Démon a slečna Prymová
Paulo Coelho
https://www.databazeknih.cz/img/books/56_/56285/bmid_demon-a-slecna-prymova-X94-56285.jpg
4
929
929
A dne sedmého... série
< 3. díl
Jedného dňa sa v horskom mestečku Viscos objaví záhadný cudzinec s diabolským plánom. V lese ukryje zlatý poklad a vystaví tak pokušeniu ľudí, ktorí už roky žijú verní tradíciám v mestečku bez detí a bez budúcnosti. Do svojej hry vláka ako prvú slečnu Chantal Prymovú. Poverí ju, aby ostatným obyvateľom oznámila, že ak spáchajú smrteľný zločin, daruje im desať prútov zlata. Podľahnú obyvatelia Viscos pokušeniu a dopustia sa zločinu len pre peniaze? Románom Démon a slečna Prymová završuje Paulo Coelho trilógiu venovanú láske, smrti a moci, do ktorej patria diela Na brehu Rio Piedra som si sadla a plakala a Veronika sa rozhodla zomrieť.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2009 , Ikar (SK)Originální název:
O Demônio e a Srta. Prym, 2000
více info...
Přidat komentář
Byla nebyla jedna zapadlá vesnička odřízlá od světa a co víc, odsouzená k zániku kvůli odlivu mladé generace. Nikoho moc nezajímala, tedy až na toho "ďábla", jenž se jednoho krásného dne rozhodl navštívit tuto destinaci, pod záminkou vyzkoušet místní obyvatelstvo z víry. Kdo je dobrý a kdo zlý? Je možné stát někde na půli cesty? Lze ze zlých skutků vyprodukovat alespoň kousek dobra? Možná, že pokud si přečtete tuhle knížku, najdete odpovědi na tyto a jim podobné otázky. Já bych osobně dala přednost menší dávce náboženství - nebo snad kdyby byl obsah zkrácen o polovinu.
Nápad moc zajímavý, napínavé čtení od začátku až do samého konce :) Oproti jiným knihám od Coelha možná trochu slabší, ale řekla bych taková oddechovka ;) Přečetla jsem jedním dechem za jedno odpoledne.
Jedna z těch slabších. Coelho mě překvapuje stále méně a méně, málem jsem ani nedočetla, ale musím přiznat, že pár zajímavých myšlenek tam bylo.
Kniha se mi celkem líbila, ale četla jsem ji poměrně krátce po Alchymistovi a s tou se dle mého názoru nedá moc srovnávat. Pro příště jsem poučena a dám si mezi jednotlivými Coelho knihami delší pauzu, jeho odlehčený styl se mi velice líbí, ale skutečně se nedá číst pořád :-)
Můj třetí Coelho a mám dojem, že i můj poslední. Vše, co mi mohl tento autor nabídnout, jsem našla v jeho Veronice a dál už mi to připadá jako stále stejné omílání podobných témat a myšlenek, jen zabalených do jiného příběhu.
Na druhou stranu oceňuji jeho snahu podat zajímavé myšlenky, které možná jednou za čas trápí každého z nás, v jednoduše srozumitelné formě, jíž mohou porozumět téměř všichni čtenáři. I když k tomu podle mě stačí dvě knihy od Coelha, mně osobně už jeho třetí dílo nemělo téměř co říct.
Četla jsem od Coelha tři knihy a to se fakt divím, že jsem se do toho pustila, protože já a Coelho to prostě opravdu nejde dohromady.
Hrozně mě nudila. To poselství, které zde chce Coelho předat je dobré, pravdivé, kniha donutí člověka zamyslet se, ale dějově jsem umírala, byla jsem několikrát v pokušení knihu nechat být, ale nakonec jsem ji silou vůle dočetla. Ale pro mě opravdu jedna z těch horších.
Život v jedné malé horské vesničce plyne líně a stereotypně až do dne, kdy se v ní objeví podivný cizinec. Jeho příchodu si všimne stará vdova sedící před svým domem a jediná ví, že cizinec nepřichází sám, provází ho ďábel, který má přinést zkázu... Ne od Coelha vážně čtenář nemůže čekat horor, a to není ani tento případ. U něj jde spíše o boj s vlastním démonem, se kterým se musí vypořádat každý sám... Cizinec obyvatelům učiní nabídku, pokud někdo z vesnice během jeho pobytu zemře, dá vesnici zlato, díky kterému by mohla ves oživit svou zašlou slávu a nalákat turisty. Co je cizinec zač a proč se snaží probudit zlo? Za co se mstí druhým? To se čtenář postupně dozvídá. Servírka Chantal tu vystupuje hlavně jako prostředník mezi cizincem a ostatními, ale také jako ta, která má moc celou situaci vyřešit. A jak se nakonec lidé zachovají, obětují někoho ze svého středu jako oběť nebo nedopustí, aby mezi ně zlo vpadlo?! Coelho v této knize zmiňuje věčný souboj mezi dobrem a zlem. Záleží jen na lidech, jak se rozhodnou...
Co se stylu týče je knížka čtivá, není tam takové množství duchovních myšlenek, jako obvykle, ale sem tam se nějaké zamyšlení objeví...
Na jednoduchom pribehu tohto utleho romanu Paolo Coelho odovzdal silne moralne posolstvo.
Nic nového pod sluncem... Příjemná oddychová knížečka, která stojí za přečtení.
Většinou se snažím přečíst si před komentováním předešlé komentáře, abych zjistila, jestli se s některým ztotožňuji nebo zda neobsahují pro mě cennou myšlenku. Hodně z níže uvedených komentářů vyznívají buď hodně obecně a mluví o zajímavých myšlenkách nebo si všímají jen konkrétní situace cizinec-pokušení.
Pro mě osobně má tato kniha více rovin. Nejvíc asi vyvstává ta, že mezi nebem a peklem, anděli a démony, neustále probíhají bitvy o finální vítězství dobra nebo zla a občas se promítnou i na zemi. Naopak ve svádění ďábla či záchraně anděla nutně nevidím náboženský podtext. Může se to týkat jen dobra a zla ukrytém v každém člověku. Každý den má člověk možnosti rozhodovat se, jak v těch důležitých věcech, tak v těch menších. A moc se mi líbí, jak Coelho píše o roli strachu, který stále v našich životech hraje důležitou roli a hlavně farář ho používá, i když sám mnohdy neví, čemu věří a jak to vlastně v bibli stojí psáno. Říká lidem to, co chtějí slyšet a manipuluje s nimi pomocí strachu. Trochu mě mrzelo, že tak hezký příběh skončí na velmi málo stranách, ale pro mě byly významné všechny ty myšlenky.
Zajímavé čtení, ale u téhle knihy se mi vybaví spíš chvíle, kdy mi na knihu dávala tip svůdná kamarádka při siestě na skalním ostrohu nad azurovým mořem!
Ale ten pocit osudového pokušení, který mi chtěla předat, jsem v knize zas tak intenzivně necítil, na rozdíl od té vzpomínky...
"K uskutečnění snů brání lidem dvě věci: když si představují, že jsou nemožné, anebo naopak, když při náhlém otočení kola osudu naprosto nečekaně zjistí, že se změnily v cosi možného. A právě v té chvíli se objeví strach z cesty, o níž se neví, kam povede, z života, který před člověka staví dosud neznámé výzvy, z možnosti, že věci, na něž jsme si zvykli, nadobro zmizí.
Lidé chtějí všecko změnit, ale zároveň si přejí, aby bylo všecko pořád při starém.
Vždycky je mnohem snadnější uvěřit ve vlastní dobrotu, než se postavit proti druhým a bojovat za svá práva. Vždycky je snadnější vyslechnout urážku a neoplatit ji, než se pustit do zápasu s někým mnohem silnějším, vždycky můžeme tvrdit, že nás nezasáhl kámen, který po nás někdo hodil, a teprve v noci – když jsme sami a naše žena nebo náš manžel nebo náš kamarád ze školy spí – můžeme tiše oplakávat svou zbabělost.
Jen strach z trestu, a nikoli odhodlání dodržovat zákony vede lidi k tomu, aby se chovali v souladu s požadavky společnosti.
Dobro neexistuje: ctnost je pouze jednou z tváří strachu.
Chceš-li člověka ovládnout, vyvolej v něm strach."
(Zajímavé komentáře: Teru, Žabička dokvákala, Lady Lili)
Slabší než Poutník nebo Alchymista, ale stále vysoce kvalitní kousek od mého oblíbeného autora
Není to nová "modelová situace". Je ale pohádková a především výsledně - k ničemu. Jde jen o takovou hru vypravěče.
Klasický nenáročný ,,čtivý" styl Coelha a téma, které zpracoval tak, že bych ho poznala v každé větě (kdo poznal jeho myšlenkové pochody, tak mi teď rozumí). Jakkoliv nepatřím k žádnému náboženství, tak jsem si přečtení říkala, jestli o ďáblovi etc. píše jen v rámci jeho víry, nebo jestli existuje možnost, že by se to mohlo stát.
Zajímavá polemika o Dobru a Zlu, ale nemůžu napsat, že bych se se závěrem zcela ztotožňovala, protože byl svým způsobem moc krásný na to, aby to byla pravda.
Právě jsem ji dočetla. Je to má třetí knížka od Coehla, druhá která se mi líbila. S udělením hvězdiček ještě chvíli posečkám. Chci vstřebat příběh, to jak to všechno začalo a skončilo. Přiznám se, že začátek se mi moc nelíbil, nějak mě to nevtáhlo do děje, ale pak jsem se chtěla dovědět jak se lidé rozhodnou. Dokáží obětovat život pro bohatství? Hodně se mi líbilo, jak se postupně odkrývaly vlastnosti a záměry občanů a že i ti, kteří se mi na začátku zdáli jako čestní nakonec podlehli svému ďáblu a naopak. A na závěr chci říct, že se mi málokdy stává, abych zaklapla knížku a tiše přemýšlela nad jejím dějem a snažila se připomenout si každičký detail, který v ní byl vylíčen...už proto bych knížku doporučila všem k přečtení.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2005 |  Alchymista |
| 2009 |  Jedenáct minut |
| 2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
| 2014 | Nevěra |
| 2002 | Poutník – Mágův deník |
Hezky čtivá kniha o lidské povaze a o tom, jak se člověk vypořádává s nespravedlností. Jako odpočinkové čtení k večeru s knihou - proč ne. Autor v podstatě vzal ošklivou pravdu a zabalil ji do krásných myšlenek a příběhů a možná v tom spočívá jeho úspěšnost. Myslím ale, že krásné myšlenky ze mě za pár dní vyprchají a dojem z knihy už nebudu mít žádný. Ďábel a slečna Chantal není kniha, ke které bych se v budoucnu vracela.