A jestli neumřel… /a jiné povídky/
Miloň Čepelka
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/216006/bmid_a-jestli-neumrel-a-jine-povidky-Ana-216006.jpg
4
34
34
V něčem jako by nová povídková sbírka Miloně Čepelky navazovala na svou předchůdkyni Svědectví inspektora Toufara /a jiné povídky/, avšak je oproti své o dva roky starší „sestře“ intimnější. Ústředním tématem je opět odchod z našeho světa (čímž není nutně myšlena smrt), ale tentokrát autor upřel pozornost spíše na nás, „obyčejné“ smrtelníky. Opouštění (stačí přidat jediné písmenko, a změní se v odpouštění), smíření, ale také humor, to jsou proměnné Čepelkových rovnic o jedné neznámé, kterou je vládkyně zásvětí. Ať už je jejím poslem hučící letadlo, rozverná studentka, trio zlotřilých trpaslíků, hlasy těch, kteří už „tam“ jsou, užvaněná teta nebo dívka, která dokáže (nechat) mizet, nudit se rozhodně nebudete. V jedné povídce vás navštíví dokonce sama smrt – a i ona je v autorově podání vcelku příjemnou partnerkou pro poslední rozhovor.... celý text
Přidat komentář
Ztrácení, opouštění, odcházení, smrt... Většinou pohledem stárnoucích mužů. Přes nelehké téma se povídky čtou lehce, přečteno jsem měla za dvě odpoledne.
Soubor různorodých čtivých, psychologických, filozofických, až "biblických" povídek v kulisách současna. Zločin a trest, pýcha a pád, strach, odpuštění, smíření, smrt, naděje... "Všichni jsme jen hříčkou svých strašlivých eg."
Moc pěkně napsané povídky na neveselé téma.Nejvíce se mi líbily S čím kdo zachází a Dopis.90%.
Milé povídání o smrti a se Smrtí. Ať se nám to líbí nebo ne, cíl máme všichni stejný. Smířlivou a úsměvnou formou upozorňuje pan Čepelka na všudypřítomnost této kruté i milosrdné vládkyně, jejíž zákon nikdo z nás neobejde.
Moje první setkání s knihou od pana Čepelky a musím říct, že se k jeho povídkám znovu ráda vrátím.
Výborná publikace, s chutí jsem si přečetl všechny povídky, jeho podání se mi zamlouvá, je zdatným členem Divadla Járy Cimrmana, nehledě na jeho další aktivity
Bez výjimky skvělé povídky mého nejoblíbenějšího cimrmanologa. Mohlo by se zdát, že hlavním tématem většiny z nich je smrt, ale ve skutečnosti to je život, oč v nich kráčí. Život, způsoby, jak ho lze prožít, zamýšlení se nad tím, co za to stálo a co stálo za TO... Jsou vtipné, jsou dojemné a jsou krátké, takže se i pohodlně čtou. Dialog se smrtkou je jako od Woodyho Allena.
Koupeno spíše kvůli jménu autora a mému kladnému vztahu k DJC. Byl jsem zvědavý, jak autor píše. Bylo celkem příjemné čtení. Místy k zamyšlení, místy k pousmání, místy i blbé. Celkový dojem je však kladný.
Krátké povídky laděné lehce do hořka s kapkami jemného humoru a nenápadných životních mouder. Tenká knížečka, tak akorát do vlaku.
„… Že nemá smysl se kvůli ničemu příliš bouřit a vztekat, ale ani zas propadat se do depresí, protože průsečíky našich cest vznikají, nebo nevznikají, často by se ty čáry užuž mohly protnout, ale náhle jsou z nich jen rovnoběžky nebo se vůbec uhnou jinam, a my nikdy nemůžeme rozhodnout, co z nich vzejde, co z nich vzejít má, nebo nemá. A proto ani nemá smysl se modlit o tohle či o tamto, nemá smysl si usilovně přát, jak nám někteří chytří namlouvají a radí, protože i když si něco vymodlíme, vypřejeme, a to není vyloučeno, nemůžeme dopředu vědět, je-li nám to ku prospěchu. Rozumíš? Jediný příkaz, který bychom měli poslechnout, to vím dnes už jistě, zní: nikomu vědomě neubližovat, nechat věcem volný průběh, nestěžovat si, leda jen na sebe a na svá vlastní rozhodnutí, na svoje vlastní volby, a být si vědom, že to, co je, je dobře, i když se nám to dobré nezdá. Že to dobré bylo, poznáme možná až kdovíkdy příště.“
Příjemná kniha povídek. S nadhledem a humorem se autor zamýšlí nad životem a smrtí.
Přečtena další laskavě humorná knížka cimrmanologa Čepelky, sice o smrti a umírání, ale přece jen s takovým tím kulišáckým nadhledem. Maj to být něco jako horory, ale King to není, přesto skvělé! Doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2013 |  Míjím se s měsícem |
| 2016 | Nedělňátko aneb S Cimrmanem v zádech |
| 2009 | Deník haiku |
| 2012 | Deník haiku 2 |
| 2008 |  Příliš mnoho pohřbů aneb Když květiny promluví |
Vybírala jsem podle autora. Asi jsem si před četbou měla přečíst o čem povídky jsou. Nelehké téma, ale hezky zpracované. Nicméně jako jednohubky před usnutím bych nedoporučovala.