A každé ráno je cesta domů delší a delší
Fredrik Backman
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366045/bmid_a-kazde-rano-je-cesta-domu-delsi-a--YKQ-366045.jpeg
4
1436
1436
I loučení bolí méně, když na něj nejste sami. Děda a Noah si povídají na lavičce. Pod lavičkou roste hyacint, stejný si děda kdysi pěstoval i na zahrádce. Děda s Noahem si můžou povídat úplně o všem. O všech otázkách života, závažných i nicotných. Při rozhovorech s vnukem si děda vždycky vzpomene, jak se zamiloval do babičky a jak o ni pak přišel. Zatím ji pořád vidí před sebou, a děsí se dne, kdy si ji už nebude schopný vybavit. Cítí, že jeho svět se mění. Proto by rád zůstal tady na lavičce, kde je stále ještě obklopuje silná vůně hyacintu. Jenže zachytit vzpomínky je čím dál těžší a oba se musejí naučit to nejtěžší: rozloučit se. Fredrik Backman v knize líčí boj stárnoucího muže o zachování nejdražších vzpomínek. Činí tak něžně a způsobem, jak to dovede jen on.... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno: 2018 , HostOriginální název:
Och varje morgon blir vägen hem längre och längre, 2016
více info...
Přidat komentář
Kniha má v sobě hlubokou myšlenku na strašně málo stranách. Ne každý té myšlence pochopí a dá mu smysl. Knihu jsem zhltla během dne a našla jsem v ní moudro, dojemné chvilky a umocnila ve mně, abych si vážila každé chvíle v životě s těmi, které mám ráda a na kterých mí záleží.
Kniha která dává smysl teprve až duševně vyzrajete.Dokonalá kniha která vás obejme.
Jednohubka, kterou jsem si pustil během rutinního uklízení bytu namísto soundtracku k DOOM Eternal. Civilní a lidské, ale taky s notnou dávkou kýče. Pokud jste viděli svoje starší lidi odcházet, oceníte tenhle krátký text asi o trochu víc. Jinak spíš průměr, co nenabízí nic víc, ale ani nic míň, než od něj očekáváte.
Něžný spisek plný lásky a porozumnění pro lidi, kterým se paměť a s ní i život, který znali pomalu vytrácí v mlze.
Chtěla jsem si pustit nějakou oddechovější audioknihu... A přestože jsem věděla, že tahle kniha v žádném případě lehčí není, přesto jsem po ní sáhla... (Nedává to smysl, já vím...)
Takže je pravda, že mi tahle knihy nepadla na sto procent do nálady a taky je pravda, že si rozhodně zasloužila víc pozornosti, než jsem jí dala (to je dost dané tou formou audioknihy...). Ale je naprosto nádherně napsaná, mám ráda chytře napsané knihy a tahle je rozvržená mistrovsky. A taky z ní tak krásně bolí srdce...
Rozhodně kniha ke které se ještě někdy vrátím...
Dalsi jeho knizka, kterou jsem cetla s knedlikem v krku a se slzama na tvari.. Dojemne, krasne...
Sice krátká knížečka, která vám pravděpodobně nedá a vy ji zhltnete najednou, ale s velmi zajímavými myšlenkami. Skvěle zpracovaná jak graficky, tak obsahově
Útlá knížečka s náročným tématem. Tato novela je velmi emotivní a dotkne se každého z nás, protože se také každého z nás týká nebo týkat může. Obsah se může být depresivní (a někdy i je), ale u mě spíš převládalo to převzetí si ponaučení, toho moudra co se snaží sdělit. Od autora je to moje první knížka a už teď se těším na další, protože Backman ví co píše, jak to píše a jak přenést co potřebuje na čtenáře.
Přestože je kniha opravdu tenoučká, považuji jí za jednu z knih, které mě opravdu zasáhly a na nějakou dobu "vyřadily z běžného provozu", jak se tak říká. Nejenže se autor věnuje tématům, která jsou často zlehčována nebo přehlížena, cením si také zpracování knihy samotné a vyobrazení celého procesu, který čtenáři velmi přiblížil a zhmotnil, o čem vlastně mluví. Tento titul by si měl přečíst minimálně jednou za život snad každý.
Stárnutí je smutné, ještě smutnější je přicházet o vzpomínky. Přesto se autorovi podařilo s něhou vyprávět o způsobu loučení starého muže s vnukem, synem a manželkou. Pan Backman je opravdu laskavý člověk a spisovatel.
Taková milá jednohubka,která zahřeje u srdce a dá spoustu podnětů k zamyšlení.
Velmi krátká kniha o tom, jaké to je, když vám ve stáří přestává fungovat mozek a vzpomínky se více a více pletou. Zde znázorněno na rozhovoru dědy s vnukem. Místy se do jejich rozhovoru připlétá zemřelá babička, na kterou děda vzpomíná. Občas se připojí dědy syn, díky kterému se příběh vrací do reálného času. Kniha je milá a nesmírně pravdivá. Báječné počtení na hodinku k odpolední kávě.
Já nevím, ale tyhle hlubokomyslné knížky asi nejsou pro mě, asi jim nerozumím. Připadala jsem si jako při čtení Malého prince, kdy jsem čekala nějakou pecku, protože mi každý říkal, jaká je to super knížka, ale u mě se žádné nadšení nedostavilo. Tady to mám stejně. Neříkám, autor píše hezky a s citem, knížka je plná metafor a moudrých myšlenek, vyjadřuje to, jak stařec zapomíná a chce si uchovat krásné vzpomínky, ale nemůžu říct, že bych byla nějak uchvácená. Možná je to i tou délkou, že jsem si za tu chvilku k postavám nestačila vytvořit pouto. Třeba jí někdy dám ještě jednu šanci.
Příliš útlé knihy většinou skončí dřív, než se stihnou rozjet, o této to neplatí. Každá stránka je plná krásných, smutných myšlenek a i když se dá kniha přečíst za chvilku, je lepší, trochu si jí šetřit a užívat. Stojí to za to.
Na knížku jsem narazila úplnou náhodou a jsem za to neskutečně ráda. Divím se, že kniha není známější, je totiž opravdu skvělá a zasloužila by si více čtenářů. Jde o krátký příběh, který se dá přečíst za jedno odpoledne, přemýšlet o něm však budete ještě dlouho poté.
Zaslouženě vysoké hodnocení.
Milé a moc smutné čtení plné hlubokých myšlenek. Na každé straně jich je k zapřemýšlení několik. Mě se líbilo třeba: "To proto lidé dostávají šanci rozmazlovat vnoučata, tím totiž prosíme o odpuštění své děti".
A já jsem moc ráda, že z textů publikovaných na autorově blogu vznikla knížečka, útloučká akorát na jedno odpoledne. Vlastně ani nemá děj, jedná se o rozhovory vnoučka s dědou a syna s tatínkem. To, že se člověk v knížečce občas ztrácí, úplně vystihuje ty střípky, které děda v hlavě skládá a jde mu to hůř a hůř. Psáno tak citlivě, moc dojemné, že jsem prakticky pořád rozmrkávala slzy.
Štítky knihy
stáří švédská literatura vzpomínky demence (nemoc) Alzheimerova choroba babička dědeček novelyAutorovy další knížky
| 2014 |  Muž jménem Ove |
| 2017 | Medvědín |
| 2020 | Úzkosti a jejich lidé |
| 2015 | Babička pozdravuje a omlouvá se |
| 2016 | Tady byla Britt-Marie |
Príbeh plný empatie, lásky, porozumenia a áno, smútku.. a všetko to smutné je tak krásne vyjadrené a opísané..s citom a láskou.