A co?
František Halas
Osm let ležel rukopis poslední básnické sbírky Františka Halase nevydán. Osm let - Těm veršům karanténa času neublížila. Vznikaly v letech 1945 až 1949 souběžně s básněmi druhého oddílu sbírky "V řadě" a vnímali jsme je tehdy v isolovanosti časopiseckých otisků jako rozjitřená a rozjitřující svědectví o básníkových nejvnitřnějších svárech, nadějích i žalech, ilusích i desilusích, jako nový a neoslabeně mladý hlas na hlídce hledačství, které je podmínkou životnosti poezie. Dnes na nás čtrnáct básní sbírky "A co?" naléhá jako rozmyslně skloubený celek. A vidíme náhle s úžasem, jak tato poesie předjímala v myšlence i v tvárném arsenálu, jak pravdivě vyjadřovala svět člověka po druhé světové válce, jak neotřele nový je její hlas ve stavbě Halasova díla i v orchestru nové české poezie. Z doslovu Ludvíka Kundery.... celý text
Přidat komentář
Sbírečka čtrnácti básní - ale ta síla v nich! "Proti přitažlivosti zemské / do výšky volím pád .... a levou chci jen psát / tygra i s beránkem..." a potom ten závěr: "Chci být i kýmsi čten / a pochválen / na světlou památku / až svedu / sám sebe psát / vytržen z Poesie // nešťastně šťasten" (b. A co básník)
Poslední básníkova sbírka, jejíhož vydání se nedožil, ale dožili jsme se my... jaké štěstí!
Jak současný je tenhle Halas, který tolik let vyvolával nenávist režimníků - jak by ne:
"Nechci být masem vzduchu okolo / jak se to líbí jim / nechci být kůlem vyhlášek / veřejným míněním..."
Nelíbilo by se to ani dnes, kdyby ovšem někdo z těch, co vyhlášky vylepuje na "kůly", četl i něco jiného, než "své" paragrafy...
Doporučuji všem milovníkům poezie=poesie!
Autorovy další knížky
2001 | Já se tam vrátím... |
1948 | Kohout plaší smrt |
1958 | Torso naděje |
1946 | Staré ženy |
1997 | Před usnutím |
Moje nejoblíbenější sbírka. Sice nám na výšce říkali, že mu nikdo nerozumí, a že jediný kdo mu kdy rozuměl byl Ludvík Kundera, ale já mám pocit, že mu rozumím. Mé interpretace nejsou teda vždy učebnicové, ale myslím, že jde hlavně o ten pocit, který to ve vás zanechá.