...a bude hůř
Jan Pelc
Kultovní undergroundové dílo kterého děj se odehrává převážně v totalitních Čechách. Román Jana Pelce …a bude hůř patří vedle Medorka Petra Placáka k nejsilnějším a zároveň nejbrutálnějším výkřikům mladíků od dětství šikanovaných prodlouženou železnou pěstí dělnické třídy (čti Veřejnou bezpečností a StB) za svou nepřizpůsobivost a prostou touhu žít svůj život. Přes tvrdé odsudky, kterých se mu dostalo od intelektuálů tlejících již více než desítku let pro změnu v exilu, se rázem stal kultovním, generačním textem. Novodobý beatnik, na rozdíl od amerických předchůdců skutečně bitý establishmentem, se nechal Kerouacem a spol. inspirovat i po formální stránce. Formální stereotypy a postupy absolutně neguje, jeho text je neučesaný, obscénní, plný vulgarit, přitahuje i irituje nánosy hnusu, s nimiž všeobecně hlásaný realismus, vládnoucí po léta povinně české literatuře, rozhodně nepočítal. (z anotace k filmu)... celý text
Přidat komentář
Když jsem byl puberťák, chtěl jsem být jako hlavní hrdina knihy. Chlast, cigára, drogy, ženský, tvrdá muzika, kašlat na všechno. Prostě underground. Naštěstí mě to přešlo:-)
četla jsem také v době dospívání a kniha se mi líbíla,ale mám na vás na někoho prosbu nemohu si vzpomenou a nikde najít jak se jmenuje třetí díl poradíte prosím:-)druhý je.... a výstupý do údolí a víc si nevzpomenu děkuji
Četla jsem v době dospívání a kniha se mi líbila. Dobře napsána, čtivá. Sama nevím jak bych se postavila k režimu, kterému musel čelit hlavní hrdina, ale fandila jsem mu moc.
Dřív jsem poznala film, který patří mezi mé oblíbené a tak jsem se na knihu těšila. První dvě části naprosto výborné. Jasný že je to trochu extrém na všechno srát, spát s kdekým, chlastat, brát drogy, nemakat, ale ono druhý extrém taky není asi úplně ideální - honit se za prací, za penězma, za úspěchem, zapomínat žít. Poslední část jsem přečetla jen s vypětím sil, těžce mě nebavila, nudila. Navíc styl vyprávění poslední části - jeden odstavec ich forma, další er forma, to se fakt blbě četlo. Ale jinak: "Spěcháme do práce, do postele, do kina, vždycky a všude spěcháme. Stíháme, co chceme. A neuvědomujeme si, že každé stihnutí něčeho, každý pohyb ručičky, který nervózně pozorujeme na nádraží, nás odsunuje blíž k smrti. Čím víc se toho snažím stihnout, tím blíž jsem smrti." Takže se zastavme, a taky trochu žijme :)
Nějak se nemůžu rozhodnout zda se mi kniha líbila či ne. Dobu jsem nezažila, takže jen těžko můžu říct, jak bych se zachovala já.
Do poloviny se kniha četla skvěle. Pak se mi to slilo v jeden obrovský chlastací mrak a šlo to do kytek. Můj vztah k alkoholu sice není příliš kladný, ale pokud je to v mezích tak ať si každý poslouží. Nemůžu si pomoct, ale jako jediná opravdová oběť té doby mi přijde Lesní muž.
Poslední část se mi četla nejhůř.
Přesto nelituju přečtení. Člověk si má rozšiřovat obzory. ;)
Jsem asi někde v polovině a už měsíc se nemůžu odhodlat k pokračování... tolik znechucení během chvíle mi nevyvolala ještě žádná knížka - to je asi tak jediné plus, protože tolik chlastu, kriminality, drog a sexu asi nenajdete v jedné knížce najednou. Kniha má nejspíš poukázat na poměry v totalitním Česku a možná přiblížit květinové děti, ale víc času zabere luštění prapodivného slangu a vulgarit. Vsadím se, že kdybych otočila na jakoukoli stranu v knížce, bude Olin buď v hospodě, na šrot (takže v hospodě) nebo na záchytce... pro mě opravdu špatné čtení, ačkoli mi vulgarismy víceméně nevadí, v této knížce je jich až moc. Pro mě absolutně nezajímavý děj o lidech, které nesnáším - alkoholiky, čili vychl*stané palice a povaleče, kterým je nejspíš jedno úplně všechno a všechno se to točí dokola - chlast, drogy, záchytka...
Za plus považuji to, že se čtenář tedy může díky způsobu vyprávění přiblížit normální mluvě, není nijak strojená. Že se příběh odehrává na skutečných místech, například v Nejdku a že se v něm vyskytují také reálné postavy a odkazy například na Jana Palacha, Magora (Ivana Martina Jirouse) a další jiné. Že nám ukazuje, čeho je člověk schopen a kam až může dojít šlápne – li na špatnou cestu, která vede z kopce. Tohle oceňuji, ale jinak si „…A bude hůř“ s největší pravděpodobností znovu nepřečtu a na začátku jsem očekával daleko víc, na tak slavnou knihu. 55%
Plný počet * nedávám proto, že od chvíle, kdy Olin opustí ČSSR, mě kniha už moc nebrala...
Drsný příběh. Měli by si přečíst mladší čtenáři k lepšímu pochopení co to bylo za zku...... dobu..
Hodně kontroverzních témat. To je přesně to, co člověku bortí hranice a rozšiřuje obzory.
Kurvy, chlast a chlebíčky.....Nebo taky: Dneska hojno, zítra hovno. Prostě cesta do hlubin notorikovy duše.....
No, přesně ten druh odporu, který já moc nemusím. Chlast, balast a blbý kecy u piva. Poprvé jsem to četla na střední škole. Dávám čtyři hvězdy, protože dojem to ve mně zanechalo asi na celý život a to se nepovede každé knize.
Nedoporučuji ke čtení těm, kteří předpokládají, že život ostatních vypadá jen jako jejich vlastní, že druzí jednají, myslí a mluví jako oni sami, a není-li tomu tak, odmítají to brát na vědomí, místo aby je to pobídlo se hlouběji touto skutečností zabývat.
Před léty jsem četl knihu jedním dechem. Dnes jsem viděl i film a byl jsem zklamaný. Z knihou neměl téměř nic společného. Kniha 100% lepší než film.
Po zhlédnutém filmu jsem čekal příběh disidenta bojujícího proti komunistické zlovůli, okořeněný o kus sprostoty a sexu. Skutečnost však odpovídá spíše opačnému pořadí. Osobně Olina vnímám jako lempla, kterému se nechce pracovat a své světlé záblesky prozření a sebereflexe střídá s alkoholem, pomocí kterého utíká od reality i sám od sebe. Přesto je v knize mnoho silných momentů, které se mnou zamávaly - příběh Lesniho muže, Oty a Oliny, Josefa, ten malý plyšový medvídek, který zbyl po té malé holce s klukem, kteří utíkali do Itálie, vražedná bitva v italském táboře, do toho incest, nekrofilie... Čtenář má o čem přemýšlet a já sám na leccos nezapomenu. Pátou hvězdu nedávám jen z důvodu odlišného náhledu na některé věci.
Štítky knihy
totalitní stát zfilmováno komunismus květinové děti severní Čechy české romány
Autorovy další knížky
2007 | ... a bude hůř |
2001 | Bez ohňů je underground |
2002 | Šmírák |
2004 | Basket Flora |
1999 | ...a máš mě rád? |
Dekadentní nuda, hrdina je jako povaleči na Piccadilly v šedesátých, které nakonec květinové úlety přestali bavit. Umyli se, ostříhali, slušně se oblékli a stali se těmi, které v těchto telecích letech nenáviděli. Právníky, lékaři atd.