze stylově nejčistších ukázek literárního naturalismu. Nenápadný důkaz toho, že styl, který jakoby nenápadně otevřel Émile Zola, a ve kterém více než zdařile pokračovali třeba Louis Ferdinand Céline (a u nás Josef Karel Šlejhar), Warren Miller, či Anthony Burgess, i v současné době má co říci a dost možná, že už jenom on...
Silný otisk své komunistické doby. Knížek o květinových dětech je vícero a pokud chcete k této knize získat vztah je třeba ji číst ve správném věku (tedy co nejdříve) a jak se říká: "Nikomu nad 30 nevěřte". Já jsem si přišla na první polovinu už stará a úplně nejvíc mě bavila až závěrečná část "Děti cest", kde už bylo i zamyšlení a ne jen sex and drugs and rock n´roll:)
Setkání s knihou bylo pro mě jako srážka s lokomotivou... Strhující, psané autetickým jazykem, neučesané a drsně přímočaré.
No kurva ! tak dnes som konečne dočítal tento "skvost". Najskôr som videl film a keď som zistil že je to podľa knižnej predlohy tak som teda siahol aj po knihe.
Kniha sa síce číta ľahko a vobec mi nevadili ani vulgarizmi, násilie a sex, ale príliš veľké nadšenie z toho celého nemam. :-(
Poučenie z celej knihy asi takéto : "Alkoholici , fetáci , kurvy a somráci budú v každom režime a záleží iba na režime ako sa k tomu postavý !
No a samozrejme že každý sme si strojcom svojho šťastia !
Snád jediné plus knihy sú opisy Olinových snov, tu vidno že autor má aj na viac ako na opis života jedného bezvýznamného alkoholika.
No a v súčastnej dobe je pre mňa zaujímavý aj pohľad do utečeneckých táborov.
celkovo : ďakujem , stačilo !
Četl jsem, když mi bylo 19 let. Tenkrát mě kniha naprosto pohltila. S odstupem času bych linii - chlast, cigára, máničky, sex, chlast, cigára, máničky, sex - hodnotil asi s menším nadšením. Nicméně pokud se kniha bere trošku s nadhledem, je to velká zábava.
Přijde mi, že tuto kniho nelze moc hodnotit jako celek, proto bych to rozdělila na jednotlivé části: Děti rodičů - neustálé střídání schématu sex, chlast, sex, chlast, semtam proložené něčím tvrdším nebo rvačkou s policajtama mě časem začalo poměrně nudit. Děti ráje - tato část se mi asi jako jediná opravdu líbila a podle mého i jako jediná opravdu stojí za přečtení. Konečně má člověk pocit že vidí tu mládež šikanovanou estébákama a zvrácenost totalitního režimu. Mě osobně dost zaujal příběh Lesního muže. Děti cest - zde autor popisuje začátky Olinovy emigrace a jak se snaží dostat do vysněné Francie. Neustálé přecházení z ich do er formy se mi četlo blbě a obecně mě tato část taky nijak neuchvátila.
Prečítané 2x v období dospievania. V tých dobách som bral tento román až nekriticky. Čítali sme ho všetcia v partii. Fajčili sme retka a zapíjali tykadlom. Kryl a jeho Moritury te salutant bola naša hymna. Krásne zlaté časy. Dobre, že sú preč : )
dlouhe a ctive a propracovane. obzvlaste v posledni casti mi doslo, ze vse bylo asi tak trosku jinak, nez nam prezentovali ...
Na to, že ta kniha je dlouhá se četla dost dobře,ale, když by mně bylo asi víc let tak by jsem měla jiný názor. :D
Zajímavé, ale mám pocit, jako by se mi s každou další stránkou snižovalo IQ. V osmnácti by se mi to asi líbilo.
Štítky knihy
totalitní stát zfilmováno komunismus květinové děti severní Čechy české romány
Autorovy další knížky
| 2007 |  ... a bude hůř |
| 2001 | Bez ohňů je underground |
| 2002 |  Šmírák |
| 2004 | Basket Flora |
| 1999 | ...a máš mě rád? |
Paradní kniha, četl jsem ji v šestnacti, hned po sametovy revoluci. Když kniha vyšla na zapadě za totáče, tak se emigranti zhrozili co je v československu za mládež. Pavlu Tigridovi se ale velmi líbila , tak ji vydal...