A co Paříž? Jaká byla?
Jan Ságl
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/104672/bmid_a-co-pariz-jaka-byla-H2p-104672.jpg
4
5
5
Kniha obrazů dnešní Paříže a jejího života, jak je viděl a fot. Jan Ságl v letech 1982/1986
Přidat komentář
Fotografická publikace Jana Ságla zachycuje Paříž takovou, jaká byla v letech 1982/1986. Nevěnuje však pozornost historickým pamětihodnostem, památkám a slavným pařížským třídám, ale spíš zadním dvorkům, zastrčeným uličkám a úplně obyčejným pláckům, které by - když se to tak vezme - mohli být vlastně úplně kdekoli, v kterémkoli jiném městě, které se nehonosí Eiffelovou věží, Louvrem, katedrálou Notre-Dame, Montmartem či Vítězným obloukem. Je to o architektuře, o vznešených liniích, o dokonalých propracovaných kompozicích? Ne, do těchto vod Jan Ságl svým objektivem rozhodně nemíří. Jak tedy definovat jeho vidění světa? Co třeba říct, že jeho kniha je o životě, o docela normálním obyčejném a všedním životě, zachyceném v několika prchavých momentech, v zastaveních na obyčejné ulici s lidmi, kteří jdou právě okolo… Ságlovy fotografie mají daleko k líbivým kýčům či rozechvívajícím scenériím, jsou obrazem reality, taková jaká je právě teď. Nadužívaní odrazů ve výlohách, oknech domů či jiných lesklých plochách nicméně dělá sbírku poněkud monotematickou. Neseděl mi ani básnický doprovod sestavený Jaroslavem Kořánem (uvítal bych raději faktografické popisky, neboť snímky jsou spíše dokumentaristického rázu). A jaká tedy Paříž doopravdy byla? Trochu smutná, malinko fádní, všední, obyčejná…
Autorovy další knížky
| 1988 |  Jakou barvu má domov |
| 1987 |  A co Paříž? Jaká byla? |
| 1984 | Jihočeská krajina |
| 2013 | Tanec na dvojitém ledě |
| 1984 | Severozápadní Čechy |
Kromě Eiffelovky na titulní straně v Ságlově knize nenajdete ani jednu z hlavních pařížských památek, přesto toto město z jeho fotografií přímo čiší. Ságlovy fotografie jsou tady kompozičně poměrně složité (ostatně to je dáno i samotnou složitostí velkoměsta) - v kontrastu s jeho obvykle minimalistickými krajinami, jak je nafotil třeba do knihy Jihočeská krajina. Ovšem stejně jako tam Ságl i tady působivě pracuje s barvami - jeho teplé, hřejivé tóny vytvářejí jakýsi dojem klidu, pohody a bezpečí (ostatně v době, kdy tam autor fotil, Paříž zřejmě taková i byla). To je ještě umocněno mírným, trochu impresionistickým rozostřením snímků, daným možná hlavně tehdejšími technickými možnostmi, možná ale i záměrem autora. Lidé na jeho fotografiích nehrají roli hlavních aktérů, jsou spíše „jen“ nedílným a důležitým prvkem jeho městské krajiny. Za mě tedy výborná kniha, navíc pořízená v antikvariátu za pár kaček.